Gay komunita

[bright]

[Vaclav]

[John]

[Vaclav]

[John]

[Vaclav]

[John]

[Vaclav]

[bright]

[Vaclav]

[John]

[Vaclav]

[John]

[Vaclav]

Jak jsme na tom v Evropě s homofobií doopravdy? Stanice ARTE, francouzsko-německý projekt kulturního a publicistického vysílání, o tom letos přinesla pozoruhodný pořad Gleiche Liebe, falsche Liebe?!? - Homophobie in Europa. Určitě byste ho měli vidět, české titulky najdete na osvědčeném serveru gay-titulky. Neuvidíme nic povzbudivého. V některých východoevropských zemích (opakovaně uváděna Litva) k větším pokrokům v emancipaci homosexuálů zatím ještě ani nedošlo. Leckde se zdá, že homosexuálové některé už dobyté pozice začínají ztrácet (opakovaně uváděno Maďarsko). Proti dalším pokrokům (manželství) jsou i ve vyspělých zemích (Německo, Francie) pořádány masové demonstrace. A otevřeně se připouští, že domnělá vlídnost ke gayům je i v tak programově pokrokové zemi, jako je Německo, jen přetvářkou, a pobyt a vzdělání v Evropě obyvatele pařížských předměstí bohužel neuchránily před středověkými názory a agresivitou vůči gayům.

Proč to tak je? Na to pořad spíš neodpovídá.

[Vaclav]

Léto je skoro za námi a zklidnělý podzim se hlásí o své. Zkusme ho uspokojit filmem Weekend.

[Vaclav]

Argentinský režisér Marco Berger patří k ikonám artového směru gay filmu, čemuž odpovídá i hodnocení na filmových festivalech. Ihned zaujme klasicky krásná kompozice a vypiplanost záběrů. A také mimořádná doprovodná hudba výborného muzikanta Pedra Irusty. Berger má dokonale odpozorováno chování lidí v různých situacích, mimiku, gesta, záchvěvy hlasu, konverzace, a umí si také vybrat herce, kteří mu to přesně odehrají. Vyhýbá se nablýskaným prostředím a nablýskaným lidem. To hlavní se děje pod povrchem, a to může být problém: divák nemusí být vždy nastaven - naladěn tak, aby byl ochoten hledat v hlubinách mysli nevýrazných aktérů nevýrazného děje nějaká sdělení. Bergerovým filmům by dost prospěl samostatný scénárista, naladěný na stejnou vlnu, ale zkušený a nápaditý, ovšem tomu by se Berger asi těžko přizpůsoboval.

Vidět jsme zatím mohli pár krátkých filmů a tři celovečerní (čtvrtý byl uveden teprve letos).

Plan B - Bruno je docela machovské hátéčko, a taky šikovný intrikán, takže když mu dá Laura kopačky, nepokouší se zvrátit to trapným škemráním, ale oklikou zaútočí na jejího nového kluka, Pabla. O něm se říká, že to kdysi ze zvědavosti zkusil s kamarádem, a na tom Bruno vystaví svůj plán B: zdiskreditovat Pabla u Laury jako gaye. Krásně ho pomalu opřádá jako pavouk mouchu v síti (dobrý název filmu by byl i "Základy balení heteráků pro začátečníky"), pak se ale plán B zasekne. Všechno končí větou "Tak pojď, troubo," ale kdo ji komu řekne, to si odhalte sami.

Ausente - Šestnáctiletý Martin se pokouší svést HT trenéra a pod vykonstruovanou záminkou se mu vetře na noc do bytu. Lež se provalí, ala když se za ni Martin trenérovi omlouvá, neváhá říci podle pravdy "Myslel jsem, že něco bude," a chytí za to pořádnou facku. Jenže pak se opravdu něco stane, něco, o co nikdo nestál. A trenér dojatě dumá, že té noci přeci jen možná...

Děj obou filmů je zřetelně neobratně vykonstruovaný, nepřesvědčivý i nepřekvapivý. Zřejmě i proto se Berger v následujícím pokusil děj potlačit na minimum, vidíme volný sled scén, tušíme směřování, ale... V každém případě velký vizuální požitek, ponor do představ a pocitů, a zatím i nejlepší uplatnění Irustovy hudby. Film mnozí velebí, líbil se mi ohromně, ale dost zápasím s myšlenkou, nezačíná-li už jít o pózu.

Hawaii - Martin hledá po městě na léto práci, když zaklepe u Eugeniova domu, zjistí oba, že jsou dávnými kamarády z dětství, a Martin najde nejen práci, ale i nocleh a společné vzpomínky, toulky společně dávno prozkoumaným okolím... Eugenio je gay, Martin nejspíš ne, měl by ale patrně přátelské porozumění, třeba i vděk, a možná i neuvědomělou potřebu nalézt vyústění stále sílícího vztahu. Cosi postupně a velmi nenápadně vzniká, ale přátelství zvítězí nad sexem, a je to docela dojemné.

[Vaclav]

[Martin]

Že tedy budu trochu parafrázovat film 'Vratné lahve'... Václave, nechtěl bys spíš chodit na nějaký veselejší filmy?
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Martin]

No docela stejné množství pánu se zamilovává do jakéhosi spíš 'ideálního mladšího já'... tedy né do takového jací kdysi byli, ale jací nikdy nebyli, ale velmi intenzivně chtěli
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Vaclav]

Abychom si jen neužívali letní selanky, zkusme něco dramatičtějšího. Země bouří (Viharsarok) je určitě jedním z nejlepších gay filmů poslední doby, tak navštivme Maďarsko. Od jednoho nezaujatého hodnotitele na IMDB se dočteme: "A visual and emotional masterpiece. Men in the Nude is a triumph for Hungarian Cinema. Well done Hungary!" Když čtete tak bombastická slova, je vám jasné, že realita je asi jiná, a ona jiná opravdu je. Jde o průměrný film, kamera má sice občas tvůrčí ambice, ale marné, neboť bez návaznosti na ostatní stránky filmu. I příběh je celkem prostý. Krize středního věku za vrcholem, začínají obavy z blížícího se stáří, a právě v tento moment nakráčí do života intelektuála, průměrného, ženatého a jistě heterosexuálního spisovatele, 19 letý prostitut. Hned za ním také přifařený svět vyděračů, zlodějíčků i zlodějů. Vzplanutí je pro pána na prahu stárnutí sebezáhubné - ano, správně tušíte, že tvůrci se snažili zužitkovat k podpoře uměleckých ambic filmu i motivy Mannovy Smrti v Benátkách, jenže na to nemají. Prostě taková ne špatná, ne skvělá koukačka, sice tušíte, jak to dopadne, ale jste zvědaví, jakým způsobem to tvůrci k očekávanému závěru dopraví.

Na filmu je zajímavé, že dost dobře popisuje podsvětí, které se i zde na gay komunitu, zejména tvůrčí a movité osoby, lepilo za minulého režimu. Byla-li situace v Maďarsku stejná ještě v roce 2006, kdy film vznikl, nebudí to optimismus.

A ještě zajímavější je motiv heterosexuála, který se v zásahu krize středního věku zamiluje do krásného mladíčka. Tenhle motiv skvostně zpracoval i Cunningham (Za soumraku), hlavně se ale vyskytuje i v reálném životě. Říkám si, že nejspíš asi nejde o homosexualitu, ale o zvláštní druh narcismu: ti pánové se patrně zamilovávají do vzdalujícího se obrazu sebe samých, když ještě byli hezcí, svěží, naivní a neusmýkaní životem. Co myslíte?

[Vaclav]

"Když nevíš, jak dál, přečti si návod", takhle nějak by měla fungovat náboženství a jiné myšlenkové konstrukty, které se snaží uspořádat společnost a vztahy mezi lidmi: nabídnout vodítko, když zdravý rozum, zkušenost a přirozený cit neukazují jednoznačně cestu. Čert ví, čím to je, ale "návody" zatím vždy převládly nad rozumem i citem, a místo harmonizace vztahů nejčastěji vedly k ovládnutí jedněch druhými.

Je mnoho filmů, které popisují (a případně se snaží řešit) rozpory, do nichž se dostávají křesťanští věřící, když chtějí žít v souladu se svou vírou a zároveň i s homosexuální orientací. Tento film nás zavádí jinam: do komunity ortodoxních židů v Izraeli. A jiný je i v tom, že nepředvádí efektní vyhrocené drama, atraktivní prostředí, masmediálně osvědčené typy figur ani laciný happyend. Výborný obraz, zvuk, precizní herecké výkony, to vše je sladěno k tak dokonalé uvěřitelnosti, že je těžké mluvit o diváckém požitku: na ten příběh se nedíváme, ale žijeme ho spolu s postavami. Film nenápadný, přesto na něj dlouho nezapomenete.

[Vaclav]

Srdíčko, dušička, ba i trocha toho humorku, to vše ve velmi americkém balení. Krásná příroda, milá muzika, taky piknik pro celé to malé městečko, country kapela... Láska dvou teenagerů ze střední, které od sebe odehnal život a čas, by se ve středním věku možná mohla zase rozhořet. To by tam ovšem nesměl být ten Indián, ale vůbec nejhorší je, když si to lidi nedokážou říct včas, dokonce ani když je Thanksgiving Day. Naštěstí je městečko plné hodných lidí, kteří jim taktně a s láskou pomůžou. I v takovém zapadákově nakonec vědí, že ze všeho nejdůležitější je, když se lidi mají rádi, i kdyby byli teplí. Velmi letní velmi oddechovka, možná ale dobrá forma sdělení pro starší lidi s vnoučátky, že gayové nevypadají jako čerti, ani nemají rohy.

[Vaclav]

Teambuilding se občas podaří. Aspoň v tomhle filmu se při něm ti dva našli, a někdy kolem svých třiceti let konečně pochopili, že od teď už bez chlapa ani ránu. Jde o nesmírně konvenční příběh, jehož uvěřitelnost je znásilněna řadou nepravděpodobností, sladkost závěrečných scén vám způsobí nevolnost, ale představitele hlavních rolí bude většina diváků považovat za přitažlivé, a také je k vidění pár hezkých exteriérů. Herecky je to ovšem naprostá bída.

Také se zdá, že tabuizace penisu začíná malinko ustupovat, ve třech záběrech na pár políčcích cosi takového zahlédneme. Ne, že by byla nouze o filmová "díla", kde si lze penisů užít do sytosti. Ale v běžné kinematografii jsou bez nich některé scény vykastrované, a zdá se, že to konečně, aspoň některým filmařům, začíná docházet (viz ostatně Viharsarok).

Velmi odlehčená podívaná na léto: ano. Jako film: raději bez komentáře.

[Vaclav]

[Vaclav]

[bright]

[Vaclav]

[bright]

[John]

Kde berete ty filmy?

[Vaclav]