Gay komunita

[Stonerock]

[Adam]

[Stonerock]

[Stonerock]

[fanfán]

[Adam]

[fanfán]

[fanfán]

[Libor]

[Stonerock]

[fanfán]

[Stonerock]

[Adam]

Mělo to vyznít šťastně nebo nešťastně?

[fanfán]

[Stonerock]

[Stonerock]

Už jednou jsi tady psal taky takovej nějakej příběh, dneska tohle... Utvrzuje mě to v přesvědčení, že žiju na jiný planetě...
_________________
Permanentní revolucí ke světlejším zítřkům. A nikdy jinak.

[fanfán]

Obsah minulých dílů:
Na protější sedačce v MHD jsem viděl velmi krásného kluka, se kterým se naše pohledy neustále setkávaly a já si říkal, že to nemůže být jen tak, proto jsem se s ním začal bavit, šli jsme na drink až nadešlo rozhodnutí: Strávíme spolu i noc, anebo ne?

Vystoupili jsme spolu z metra, šli večerní Prahou. Opět jsem nabídl onen bar. On řekl, že si opravdu musí vyndat kontaktní čočky, a jestli půjdu s ním domů. Šel jsem.
Nalil mi pití, Martini bianco (Btw., proč skoro všechny buzny pijí bianco a ne dry?), k tomu nějaké sladkosti a tlumeně pustil rádio. Vzdálennosti se stále zkracovaly, až jsme navázali tam, kde jsme v tom podniku před tím skončili.
To, co následovalo pak nebudu příliš rozvádět, jen řeknu, že při hotelovém hodnocení bych tomu udělil šest hvězdiček z pěti. Bylo to fakt super, stálo to zato, a my začali sladce usínat. Leželi jsme ve slušném propletenci, rádio tiše hrálo, až došlo i na písničku Lásko má, já stůňu. Bylo velmi příjemné poslouchat polospícího P., jak z usínání zpívá: "lásko ... stůňu ... katedrál".
Ani mi nevadilo, že druhý den ráno musím brzy vstávat, protože jsem vstával s ním.

Až když jsme se viděli příště, tak jsem se dozvěděl, že on tou dobou zrovna neměl šťastné dny - úmrtí blízké osoby, definitivní rozchod s bývalým přítelem... Pochopil jsem jednak, že ta písnička nebyla pro mne, ale i to, že nocí jsem byl vítanou vzpruhou v nelehkém období.
To nám ale nezabránilo v tom, aby jsme se viděli i příště.

K O N E C
_________________
When you're alone and life is making you lonely you can always go DOWNTOWN...

[zdenda]

jdi někam, já musím za 15 minu pryč, pošli mi aspoň na mail, prosím, díky
_________________
To máš z toho, s kým se to taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým, bolševickým nokem.
Jsem zženštilý materialista, ach božínku, jsem tak sama a bez materiálu

[fanfán]

[zdenda]

Uvidíme, kapesníky připraveny pro každou příležitost, to kdyby to nevyšlo dle očeká¨vání cynismu.
_________________
To máš z toho, s kým se to taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým, bolševickým nokem.
Jsem zženštilý materialista, ach božínku, jsem tak sama a bez materiálu

[Adam]

[Libor]

[fanfán]

[sergej sudoplatov]

[Adam]

[fanfán]

Obsah minulýh dílů:
Na protější sedačce v autobuse MHD jsem viděl velmi krásného kluka, se kterým se naše pohledy neustále setkávaly a já si říkal, že to nemůže být jen tak. Situace pokračovala i v metru, a já mu při výstupu dat lísteček se svým telefoním číslem. Podle mého očekávání si papírek vzal, ale strčil do kapsy. zeptal se mě, kudy jdu, že on doprava, já sice šel doleva, ale kvůli němu jsem také řekl doprava. Následně jsem se i představil. On se představil také. Po "výměně" jmen následovala výměna komplimentů, těch o hezkých očích. Kus cesty jsme měli společný, čehož jsme i využili. Z následující debaty vyšlo najevo, že opravdu jsme si vyhlídli jeden druhého, resp. on si mě vyhlédl už na autobusové zastávce, a proto se posadil naproti mě, byť více si netroufl.
To už ale se blížil konec naší společné cesty, ale domluvili jsme se, že asi za půldruhé hodiny bysme se mohli opět vidět, že si ještě určitě dáme vědět. Dál už jsme každý šel svojí cestou.

Asi po půlhodině jsme si pomocí textových zpráv domluvili schůzku, konkrétně na jedné tramvajové zastávce.

Tam jsme se později opravdu sešli a protože v - byť vydařeném - podzimním počasí nemá cenu stát někde na ulici, šli jsme do jednoho profláklého baru. Tam si nás začínal všímat jeden muž, něco přes třicet, snad se s námi chtěl dát do řeči, ale asi chtěl mnohem víc. Leč, zájem to byl pouze jednostranný. My jsme se ale zajímali jeden o druhého. Něžké dotyky, pak trochu pevnější stisknutí, milé komplimenty a... No, asi znáte tu činnost se rty. Nějakou dobu jsme tady pobyli, večer už předával štafetu noci, tak nastal čas jít.
Šli jsme na metro, ale onen neznámý také. Když jsme ho tak na nástupišti pozorovali, tak můj nový známý prohodil, že asi chce s námi jít domů. Ta věta ve mě povzbudila má očekávání, touhy a chtíč a dala mi naději, že do své postele se (pro onu noc) už nedostanu. Onen neznámý naštěstí jel opačným směrem.
Svému, říkejme mu třeba P., jsem navrhl, že v místech, o kterých řekl, že tam bydlí, znám jeden fajn podnik. On řekl, že třeba, ale je zde problém - musí se stavit doma, kvůli kontaktním čočkám.
Vystoupili jsme a došlo na zásadní rozhodnutí: Co dál. Do baru to asi nešlo. Tak se rozloučíme?

No, a jak si myslíte, že jsme se rozhodli, jak to asi dopadlo?
To se dozvíte již brzy v posledním díle vašeho oblíbeného seriálu, ke kterému si raději připravte kapesníky.
_________________
When you're alone and life is making you lonely you can always go DOWNTOWN...

[fanfán]

[waweer]

[fanfán]

[Adam]