Gay komunita

[House M.D.]

[House M.D.]

[Dreed]

[Dreed]

[SIEENX]

[Litomyšlák]

Já si zažil a zažívám s mojí extrémně rasistickou rodinou něco podobného. S tím rozdílem, že jsem si nenechal nic vnucovat.
To je právě nejhorší, kecy o tom, že to je "nemoc", kterou jsem si "naprogramoval", že budu mít život těžší (což je koneckonců pravda, ale co s tím nadělám, je to výzva) atp. Vnucování heterosexuality, jako by nevěděli, že to je geneticky dáno a nedá se to změnit. Člověk se tomu nesmí nechat poddat. Poněvadž pokud bys zapíral, že jsi gay, pokud bys zkoušel chodit s holkou jen kvůli rodině atd., trápil by ses ještě víc.
Pak je tu věc s tím, že "určitě nejsi stoprocentní gay! podívej se na sebe, vždyť ti je teprve patnáct (moje situace), nemůžeš vědět nic o vážným vztahu". Není to pravda. Jsou to jen jiné formy zklamání nad mojí orientací, někdy až přecházející do závisti a možná i to, že mi to nepřejí.
Každopádně každý má svou hlavu, a neměl by se nechat manipulovat někým, kdo neví jak se vlastně cítím/cítíš.
I kdybys s CO počkal, co by se změnilo? Pravda, možná bys to řekl více klidněji a ne zrovna při výbuchu vzteku, ale reakce by byla stejná. Nepomohl by sis a možná by sis ještě víc přitížil, protože bys to v sobě dusil déle než by bylo nutné. Např. u mě nebylo možné žít ve lži, i když jsem tušil co na to asi tak řeknou. Proto jsem to řekl.
Pokud máš nějakého bf, u mě vždycky pomáhá, když na něho při hádačce o hm s rodinou myslím. Dalo by se tak sice říct, že to je život mimo realitu, ale je to každopádně lehčí než si realitu pouštět pod kůži. U mě je pak taky dost důležité, že mám nad svojí rodinou nadhled. To je nejdůležitější.
Musíš si uvědomit, že oni o tom vlastně vědí kulový s přehazovačkou, že to jsou hloupí omezení lidé. Nebrat ohled na to, že to jsou rodiče. Brát je jako hloupé a omezené.
Doufám, že se to alespoň trochu uklidní. Tyhle věci dokážou člověka pořádně vycucat.
S pozdravem, Litomyšlák.
_________________
Být gayem je výzva, ale žít život je výzva ještě větší!

[House M.D.]

Dreed: Nemáš to snadný, ale já bych se nenutil do vztahů s holkama, tedy pokud tě nepřitahujou... A kolik ti je? Já když byl mladší, tak se mi taky zrovna moc nelíbila představa análního styku... teď mi to nedělá problém... Já měl teda taky dost takový stavy, kdy jsem byl nešťastnej, uzavřenej, po nocích brečící do polštáře... Ale ty máš zas kámoše... já si s nikym psát nemůžu... teda pár kámošek mam, ale kluci žádný... bohužel...
Podle mě by bylo dobrý si ujasnit kdo tě přitahuje, jestli kluci a holky ne, fakt bych se do toho nenutil...
_________________
Powered by REDSTONE

[Dreed]

Bylo mi skoro 17. Nebyl jsem šťastný. Nemluvil jsem. Nic mě nebavilo. Všechny jsem posílal do p****e. Brečel jsem. Jednoho dne moje emoce dosáhly toho největšího stupně burácení, samozřejmě při konfliktu s rodinou. Vybouchl jsem. Bohužel jsem následně vypověděl, že jsem teplej. Vše tomu nasvědčovalo, říkal jsem si. Podstatné pro mě v tuto chvíli bylo, že jsem nechtěl byt tak strašlivě uzavřený, nekomunikující prázdné nic. Moje rodina to nevzala dobře.

Gay porno, gay seznamka, skvělá queer kniha "Šikovný chlapec", toto forum, informace o homosexualitě, stýkání se s kluky (samozřejmě za zády rodiny), mluvení o tom s kamarády... To vše přispělo k nekonečně nepřijemné situaci. Bohužel jsem rodinu zklamal tím největším nejnepředstavitelnějším formátem. Mezi sebou jsme onoho dne vedli dlouhé rozhovory, resp. nesnesitelně deptající hádky a spory o tom všem. Bohužel jsem jim v tom největším ponížení a ve strachu bezduše přiznal, že se mi vlastně ani to, "když si ho rvou do p****e", nelíbí. Ten večer byla nehrůznější předlouhá chvíle, kterou jsem kdy prožil... a asi na ni nejspíše nezapomenu.

Ještě jsem se z toho ani neoklepal a na druhý den nastala stejná situace... celá rodina jsme zasedli ke stolu a začalo to znovu... to osočování, nadávky za sms zprávy, které jsme si vyměňovali s kamarádem (byly sprosté, se sexuálním i sexistickým tématem). Bohužel mě neminula váhání o tom, zda-li přistoupím na návštěvu psychiatra - v tu chvíli mamka neznala na mou nemoc nic jiného. Neustále mě přesvědčovali, jak to budu mít těžké, ať se změním, že bude všechno jednodušší. Že jsem se nechal ovlivnit všemi těmi možnými gay hnusárnami, gay kamarády... že mě do toho zatáhli. Že nebudu moci mít děti, že jsem si to v hlavě někde sám naprogramoval a že gayem chci být...

Myslel jsem si, že si ulevím, že se budu cítit lépe... vztahy se s rodinou, myslím, možná zlepšily - táta mi ještě ten večer řekl, před všemi ostatními, že je samozřejmé, že kdyby to tak zůstalo, budou mě mít stále rádi a nic se na vztahu nezmění. Sestře jsem odpustil její dvouleté hrabání se mi v smskách a chladnosti k mé osobě. Nechali mě asi týden doma. Nevím, jestli mi to prospělo - asi nikoliv. Bohužel se na mém stavu nic nezměnilo. Nebyl jsem šťastný. Nemluvil jsem. Nic mě nebavilo. Brečel jsem. Jediné, co se změnilo bylo, že jsem všechny neposílal do kytek...

Začaly výčitky, pochybnosti, nejistota, neúcta k sobě samému, deprese, nechuť. Za vinu toto chování dávám jednomu výroku mé matky: "Ty jsi se ještě ani nemiloval s holkou, a už nám tady tvrdíš, jakej jsi gay! Ještě to nemůžeš vědět stoprocentně!"... nemůžu, vyvíjím se, neustále... také nejsem tak hloupý, abych dělal zrovna tuto věc, abych zastával zrovna teno pocit dobrovolně a tak tvrdě. Blbost! Avšak otázkou "Holka nebo kluk?" se zabývám dodnes... a to od nepříjemného dne uplynul skoro rok.

Už zase se necítím šťastný - to bylo jen nepatrný okamžik. Chlapci mě přitahují, to vím, děvčata mě nevzrušují, ale bavit se s nimi mi nedělá sebemenší problém, ani s kluky ne. Mamka mě po "coming-outu" (jestli to tak můžu v mém případě nazvat) stále přemlouvala, ať se co nejvíce snažím dívat se po holkách a zkusit s nimi něco mít, abych to poznal... bohužel jsem znejistil a musím jí dát za pravdu. Větší náklonnost chovám ke klukům, ale abych byl já sám v sobě, stoprocentně šťastný, musím nechat prostor také dívkám. Možná to půjde, možná ne.

Možná vám připadám jako nevyrovnaný, ano... ale nejsem hloupý. Musím zkusit tuto variantu, abych mohl z plna hrdla říct, kdo jsem. Bohužel si moc, moc vyčítám, že jsem nepočkal s coming-outem - pohlcuje mě totiž otázka "Co když to bude přeci jen jinak, a já jsem takhle "zbytečně" podrýval už tak náš ne moc přívětivý osud?!"

Děkuji mnohokrát, že jste dočetli až na samý konec mé neuvěřitelně dlouhé slátaniny. Mohla by být ještě delší, protože na jazyku a uvnitř toho je, jak sami víte, vždycky mnoho...

Všem vám přeji hodně štěstí! A pouze rovné cesty přímo k cíli!



Dreed

[cassen]

Vedel sem to hned od zacatku vzdycky se mi vic libila mamcina AFrodita nez tatovo Leo nejak sem to neresil, potreba to nekomu rikat nebyla. Proste mel sem jeste jeden tajny svet a jen sem o tom nemluvil. V 17 se me mamka zeptala, uz ji bylo divne ze sem jeste nechodil s zadnou holkou, tehdy sem to rict nedokazal. Stykal sem se s 2 kluky ale bylo to vzdy jen kvuli sexu vztah sem nehledal. Takhle to bylo az do 21 kdy sem poznal kluka, ve me se probudili city a tohle me primelo zacit premyslet ze prece nemuzu tohle tajit porad, sem jaky sem, nezmenim to a hrat cely zivot ze sem nekdo jiny se mi fakt nechtelo. A taky hrozne moc sem chtel nekomu rict ze sem poznal skveleho kkluka ze ho miluju a jak sem stastny. No a ono nebylo komu, tak sem sel s pravdou ven. Prvni byli moji kolegove v praci, muj spolubydlici, kamos a pak az moje nejlepsi kamoska( mel sem trochu obavy a nechtel sem prijit o nase pratelstvi) ale byly uplne zbytecne. A pak byli na rade rodice, kdyz uz sem s tim zacal a ani me nenapadlo jim to nerikat. Dal sem si 3 panaky a sel domu sedli sme si ze jim musim rict neco duleziteho (ja ani nevedel jake slovo mam pouzit) chvilku sem se kroutil a pak jim rek: " Mami, tati sem homosexual". Samozrejme, ze v prvni moment byli mimo, mama zacala brecet a sla na balkon kourit my v kuchyni mlceli. A pak tata rek, ze sem nepotesil, ale vi jak se veci maji ze zavrhnout me nehodla a at dam mamce trochu casu. No a druhy den za mnou prisel a na to nikdy nezapomenu, pohladil me po vlasech a rek porad si nas syn a my te mame porad radi at budes mit holku nebo kluka. Proste idealni rodice. A oni to vsichni vzali uplne v pohode to bylo super. Ja se vlastne jeste nesetkal s nejakou spatnou reakci kdy by me za to nekdo odsoudil a je to uz sedm let a vi to vlastne skoro kazdy s kym se znam. A verte, jako by ze me spadl balvan proste super pocit,ta uleva jako by se clovek znovu narodil a konecne mohl zacit zit. Ani sem si predtim neuvedomoval jak moc mi to zatezovalo organismus. Takze, Ja rikam DO IT!!! trapite jen sami sebe

[Nycsson]

[Rausek]

To, že jsem gay jsem zjistil, hned jak jsem se dozvěděl, co to gay vlastně je. Následovala čtvrtletní odvykací kůra (něco takovýho se nedělá, koneckonců chci mít děti...), i tak jsem to ale celou dobu nebral vážně. Nehledě na to, že mě nahlodával muj stejně starej kámoš, kterej se mnou furt chtěl experimentovat (tehdy jsem to moc nestál, pozdějc už o to zase nestál on, dost mě mrzelo že jsem si neužil, co nejvíc dokud jsem moh ). Což způsobilo, že do konce základky jsem byl sám se sebou úplně smířenej. Během střední padlo od kámošů pár nepřímejch otázek, ale z těch sem tak nějak nepřímo vykroutil. V 18 sem si řek, že příště až se někdo přizná tak popravdě odpovim a odtý doby se mě zeptal jenom 2x kámoš a to ještě v době kdy jsme byli oba tak nalitý, že tomu nepřikládal žádnej význam. No a asi před dvěma měsícema se o tom shodou náhod dozvěděla kámoška a zeptala se. Takže kámoši to ví a nic se nezměnilo, občas přemejšlim, jestli jim to vůbec docvaklo... Co se týče rodičů, tak s tim chci ještě počkat, poslední dobou to vře a nechci přilévat oheň do ohně...

[bright]

Problém s homosexualitou mají kluci sami ve své hlavě. Okolí má řeči, protože se a/ potřebují do někoho strefovat, vůči někomu negativně vymezovat, a b/ žádného gaye osobně neznají. Po c-o se s tím vyrovnají a pokud ne, mají problém oni.
_________________
It's not easy to be green.

[Romiri]

tak včera som mal 21, nevie to nikto a možno všetci. Ja to sám o sebe viem odjakživa, nikdy som si nejako neuvedomoval, že som na chlapcov, že je to iné a zlé a ani si to nemyslím, prob je v tom, že si to myslia ľudia okolo mňa. Mám strach s tým vyliezť von. Bojím sa. Napriek tomu, že si uvedomujem, že v prípade že sa priznám tak nad tým ľudia len mávnu rukou... a možno si len nahovarám, že som s tým zmierený... holt ako zaznelo pár stránok dozadu, Slovensko je v tomto smere skutočne v ri.. háji
btw som už zopár mesiacov v Londýne, bez rodičov etc... spoločnosť je tu neskutočne liberálna, no aj tak to neviem zo seba dostať

Ďakujem bohu za toto forum, de facto prežívam prvý C-O
_________________
Podstatou sexualneho pudu je na 50% skryvana bisexualita.

[Wítek]

[Nikom]

[TXB]

[sergej sudoplatov]

[Nikom]

[jojx]

wow, waky to jako vždy rozebrala a vyjasnila jaké dvě problematiky se tu míchájí

debata je to prudká, létají kameny i chleby (bez másla)

a mám dojem, že ten, kdo se tím pročte a bude mít mysl otevřenou, najde obrovskou hromadu podnětů k tomu, aby si udělal skutečný vlastní a nezávislý názor - a to je fajn, pač k tomu debaty jsou

sice jsem se během ní stal tetou, co visí na fóru (z nedostatku jiné činnosti) již dva roky a mele pořád o tom samém (z nedostatku jiných myšlenek) a nakonec ještě odsuzuje všechny, kdo se pokoušejí o dvojí život (jsem to ale inkvizitor) - ale pokud je tahle nová image jedinou cenou za vyjádření vlastního názoru, zaplatím rád - nakonec mě přece nemusí mít každý rád ne?

na tomhe fóru mám hrozně rád to, jak když se nahodí nějaký názor, někdo se v něm okamžitě pozná, vztáhne to na sebe, vyvodí si neskutečné urážky a vzplane spravedlivým hněvem

mno každopádně všichni metáme kamení i chleby a kdo netančí, bývá snáz zasažen

(teď bych měl připojit něco jako, že vám všem žehnám nebo tak )
_________________
V tu chvíli si s hořkostí uvědomila, jak trapné nesmysly ji napadají a položila si otázku, jestli snad probůh není už zase zamilovaná nebo jestli je jenom tak normálně průběžně doopravdy blbá.

[Nikom]

[Vodafone]

[Waky]

[Vodafone]

[bright]

Waky: Mad přišel do téhle nitě z nějakého důvodu, který lze pouze tušit. Dostalo se mu zde od vícero lidí léty prověřené rady být v otázce orientace ve vlastním, dlouhodobém zájmu co možná nejotevřenejší a nejupřímnější (která, to přiznávám, nebyla doplněna o menšinové názory). Mad se k těmto radám věcně nijak nevyjádřil, jen si téměř každý příspěvek vzal jako útok na svou osobu, který kritizoval. Nešlo o žádný dogmatismus ani fundamentalismus, ale o snahu mu účinně pomoci. Toť vše.
_________________
It's not easy to be green.

[Waky]

Tak ještě napíšu k tomuhle tématu, doufám, že mě nezabijete a nepošlete, abych si šla raději koupit trezor na doklady... (viz téma Co mě nasralo)
....
Možná se tady v dobré víře spojily některé nesouvislé věci dohromady: ono něco jiného je výchovná rada a něco jiného vyjadřovat nějaký názor na věc.
Dávat někomu výchovnou radu je možné i dospělému, když potřebuje spíš pomoci a něco ujasnit, než sáhodlouze debatovat. Ta výchovná rada by měla být jednoznačná, srozumitelná, vedoucí k nějakému cíli a neměla by posluchače zatěžovat nějakým relativizováním.
Pokud se od takového výchovného náhledu naopak odvíjí, co si smějí lidé myslet, je to vždycky průser. Protože jakmile je něco natolik svatého, že se okolo toho nesmí ani špitnout, k ničemu dobrému to nevede a ta věc se stává modlou. Když se někde pase posvátná kráva, vždycky musí být dovoleno namalovat jí na zadek kytičky. Protože jak se to nesmí a je to sankcionováno, začínají lidi sloužit té posvátné krávě, místo aby ona sloužila jim.
To se může stát s jakoukoliv posvátnou krávou.
Pokud se nesmí špitnout proti státu a je nutno ho stále jen adorovat, stane se totalitou. Náboženská víra se bez možnosti kritiky stává místo prostředku k umravňování a lidské pokoře (nejsem tak dokonalý, abych mohl soudit) snůškou arogantních blábolů, na jejímž konci se třepe strachy chudinka Tinky Winky s kabelkou. Pokud se nesmí špitnout proti ekologii, může taky začít ovládat, manipulovat a pouštět se do zákulisních špinavostí. A totéž se může stát i nějaké skupině, ke které se člověk hlásí, resp. její ideologii. Tedy i homosexuální škatulce. Přitom bez státu se jaksi neobejdeme, a nic špatného není ani na víře, ani na ochraně prostředí, ani na homosexualitě, ani na lidské solidaritě. Jen tam musí zůstat prostor i pro druhé názory.
....
Nezapírat něco, co je podstatná součást mě samého, se dá pojmout jako vnitřní poctivost vůči sobě i druhým. Pokud ale na tom budeme trvat vždy a za každých okolností, lze na to nahlédnout i jako na formu fundamentální víry, která velí nezradit proroka ani na mučidlech, jinak budeš vyobcován z ráje a zatracení dojdeš.
....
Zatlouci vlastní orientaci nebo nějakou jinou osobní věc (a ona to je osobní věc) není ani zrada na prorokovi, ani spolupráce s okupantem. Pokud někdo vnímá takové zapírání jako život ve lži, tak je zajisté namístě se podle toho zařídit a nic netajit (a nic proti, je to čestný postoj), ale opravdu bych z toho nedělala málem čtvrtý odboj. Když se na to někdo naopak necítí, ať si tyhle věci nechá pro sebe a nutně jej to nepředurčuje k celoživotnímu neštěstí ani to z něj nedělá skunka nejproradnějšího. Může k tomu mít řadu nejrůznějších důvodů a druhým do nich nakonec vůbec nic není. Mezilidské vztahy jsou natolik složité a spletité, že si v nich asi opravdu nejde vystačit jen s revolučním nadšením.
.....
Lidské kvality těch, kdo by takové přiznání (resp. sdělení) nevydýchali, jsou trochu jinde – tady se podle mě zase zamotaly dvě věci dohromady. Každý se stýká s takovými lidmi, se kterými chce. Někdo by takové kamarády nevydýchal, někomu je to jedno, ale je to zase jeho věc – sotva má kdo jiný právo mu do toho kecat.
_________________
Co je dobré nebo obsahuje kvalitu "dobra", má za následek "pravdu". Pokud tomu tak není, můžete si být jisti, že ta věc není krásná, i když může pořád ještě být vodotěsná.Woody Allen

[Waky]

[Martin]

[Stonerock]

[Martin]

Hm, no to má Tomáš rozhodně pravdu, dobrej lynč....
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Martin]