Gay komunita
     
         
         
 
Home Registrace FAQ Seznam uživatelů Uživatelské skupiny Posledních 50  
  Soukromé zprávy Přihlášení  
   
 
 
Obsah fóra Gay komunita Od začátku Zhroucený svět
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
      Časy uváděny v GMT + 2 hodiny  
Zaslat odpověď Jdi na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7

ne listopad 11, 2007 4:58 pm
Autor Zpráva
youngman
uživatel++


Založen: 5.11.2007
Příspěvky: 290

Předmět: Citovat

ahoj a díky všem za uvítání v diskusi Wink,
už jen to, že jsem to sem o sobě napsal se mi torchu ulevilo.

Do CO se nijak nenutím, pořád jsm tomu nechával volný průběh, neřešil to a čekal, že to nějak dopadne. Smutné ale je, že ji je 24 let a nikam jsem moc nepokročil a čím dál tím více se trápím Sad . Nejvíc mě asi súžuje obava a neznalost budoucnosti a absence někoho kdo mě bude mít rád a já jeho. Já vlastně ani nevím jetli se muím zamilovat a jaké to je, ale unitř cítím, že to asi potřebuju. Do této situace mě zavedl tento můj vnitřní hlas.

S tím vnitřním CO nevím jak na tom jsem, asi už částečně přoběhl nebo zcela, nevím přesně jak se to posuzuje. To že jsem gay jsem už nějak přijmul, nedovedu si ale představit svůj gay život, nebo si to alespoň prozatím nechci připustit. Prostě se toho bojím, jsem asi zbabělec Sad . Proti gayům nemám nic, tak jako proti postiženým lidem, naopak s nimi soucítím, protože si dovedu představiž, že to v životě nemají lehké. Nicméně nazrála už doba, kdy své tajemství potřebuju s někým prodiskutovat a najít nějaké východisko, protože takhle už dál žít nemůžu, to by mě zničilo a nakonec bych skončil někde na Nuseláku Crying or Very sad .

Jak píše bright "Tvoje nejlepší kamarádka za ta léta, co se znáte, vycítila, že se s ní na téma svého intimního života nechceš bavit, a proto o něm nezačíná." O svém intimním životě se s ní těžko můžu bavit, protože žádný neí. "Neměl bys proto spoléhat na to, že se to najednou změní a že se tě sama začne vyptávat." Mě by stačilo, kdyby se zeptala co se se mnou v poslední době děje, problém ale je, jak už jsem napsal, že nasadím masku relativně spokojeného a vyrovnaného člověka a nedávám nic najevo. Když se mě někdo zeptá jak se mám, jak se mi daří, tak řeknu že dobře a ještě se u toho usměju, Sad . Já nevím proč ale nedokážu říct, ne mám se špatně, chytaj mě depky. Kdyby se mě pak zeptali co je toho příčinou, co bych jim na to asi měl říct Question Rolling Eyes Sad .

zatím se mějte
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

ne listopad 11, 2007 2:59 pm
Autor Zpráva
jojx
guru+++


Založen: 8.3.2007
Příspěvky: 1231
Bydliště: Praha

Předmět: Citovat

youngman:

vítej kolego,

nenech se tím sebrat,
když projdeš svoje osobní vlastnosti (bezpečně: chytrý, s vysokou sociální inteligencí a empatií, určitě ne namyšlený a jak říkáš veselý člověk) musíš zákonitě dojít k závěru, že na světě by celkově bylo mnohem líp, kdyby po něm chodilo víc lidí, jako jsi Ty.

Pochybnosti jsou zdravé a většinou ukazují na kvality charakteru, ale strach je stínem, jehož velikost obvykle značně přesahuje velikost problému. Nic na tom není, být gay - je to přirozená varianta, která do světa přináší obohacující diverzitu a vtip.

Když jsem obeznamoval svoje spolužáky z gymplu (tak jak jsem s nima postupně chodil na pivo) hrozně jsme se u toho zasmáli (a zpravidla taky dost opili) - když těm lidem dochází, co všechno v minulosti neviděli, mlátí se do čela; někteří chtějí, abych jim představil boyfrienda, někteří přiznávají, že si nebyli jisti sami sebou, se spolužačkama probíráme chlapy Smile

vlastně z těch cca 15 lidí, kterým jsem to řekl (informační akce provozuju asi poslední půlrok) byla "nejnegativnější" reakce asi taková, že to tomu dotyčnému bylo úplně buřt (což Ti pak připadá být skoro škoda, když Ty se s tim léta trápíš Smile )

každopádně jak říkali kluci - nic se nesmí lámat přes koleno (osobně jsem si stanovil přesný termín, kdy to řeknu rodičům, soustředil na něj všechny síly a pak se v sobě brutálně zklamal, když jsem zjistil, že to prostě nedokážu říct - tak to holt počká až to půjde - svět je tu kvůli nám a ne my kvůli němu a život nestojí a nepadá na sexuální orientaci - až bude čas, půjde to samo) někdy to prostě trvá a pak je ti toho "promarněnýho" času líto, ale s tím se moc dělat nedá


hodně štěstí, odvahy a úspěchů na nové cestě
_________________
V tu chvíli si s hořkostí uvědomila, jak trapné nesmysly ji napadají a položila si otázku, jestli snad probůh není už zase zamilovaná nebo jestli je jenom tak normálně průběžně doopravdy blbá.
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
      Na začátek stránky  

ne listopad 11, 2007 2:29 pm
Autor Zpráva
Vodafone
guru++


Založen: 16.1.2007
Příspěvky: 1038
Bydliště: Ano

Předmět: Citovat

youngman: Ahoj, také vítám...

Dá se říct, že v podstatě všechno, co jsi napsal, bych mohl podepsat. Přesně takhle to bylo i se mnou... Teď jsem o drobný kousek dál, a možná si připadám i trochu šťastnější...

Opravdu se není čeho bát, co jsem vypozoroval, tak když se normální lidé dozvědí o někom, že je gay, je to pro ně asi stejně podstatná informace, jako třeba to, jestli nosí trenky nebo slipy, tedy naprosto nepodstatná...

Muselo tě stát dost odvahy zaregistrovat se sem a napsat sem příspěvek. Gratuluji. Jen tak dál... Člověk se občas potřebuje prostě vykecat/vypsat...
_________________
naposled se vyspím
v povlečení čistém,
z počítače mažu
operační systém…
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Zobrazit autorovy WWW stránky
      Na začátek stránky  

ne listopad 11, 2007 12:56 pm
Autor Zpráva
Nick Guest
šaman


Založen: 10.10.2007
Příspěvky: 1917
Bydliště: Střední Čechy

Předmět: To youngman Citovat

Jednou jsem si cestou od psychologa lehnul na lavičku mezi paneláky na sídlišti Budějovická a půl hodiny jsem bulil. To mi bylo dvacet pět, měl ještě vlhký diplom v kapse, pocit velkého prázdna v hrudi, zmatek v hlavě a žádnou představu o budoucnosti, která se přede mnou otevírala jako nekonečný oceán před transatlantickým letcem. Mluvil jsem sám se sebou a pravil jsem: Jseš, chlapče, "menšinově orientovanej" a máš plnou svobodu toto přijmout jako úděl pro zbytek života, neboť svoboda je poznaná nutnost. Byl jsem cizinec v cizím městě, které je hlavním městem státu, byl jsem bez přátel a bylo krásné září. Utřel jsem si rukama tvář. Nadechnout se!

A pak už to bylo dobrý... Smile
_________________
Jako občané svobodné společnosti máme povinnost kriticky nahlížet na svůj svět. (Tony Judt)
Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on. (Přísloví, XXVI, 4)
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

ne listopad 11, 2007 5:44 am
Autor Zpráva
Stonerock
šaman


Založen: 2.2.2006
Příspěvky: 1509
Bydliště: Plzeň

Předmět: Citovat

Ahoj chlape... Vzhledem k poněkud pokročilý hodině mam už trochu problém dát dohromady souvislou větu, ale pokusim se sepsat aspoň to hlavní, co mě napadalo, když jsem si přečet' tvoji zpověď.
Takže zaprvý... Musim souhlasit s brightem v tom, co napsal ohledně coming-outu. CO na jednu stranu neni dobrý zbytečně odkládat, na druhou stranu je ale lepší počkat až na chvíli, kdy je člověk sám se sebou v rámci možností plně srovanej, tj. na dobu, kdy nejenže už nepochybuje o tom, že věci jsou, jak jsou, ale navíc to, že je gay, nepovažuje za nějakou svoji vadu. Tohle je důležitý zejména v případě CO před těma, který můžou mít důvod proto si přát, aby to nebyla pravda - tzn. zejména rodiče... Nebylo by dobrý, kdyby v takovou chvíli měla tvoje sexuální orintace bejt něco, co by nějakym způsobem umenšovalo tvoji přirozenou lidskou hrdost. Měj se rád takovej, jakej jseš. Wink Nicméně, rodiče asi určitě nebudou ty, komu to řekneš jako první... Píšeš o nejlepší kamarádce... Myslim, že to je v tomhle ohledu ta nejlepší volba. (Sám jsem to kdysi řek' jakožto prvnímu člověku právě svý nejlepší kámošce...) Teď máš sice asi ještě pocit, že vůbec něco takovýho vyslovit, je zhola nemožný, ale věř, že ona to zase taková věda neni... Nejseš ani první ani poslední gay pod sluncem. Wink A hlavně: Píšeš, že se studuješ dvě vejšky, takže se nechá předpokládat, že většina tvejch přátel se rekrutuje z podobný společnosti... Sám se taky v drtivý většině stýkam s lidma z podobnejch vrstev a přísaham, že jsem v životě nezaznamenal jedinou negativní reakci... Mladý vzdělaný inteligentní lidi mají v dnešní době v drtivý většině fakt hooodně liberální názory. Možná, že to o tobě ta tvá kámoška tuší, jak naznačoval bright, možná ne a pak by to pro ni asi bylo docela překvápko, ale prostě odmítam věřit tomu, že by mohla reagovat nějak negativně... Vůbec bych se nedivil tomu, kdyby ten překvapenější jsi byl nakonec ty... Až od ní uslyšíš: "Ty pitomče, proč mi to říkáš až teď?!" Nebo dokonce: "A co má bejt?" Wink
Za druhý... Pokud jde o seznamování s jinýma gayema... (Předpokládam, že žádnýho gaye neznáš, resp. minimálně o tom nevíš...) Netušim, jaký máš o gayích představy - jestli máš nějaký konkrétní vize o tom, jaký jsou... Nebo jestli naopak správně tušíš, že mají společnou jen jednu jedinou věc - s výjimkou orientace vůbec nic... Po žádný stránce. Jsou mezi nima spousty skvělejch lidi... A jsou mezi nima kvanta volů, jimž je radno se vyhejbat... Stejně tak jako v kterýkoliv jiný společnosti. Píšeš, že vztah s chlapem si nedokážeš zatim představit... To chce čas... Prozatim by bylo fajn, kdyby se ti podařilo si najít pár fajn kamarádů. Je přece jen hrozně fajn si o mít možnost si o životě promluvit s někym "zasvěcenym"... S někym, kdo se potýkal nebo potýká s tim samym, čim si procházíš teď ty...
Máš teď asi pocit, že je před tebou daleká krkolomná cesta s nejistym cílem, těžko sbíráš odvahu udělat vůbec ten první krok a vydat se na cestu... Věř, známe to všichni. Někdo to zvládne snáz, někdo si to vyžere víc, ale zvládnou to dřív nebo pozdějš všichni, a co nejdůležitější - neznam nikoho, kdo by litovat, že ten první krok podniknul... Spíš si pak člověk rve vlasy, proč už se k tomu neodhodlal dřív. Prostě dobře, nevrhej si po hlavě do neznáma, ale taky zbytečně neotálej - pokud někdy něčeho budeš litovat, tak to budou právě ty ztracený roky. První krůček máš za sebou, čeká tě jich ještě celkem dost, ale jseš na správný cestě a to je nejdůležitější. Vítej. Very Happy
_________________
Permanentní revolucí ke světlejším zítřkům. A nikdy jinak. Rolling Eyes
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
      Na začátek stránky  

ne listopad 11, 2007 3:53 am
Autor Zpráva
bright
šaman


Založen: 27.9.2005
Příspěvky: 7538
Bydliště: Praha

Předmět: Re: Zhroucený svět Citovat

Ahoj kolego, jsem rád, že ses nakonec dostal k tomu sem napsat. Ostatní ti tady poradí fundovaněji než já, tak aspoň krátce.

Do coming outu by ses neměl nutit, pokud sám vnitřně necítíš potřebu říct svému okolí o své orientaci. Určitě by bylo nejlepší nejprve dokončit svůj vnitřní coming out, tzn. smířit se se svým gay já, přijmout ho, poznat se s jinými gayi a uvědomit si, co od svého nového života očekáváš a čeho v něm můžeš dosáhnout. Teprve poté bys měl začít uvažovat o tom, komu ze svých přátel a příbuzných se s tím svěříš. Bude pro tebe i pro ně důležité, aby ses jim svěřoval až v okamžiku, kdy svou orientaci nebudeš sám považovat za újmu, protože by snadno mohli tento tvůj postoj převzít.

Zážitky z dětství bývají traumatizující a determinují chování v dospělosti, avšak je si třeba uvědomit, že děti jsou nevědomé a bezprostřední bytosti, které mají potřebu se negativně vymezovat vůči svému okolí. Můžu tě uklidnit, že názory inteligentních, mladých lidí na homosexualitu jsou naprosto liberální, přestože jim občas ujede nepěkné slovo. Tvoje nejlepší kamarádka za ta léta, co se znáte, vycítila, že se s ní na téma svého intimního života nechceš bavit, a proto o něm nezačíná. Neměl bys proto spoléhat na to, že se to najednou změní a že se tě sama začne vyptávat. O této věci bys jí měl povědět sám s odůvodněním, že jí důvěřuješ a proti jí to svěřuješ. Vsadil bych se, že ti na to řekne, že už to tušila, ale nechtěla se tě dotknout vyptáváním, a že se stanete ještě bližšími přátely.
_________________
It's not easy to be green.
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
      Na začátek stránky  

ne listopad 11, 2007 3:07 am
Autor Zpráva
youngman
uživatel++


Založen: 5.11.2007
Příspěvky: 290

Předmět: Zhroucený svět Citovat

Ahoj lidi,

Tak jsem se po cca 3 měsících, co jsem záměrně vyhledal a sledoval tyto stránky, konečně odhodlal a zaregistroval do místní diskuse. Konečně jsem si sám sobě přestal lhát a uvědomil si, i když asi ještě ne zcela, že patřím mezi vás, gaye. Jsem z toho ale totálně psychicky na dně Sad. Ne že bych měl něco proti gayům, to v žádném případě, konec konců jsem asi jedním z nich, ale tohle vlastní přiznání mě srazilo na kolena Sad a že mě jinak jen tak nic nerozhází. Celý tento proces se odehrál v posledním půl roce, samozřejmě, že už jsem něco o své orientaci tušil mnohem dřív (je mi 24 let), ale ignoroval jsem to (v podobě sebe přiznání), ne však sexuální fantazie. Dřív jsem netrpěl jarními nebo podzimními depresemi, ale letos na jaře mě to chytlo a docela fest, z počátku jsem nevěděl co se děje, ale kdy mě to totálně rozsekalo byly prázdniny (to jsem se už prostě neubránil a zhruba týden mi proudem tekly slzy Crying or Very sad), když jsem se učil na státnici z ústavního práva a začal číst články o lidské důstojnosti a menšinách ve státě Crying or Very sad, nevím proč ale stalo se to, asi ta asociace s důstojností člověka a menšinami ve společnosti.

Když jsem byl malej, tak jsem si představoval jak založím rodinu, že budu mít pěknou ženu, a vychovávat děti a žít pro ně, to mě v podvědomí neopustilo ani po tom co jsem tušil svou orientaci, vím že je to iracionální, ale zkrátka jsem tu skutečnost ignoroval a vytvářel si nerealistické představy, že budu mít rodinu kterou budu milovat, ale nepomýšlel jsem, že bych se vzdal svých sexuálních představ. Nicméně když se na to dívám zpět nevím jak bych to realizoval, ale pořád mi ta představa není cizí. Chodil jsem i s několika holkama. Nebylo to ale nikdy nic vážného, jak by asi mohlo být, že! Líbily se mi, byly sympatické ale prostě mě sexuálně nepřitahovaly. Jistou výjimkou byla jedna moje kamarádka s kterou jsem trávil hodně času, tam bylo možná i na okamžik zamilování, to mě bylo 17 nebo 18 let, ona si pak našla přítele a já rychle vychladl. S poslední holkou s kterou jsem „chodil“ (je to zhruba 5 let), když jsme se líbali tak ne že by mě to bylo vyloženě nepříjemné, ale ani příjemné, ne něco co bych chtěl dělat častěji. Nicméně to že jsem s tou holkou chodil byla zásluha mojí kamarádky (jestli se s tím někdy někomu svěřím Sad tak ona bude pravděpodobně prvním člověkem, asi). Podlehl jsem očekávání společnosti a tehdy se tomu ve skutečnosti ani moc nebránil, to že jsme spolu chodili. Jeden čas jsem si i zakazoval homosexuální představy a dával si novoroční předsevzetí, že od teď budu myslet jen na holky, to je však jak asi všichni z vlastní zkušenosti víte nemožné. V bledě modrém to bylo to samé když jsem odešel na vysokou školu a představoval si jak všechno bude jinak, že se tam zamiluju do nějaké holky, na vysoké jsem už 4 roky a nestalo se tak, a ani to asi nechci.

Naučil jsem se žít bez partnerky resp. partnera a nemyslet na to, ignorovat to. Ale v posledním půl roce se u mě začala projevovat citový vyprahlost Sad Crying or Very sad. V současné době ale vím, že vztah s mužem pro mě nepřipadá v úvahu, prostě na to nejsem připraven. Zatím mám trochu problém v tom směru, že donedávna mě psychicky přitahovaly výhradně ženy, dnes už zde ale vidím určitý posun ve prospěch mužů.

Můj problém je jestli s pravdou ven, jak a komu to říct, jestli jsem na to sám připraven a jestli už nazrála doba tak učinit, protože jak to člověk jednou udělá tak není cesty zpět. Z dětství mám špatný zážitek s tím, že mě a mého kamaráda označovali za gaye, tenkrát to byla moderní nadávka, nejsem si ale jist, že všichni znali význam toho slova, bojoval jsem proti tomu a nakonec jsem i vyhrál (teď můžu říci že jen dočasně Sad) , paradoxní ale je jak to na mě už tenkrát poznali. A dnes nevím jestli mám chuť a hlavně sílu projít si něčím podobným podruhé Sad Sad Sad.

Toto moje "velké" tajemství ve mě vevnitř vře a psychicky mě pomalu ale jistě ničí Sad. Dřív jsem byl poměrně veselý člověk, dnes mám jen pocit vnitřní prázdnoty a osamocení, ne však vzteku nebo rozhořčení, prostě jsem čím dál tím více tělo bez duše Sad. Nejhorší je, že jsem se navenek naučil vystupovat s masku relativně spokojeného a vyrovnaného člověka, který je
sám a nikoho nepotřebuje a je tak spokojený. Skutečnost je ale přesně opačná, je mi už 24 let a asi potřebuju někoho víc než jen jako kamaráda, někoho koho budu moci skutečně milovat a on mne, zatím ale sám o sobě pochybuju jestli jsem něčeho takového schopen. K optimismu mi ani moc nepřidávají otázky rodičů, příbuzných a sousedky (která to velice ráda řeší) kdy se budu ženit Sad. V poslední době si čím dál tím víc přeju, aby se mě někdo (například moje nejlepší kamarádka) zeptal, proč tak dlouho s nikým nechodím, avšak nedovedu si vůbec představit co bych na to odpověděl Sad. Chtěl bych alespoň zatím mít jen to vědomí, že se o mě někdo po této stránce zajímá, co mě trápí. Se zmiňovanou kamarádkou řešíme neustále jejího přítele a nového amanta Confused , ale že by se třeba zeptala jak to vypadá u mě, to ne Sad.

Zatím všechny tyto problémy řeším tím, že se během roku zavalím studiem (studuju na dvou vysokých školách, takže to není problém) a nemám tak moc času o tom přemýšlet a asi je to tak lepší. Krize ovšem nastává, když přijdou prázdniny (jak se tomu stalo letos) a čas o sobě přemýšlet mám Crying or Very sad. V poslední době mě napadají i myšlenky na sebevraždu. Dřív jsem si říkal jak někdo může chtít spáchat sebevraždu, že to bych nikdy neudělal (v té době už jsem v podvědomí tušil že jsem gay, ale neřešil jsem to), ale dnes ať chci nebo ne mě ta myšlenka čím dál tím častěji napadá. Ne že bych chtěl bezprostředně spáchat sebevraždu, ale přijde mi paradoxní jak člověk (já) změní názor na tak citlivou věc.

Tak to je můj příběh, omlouvám se za to, že je to tak dlouhé, ale potřeboval jsem to nějakou formou dostat ze sebe. Teď dál můžu pokračovat ve své beznaději, s pocitem, že to už alespoň někdo ví. Co však budu dělat dál nevím Crying or Very sad.

Mějte se všichni lépe než já,

youngman
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  
Zaslat odpověď Jdi na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7

 
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


      Na začátek stránky  

Strana 7 z 7
Jdi na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
Přejdi na:  

width=30/ Poslední příspěvky width=30/
         

 
   
Postaveno na phpBB, překlad Azu
Provozuje bodyia.cz
 
         
TOPlist