Gay komunita

[Rausek]

No nevim jestli to Beatrix ještě nějak pomůže ale taky přispěju svou troškou do mlýna. Chování které tady popisuje u svého syna, totiž skoro přesně sedí na mě, když sem byl malej - měl sem dvě panenky - jednu klasickou, jednu bárbínu, kočárek, umělohmotné malé poníky, skládanku "Růžový domeček" a samozřejmě spoustu plyšáků. Zcela běžně sem si kolem pasu omotával ručník a zpíval priceznovský písničky z disneyovek. Ve školce jsem si hrál hlavně s holkama a řadil se mezi ně když se šlo někam na vycházku. Dokonce jsem si chtěl nechat narůst dlouhý vlasy, abych si moh plést copánky... Tehdy jsem dost otevřeně prohlašoval že bych byl radeji holka. a všichni se jenom smáli.
Na základce jsem se seznámil se spolužačkou, která byla mým dokonalým opakem - byla o hlavu větší, hrála fotbal, hokej a prala se s klukama (nutno podotknout, že obvykle vyhrávala ), ta zase chtěla bejt kluk a taky se tim nijak netajila. Došlo to až tak daleko, že sme se dokonce domlouvali, že se dokonce domlouvali, že až vyrostem tak pudem na operaci, kde nám prostě vymění naše "intimní místa".
No ale jak šel čas tak sme se postupně změnili. Ona zženštěla, začala se malovat, nosit sukně, našla si přítele a je z ní normální heteračka. Já jí přerost, zmužněl a začal rád nosit džíny (ke kterým sem měl do té doby příšerný odpor) sem sice gay, ale rozhodně nejsem nespokojen se svým pohlavým nebo způsobem oblékání. Prostě děti chápou svět jinak, jednodušejš, nevidí mezi klukem a dívkou takový rozdíl a nechápou jaké to je být tím druhým.

[zdenda]

a hlavně rychlá.

No, tak nevím jestli to je doktor, ale rozhodně vzdělání na to máč, ač ten obor se zabývá až takovým doléčením.
No ale popravdě je k sežrání... leč má polovičku....(která je k sežrání taky)

no nic, já radši jdu koukat po něčem plechovém, nebo se to tu ještě zvrhne...
_________________
To máš z toho, s kým se to taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým, bolševickým nokem.
Jsem zženštilý materialista, ach božínku, jsem tak sama a bez materiálu

[Maku]

[Maku]

[pemel]

Jednou jsem viděl gay poldu v "21" (u Musila) Přišel tam v uniformě a byl fakt móóóc pěknej
_________________
Veritas vincit.

[Alcarmo]

[Maku]

[Alcarmo]

Polda, mariňák, hasič, pilot, doktor.....
_________________
There must be kept the Balance

[Maku]

[sergej sudoplatov]

[zdenda]

a jaká uniforma, musí to být ozbrojená složka?
_________________
To máš z toho, s kým se to taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým, bolševickým nokem.
Jsem zženštilý materialista, ach božínku, jsem tak sama a bez materiálu

[Alcarmo]

No, taky bych to s tím synem neviděl tak černě, podle mě (a nejsem vůbec odborník) je tu větší pravděpodobnost, že z něj gay bude, i když, jak jsem viděl, spousta lidí tu píše, že si jejich herero-kámoši hráli stejně, tak nevím...
Já osobně jsem si taky nehrál s autama, ale s panenkama a převlíkal se třeba za princeznu.....kombinoval jsem to aspoň tím, že jsem si hrál i na jelena či medvěda )........každopádně jako dítěti mi to nepřišlo divné, naši to taky neřešili, ale když si vzpomenu, jak jsem šel s mamkou kupovat barbínu do obchoďáku, tak se teď za to stydím......v tomhle mám chlapské myšlení, no. Každopádně v pubertě už se nic takové neodehrávalo, k autům jsem nepřirostl nikdy, ale začal jsem si hrát s legem, což někdy mě popadne i dneska (takže zdravím kolegu velké dítě Jakuba ) a za ženskou jsem se převlík jen jednou a to v rámci recese, kdy jsme se hromadně převlíkli všichni, jinak dámské oblečení taky nevyhledávám.......naopak, teď by bodla spíš nějaká pořádná uniforma chlapi, kde jste?
_________________
There must be kept the Balance

[Jakub.Jeddide]

[zdenda]

Kubo, ta možnost dětí třeba bude, nevěš hlavu
_________________
To máš z toho, s kým se to taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým, bolševickým nokem.
Jsem zženštilý materialista, ach božínku, jsem tak sama a bez materiálu

[Jakub.Jeddide]

[Petr_K]

[bright]

Moc si to nepamatuju, ale v rodinném albu jsou dvě "kompromitující" fotografie. Na jedné v roce a půl jezdím o Vánocích po bytě s kočárkem na panenky. Líbil se mi, protože byl větší než moje autíčka, a musel jsem se s ním vydovádět, než si ho sestřenice, které ho ježíšek nadělil, odveze domů. Na druhý se tak ve třech letech procházím po dvoře v botách na podpadku. Musel jsem si přece zkusit, jak se v nich chodí. Pak si pamatuju, že mě jako školáka učitelka na škole v přírodě poučovala, že se nepije se zvednutým malíčkem, že mi vedoucí na táboře řekl, ať se nechovám jako holka, a taky že jsem jednou místo fotbalu skákal s holkama gumu. (To byste do mě neřekli, co? )
_________________
It's not easy to be green.

[zdenda]

Zkusím napsat něco, co si pamatuji. Sic šátky a podobné věci jsem nenosil, ale nikdy mne netáhl fotbal, auta, protě většina typicky klučičího. Zato v kuchyni jsem se rád ochomejtal, ani ne tak dělat, jako aspoň být přítomen a užírat těsto . Ani rváč jsem nebyl a pokud k něčemu došlo, no ehm, tak to údajně vypadalo jak kdyby se rvala ženská. Ač jak tak píšu, tak si vzpomíná, že když jsme s tehdy nejlepší kamarádem si hráli na pískovišti, tak já jsem vždy představoval mámu a nijak mi to nebylo proti mysli, sice si myslím, že nám tohle rozdělení vydrželo tak cca 10, maximálně 60 sec. poté se zapomnělo(či já už za tu dobu zapomněl). Ale "Když jdou na mužskýho léta..."(W.Matuška) tak poslední rok nejlepší trávení volného času je hrabat se v autě.., takže holt každý se nějak vyvíjí.
Nemám zkuš. s poruchou sex. identity, ale tady asi fakt bude nejlepší čekat.
Pokud se budeme držet hesla-"Nejlepší obrana je útok" zkusili jste to nějak nevymlouvat, ale spíš podpořit, jak (by) reagoval?
_________________
To máš z toho, s kým se to taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým, bolševickým nokem.
Jsem zženštilý materialista, ach božínku, jsem tak sama a bez materiálu

[ottos]

no z dětství si vybavuji že mi šátky a ručníky taky nebyli cizí... vzpomínám si taky že jsme si se setrou při hrách často obraceli role "mámy" a "táty"... ale řekl bych že to odeznělo ještě před školou nebo možná během první druhé třídy. ale určitě i dřevěné kostky a lego a podobně byli důležitou věcí... a určitě se cítím být "doma"ve své vlastní kůži... já bych řek že se to těžko posuzuje přes písmenka - každý je sám sobě originálem... já jsem se jako gay například (dejme tomu vyjma výše uvedeného )během dětství ani puberty neprojevoval...těžko radit...
_________________
>>> www.vphotos.ic.cz www.vmodels.wz.cz <<<

[livefile]

[beatrix]

Moc děkuji všem za odpovědi. Nevím, zda jsem to napsala nesrozumitelně, ale problémem syna bohužel není jen hraní s panenkami nebo občasné převlečení za princeznu v rámci hry. Kvůli tomu bych nelítala po sexuologických ordinacích a pedagogicko-psychologických poradnách. Asi nejvýstižnější bude, když sem zkopíruji definici a příznaky u diagnózy poruchy pohlavní identity v dětství :

Projevuje se již v raném dětství. Přetrvává intenzivní tíseň z vlastního pohlaví a intenzivní přání být opačného pohlaví. Dítě se obléká do šatů druhého pohlaví, ale k žádnému sexuálnímu vzrušení nedochází, přejímá chování druhého pohlaví, vlastní pohlaví odmítá. Jde o poruchu sexuálního zrání, která se může, ale nemusí v mnoha případech později projevit homosexuální orientací.

Ještě výstižnější je asi tento popis: chlapců je rozpor pohlavní identifikace zjevný zřetelnou předpojatostí k tradičním ženským aktivitám. Mohou mít zálibu v oblékání do dívčích nebo ženských šatů nebo když opravdové předměty jsou nedostupné, mohou napodobovat tyto předměty z dostupných materiálů. Osušky, zástěry a šátky často používají ke zpodobnění dlouhých vlasů nebo sukní. Silně je přitahují stereotypní hry a zábavy děvčat. Zvláště se těší z hraní si na domácnost, kreslí obrázky krásných děvčat a princezen, a dívají se na televizi nebo video na své oblíbené ženské postavy. Stereotypní panenky ženského typu, jako Barbie, jsou často jejich oblíbenými hračkami a jejich upřednostňovanými dětskými kamarády jsou děvčata. Když si hrají na "domácnost," tito chlapci hrají role ženských postav, nejběžněji role "matky," a často jsou naprosto zabráni myšlenkami k ženské představě postavy. Vyhýbají se divokým hrám a soutěživým sportům a mají malý zájem o automobily, kamiony nebo jiné sice neagresivní ale stereotypní chlapecké hračky. Mohou vyjádřit přání být děvčetem a prohlašovat že až vyrostou, budou ženou. Mohou trvat na močení vsedě a předstírat, že nemají penis a zastrkovat jej mezi jejich nohy. Výjimečně mohou chlapci s poruchou pohlavní identity uvádět, že pokládají svůj penis nebo varlata odpornými, že je chtějí odstranit nebo že mají či si přejí mít vagínu.

Na našeho syna přesně sedí to hraní se šátky a osuškami, manžel si s ním třeba hraje, on si odskočí se napít a vrátí se se šátkem kolem pasu . Stejně tak maluje pouze princezny a víly, strašně dlouho si vyhraje s panenkou, zatímco auto či lego ho omrzí po pár minutách. Není to přechodné období, s časem se to spíše zhoršuje. Naštěstí syn o sobě nemluví jako o holčičce, nezakrývá si přirození, čurá jako kluk. Podle odborné literatury ( naší i zahraniční) a našich konzultací u sexuologů větší část chlapců s touto anamnézou jsou později homosexuálové, proto zkouším najít pomoc zde. Divím se, že tato diagnóza není mezi gay komunitou známa, homosexuálové prý usilují a vyškrtnutí této diagnózy ze seznamu diagnóz a chápání takového chování jako normálního. Doufala jsem, že najdu nějakého gaye s podobnou zkušeností z dětství. Prý tento problém většinou trvá do puberty, takže školní věk je díky této psychické odlišnosti velmi náročný. Máme také nabídku na pokus o zvrácení orientace psychoterapií, v zahraničí s tím mají zkušenosti, u nás bychom byli první, což nás od toho odrazuje. Navíc s homosexualitou opravdu nemáme problém.

[bright]

[Manuel de Falla]

[Adam]

Taky si myslím, že hraní si s panenkama nebude projevem nějaké jinakosti. taky jsem si hrál s panenkami, ačkoliv jsem je většinou rozstřílel čerstvě postaveným torpédoborcem z Merkuru... Co tak při své nevědomosti vím je to, že se takhle může projevovat transsexualita a tomu příbuzné identity. Je to asi nejhorší varianta, ale překonat se dá všechno.

[máslo]

Znám několik takových lidí, co se projevovali dost "zženštile" v útlém věku a přijde mi, že většina jsou heterosexuálové jak řemen . Vážně bych se asi nebál.
_________________
...not gay enough

[livefile]

[Stonerock]

Pokud jde o mě, tak já jsem "typickej" kluk jako dítě rozhodně nebyl. S panenkama jsem si sice nehrál, ale typicky klukovský hračky (dopravní prostředky všeho druhu, zbraně...) mě minuly širokym obloukem. Ze všeho nejradši jsem měl plyšáky - stavěl jsem pro ně z kostek domečky, vozil jsem je na výlet... A to pomáhání mámě v kuchyni při vaření znam taky moc dobře. Na druhou stranu, k holčičímu oblečení a podobně jsem nikdy neinklinoval. Obecně si dovolim tvrdit, že jsem se projevoval poněkud "asexuálně" - projevy charakteristický pro jedno nebo druhý pohlaví se u mě nevyskytovaly. Pokud jsem si maloval, tak to nebyly ani princezny, ani auta. Spíš domy, zvířata, kytky... Ani nemůžu říct, že bych si víc hrál s holkama nebo klukama - dětem jsem se vyhejbal, vyrostl jsem v podstatě mezi dospělejma. A pokud jde o rodiče, tak nevim o tom, že by se nad tim někdy někdo nějak výrazně pozastavoval. Snad jsem na nic významnýho nezapomněl...
_________________
Permanentní revolucí ke světlejším zítřkům. A nikdy jinak.

[Petr_K]

[bright]

Přispěju aspoň odkazem na tématický francouzský film Můj růžový život (Ma vie en rose, 1997).
http://www.sonypictures.com/classics/mavieenrose/
_________________
It's not easy to be green.

[TXB]

Ahoj. Zbytečně moc smutných smajlíků Tvůj syn má vnímavé a tolerantní rodiče a to je pro něj to nejdůležitější, co bude potřebovat. Rozhodně bych nedělal ukvapené závěry. Já osobně (a myslím si, že nejsem žádná výjimka), jsem kolikrát mámě vytahnul krabici se šperky, nebo si hrál s kuchyňským náčiním. Hraní s autíčky mě nebavilo, ale panenky taky ne, i když ve školce jsem si spíš hrál s holkama. Časem tohle odeznělo, zálibu v ženském oblečení nenacházím a myslím si, že ani nepůsobím nějak zženštile nebo vykrouceně (což by ale asi měli posoudit ostatní). Každopádně si myslím, že je zatím poněkud předčasné dělat závěry.