Gay komunita

[Adam]

[da.jo]

[Daloway]

[Martin]

To teda nevim. Člověk, který se celý život hledá, aniž by dospěl do jakž takž přijatelný sebelásky, a pocitu identity, to má asi docela blbý, ne? A horší to bude mít pochopitelně jeho okolí.

A co se toho poznání, že svět je dobrý nebo špatný místo, týká, tak to se nevědomě utváří už v prvním roce života... Ale jasně, když se něco v těch důležitejch vývojovejch fázích nepovede, tak se ten duševní problém určitě dřív nebo pozdějc projeví.
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Daloway]

[Daloway]

[Libor]

[Waky]

[Daloway]

Ahoj Waky, jenom těžko s tebou lze nesouhlasit - snad až na ten závěr, kdy mluvíš o sobě samém.
Jenom mě napadá, že mít rád sám sebe a dosáhnout jakž-takž dostačujícího pocitu vlastní identity není věcí, ke které člověk jednou dospěje a po zbytek života si muže říkat: mám ji, splněno. Daleko spíš je hledání obého celoživotním procesem. Snad s tím, že po určité době (u někoho kolem 21 let, u jiných dřív nebo ještě později), získává tohle hledání pevnější základ, neprobíhá už chaoticky ze strany na stranu, ale jen jedním směrem.

[Libor]

[Waky]

Když člověk nemá rád sám sebe, nemůže mít rád ani nikoho druhého. (To mám pravda vyčtené z populárních příruček, ale jednoznačně s nimi v tomto souhlasím.) Resp. mít rád druhého samozřejmě může, dokonce to může prožívat až na kost 24 hodin denně, ale buď si vybírá kretény, nebo toho druhého tou láskou spíše ničí (dusí ho, až nemůže dýchat, nebo mu škodí jinak. A často to bohužel končí tak, že po velké lásce by si ti dotyční nejradši vyškrábali oči a roztrhali občanky). Protože kdo nemá rád sám sebe, chce si ve vztahu k druhému buď hledat náplň života nebo potvrzení vlastní hodnoty. Protože co nemá sám, nemůže rozdat dál.
Mít rád sám sebe samozřejmě neznamená narcistický sebeobdiv, případně snaha získat pro sebe za jakoukoli cenu všechny výhody materiální i jiné, které se v okruhu několika kilometrů naskytnou, ale spíš sebepřijetí bez utajených sebedestruktivních nenávistí a komplexů.
Já to vůbec neumím a jsem jeden velký pochodující sebedestruktivní komplex, takže to mám velmi zmáknuté aspoň teoreticky a podrobně nastudované

[Libor]

Domnívám se, že je velmi důležitý vztah k sobě samému. Tak jak se mění vztah mě k sobě. Tak to ovlivňuje vztah k druhým. I bible říká mil bližního svého jako sebe sama.
Očekávám, že uslyším námitky jak je nejdůležitější milovat toho druhého.do krajnosti a oddaně. Jistě určitým způsobem ano. Al enení projevem lásky i to, že si určité věci nenecháme líbit. a necháme toho druhého jít jeho cestou osamoceně. Aby získal potřebné poznání. A to, ikdyž bude bolet. A když s ním budeme jen v myšlenkách.

Vím, že se to zde nerozvine zcela prakticky.y Protože se vztahy tu má praktickou zkušenost jen zlomek aktivních uživatelů. A o to bude zajímavější sledovat. Jestli ti co touží po svém prvním vztahu budou podobně jako já kdysi tvrdit:"milovat toho druhého až za hrob." "Udělat cokoli, to je to prave.". A kdo bude prezentovat nutnost vyvazenost vztahu k sobe i druhemu. Ze ten kdo je previt a dela podrazy druhym. Nebo je narcisticky, tak ve skutecnosti ma v sobe bolesti a malou hodnotu k sobe samemu". A maskuje to nejak..

JSme zvedavy jak hodne pro vas dulezity vztha k vam samym. Mit se rad. A jak to ovlivnuje vztah k tomu druhemu
_________________
Jsem...