Gay komunita

[the.cracker]

Myslim, ze by to chtelo psychologa, ale to to myslim jako smrtelne vazne

[Voidwalker]

poslednich sedum let nevim kudy kam, nic mě nebaví, nic mě nezajímá, nesnáším podivíny ale přitom jsem nejětší podivín kterého znám, mam rad mladé a veselé lidi sám si ale připadám starý a skoro mrtvý.
Děsím se samoty a vyhledávám společnost, a jakmile v nějaké jsem sežere mě pocit marnosti a začínám utíkat zase do své samoty,a tak furt dokola.
Myslím že strácím schopnost komunikovat s lidmi,proste se ze mě stává klasický podivín, člověk který je upně mimo, prostě v prdeli.

Na konci prázdnin končím v práci,vzali mě na školu ve Zlíně, dokonce budu chodit do třídy s ním, se svým katem. Kdy by mi to někdo řekl tak před 5lety, byl bych ten nejštastnější člověk na světě,ale dnes už nenalézám utěchu v ničem.Dnes se usmívám jenom když se opiju a to musím být ještě ke všemu s ním.
Dal bych všechno zato kdych si mohl vygumovat mozek.
život mi utíká pod rukama, já otom vím, a přesto s tím nedokážu nic udělat, jen na to koukat. Nenávidím se za to,a ted tu v sobotu večer sedím a píšu místo toho abych šel ven a aspon se pokusil předctírat že jsem ještě člověk.

Být aspon z poloviny chlap tak uz dávno spáchám sebevraždu. Vy kteří si myslíte že mate problémi ale mate někoho rádi a ten dotyčný má rád vás, tak ve skutečnosti žadné problémi nemáte ani nejste straceni.

Někdy mam pocit že bych se měl na všechno vysrat, a pokusit se někoho okouzlit třeba přes nějakou seznamku,pak si ale vzpomenu že už nemam co nabídnout,co prodat, z mých es v rukávu už zbyli jen ošumtělé vybledlé karty, groteskní zničená existence.

A takhle bych tady mohl pokračovat dál a dál.Nesnáším ufnukánky,ale přitom jsem ten největší ufnukánek kterého znám.
Třeba nejsem ani gay, třeba jsem jenom totální a dokonalý MAGOR.
_________________
Lidé jsou jen zvířata

[Nikom]

nemohl jsem najít svůj vlastní negativní koutek, tak používám Voidwalkerův, kterého ostatně taky kamsi odvál čas;)

Mám poslední dobou hrozné časové problémy, od konce semestru jsem se skoro nezastavil.Celý červenec si hraju na sestřičku a taky pracuju (což dohromady dává něco kolem 14 hodin práce denně). Hubnu, chřadnu, blednu. Nemám vůbec čas na svoje kamarády, na lidi, které jsem dlouho neviděl (třeba moji nejlepší kamarádku jsem kvalitněji neviděl přes 2 měsíce).
Taky na přítele nemám moc času, za celý červenec jsme spolu byli v kuse nejdéle 4 dny... jinak nějaké ty víkendy. Docela se mu divím a překvapuje mě, že mi to toleruje (asi je na mě vidět, že toho mám až moc).
Nejhorší je, že až tenhle kolotoč skončí začne hned další, možná horší, představující 2 týdny učení na 2 pokus zkousky.
Potom na konci srpna a září je zase vytížený přítel... celý tenhle vývoj je pěkně na pí..

Poslední dobou nepříjemně zasáhla moje minulost. Respektive ta věc, kvůli které vzniknul Nikomův negativní koutek. Asi jsem konečně zjistil, proč jsem tekrát dostal kopačky. Nepříjemně se do toho zamotal i můj současný přítel...
Já jsem ale rád, že už konečně vím, co se stalo a můžu to jednou pro vždy uzavřít

Taky mám lehké pochybnosti o své škole. Mám před sebou ještě nejmíň 4 roky vyčerpávajícího studia.
Když mám teď tu brigádu a vidím, že mi šéfuje slečna, která je o dva roky starší, má podobné schopnosti, ale dělá kariéru jak blázen. Mám schpnosti se uplatnit i v jiných oborech, což mě nutí k zamyšlení...

Promiňte ale potřeboval jsem si postěžovat

[Jakub.Jeddide]

Žádné trápení není tak velké, aby mohlo přemoci pocit mernosti a beznaděje nad pochodem světa, životem a vlastním osudem. Co je ve srovnání malá lidstká tragédie s celým vesmírem? Když se člověku něco stane, svět se točit nepřetane - prostě si někdy připadám až směšně ve svém životě, ve své louži, která si hraje na důležitou a nic nezmůže. Svět s námi nepadá ani nekončí, jen naše vědomí je omezené tou časovou přímkou. Jestli tomu tak chcete říkat, tak je to už rezignace.

[Libor]

Je mě trochu smutno. Svět je mnohem méně přívětivýa poostinný než bych si přál. Také se tak trochu cítím sám..Věřím, že bude lépe. Není to nic krizového a velkého. Jen drobné trápení.
_________________
Jsem...

[Adam]

Jak jsem dopadl? Jako vždycky předtím. Chodím k němu tak jednou za dva až tři měsíce. Nemám žádné teplé kamarády, abych je zatěžoval svými problémy, a kamarádkám se svěřovat nebudu. Připadá mi to trapné - věděly by toho až příliš Když si zvykneš na pohodlné křesílko, už se ti z něj nechce vstávat:-)
Nejhorší na tom je, že mi vždycky potom říká, jak jsem "celkem v normálu" a přitom se dívá na jednu stranu soucitně, a na druhou tak, jakoby na mě chtěl rovnou hodil síť a umístit mě mezi vypolstrované zdi.

[zdenda]

Jé, ty k němu jdeš, pak napiš prosím, jak jsi dopadl, nějak o tom taky uvažuji, ale chtěl bych k němu do HK a tak nějak není čas.
_________________
To máš z toho, s kým se to taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým, bolševickým nokem.
Jsem zženštilý materialista, ach božínku, jsem tak sama a bez materiálu

[Adam]

Popřemýšlím o tom hned jak se vrátím od psychiatra:-(

[Voidwalker]

Zdravim všechny své oblíbené optimisty, chtěl jsem to napsat do Nikomova negativního koutku ale nemohl jsem ho najít, na nějaký čas jsem byl odmlčelí, protože jsem se pokoušel zničit svět. Nepovedlo se a spadl jsem opět sem(určitě jsem vam moc chyběl ).
No, v každem připadě kdyby se z vas někdo chtěl podělit o své deprese, ma možnost, abych se necítil na světě tak sám, anebo jak vas znám mužete se sem přijít pohádat to je taky dobré.
_________________
Lidé jsou jen zvířata