Gay komunita
     
         
         
 
Home Registrace FAQ Seznam uživatelů Uživatelské skupiny Posledních 50  
  Soukromé zprávy Přihlášení  
   
 
 
Obsah fóra Gay komunita Nezařaditelné Fortisovo vlákno
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
      Časy uváděny v GMT + 2 hodiny  
Zaslat odpověď Jdi na stránku 1, 2, 3, 4, 5, 6  Další

čt květen 28, 2020 7:32 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Koronavirus! Světlo útočí! Citovat

Koronavirová konspirace? Ať zváží každý sám!

Na svých podvečerních procházkách jsem zpozoroval zvláštní věc. Když končí den, začíná noc a zapalují se světla veřejného osvětlení, tato světla, a to i z velmi velké dálky, svítí tak jasně, jak jsem je dosud nikdy svítit neviděl. Útlumem průmyslové činnosti a dopravy se očistilo ovzduší, na základě čeho je viditelnost znatelně vyšší. V přírodě probíhají očistné procesy! Příroda se očišťuje! Lidstvo trpí a je omezováno, ale příroda se obnovuje.

Očista přírody se projevuje všude. Třeba v Benátkách na kvalitě vody, nebo v Číně, v poklesu toxických látek v ovzduší, což také potvrdila pozorování čínských vědců.

A viditelná přírodní očista evokuje také jiný, hlubší význam tohoto pojmu. Evokuje očistu, spojenou s duchovním rozměrem člověka a celého univerza. No a vykonavatelem a nástrojem této očisty má být právě přírodní svět. Přírodní svět, ale především inteligence, která ho spravuje, a která formuje vnější přírodní dění do takové podoby, aby bylo dosaženo požadované duchovní očisty Země a její obyvatel.

A je to opravdu reálně tak, protože mikroskopický virus, pocházející z přírodního světa, postavil lidstvo do pozoru. V tomto dění je také možné pozorovat odvěký, ale lidstvem ignorován zákon zpětného účinku, na základě kterého nakonec každý sklidí to, co zaséval. Na základě kterého přijde reakce přesně takového druhu, jaká byla předchozí akce.

Za nekonečné ústrky lidstva vůči přírodě, za její bezbřehé plenění, ničení, znečišťování a devastování přichází odplata ve formě viru, který lidstvo téměř ze dne na den zastavil v jeho destruktivní činnosti. Okamžitě například zastavil pro přírodu škodlivé, nadměrné cestování po celém světě, jehož návrat do původní podoby tak, jak si ho cestovní kanceláře představují, bude jen velmi pozvolný. A v plné míře, jak to bylo před koronavirovou krizí, pravděpodobně také nemožný.

A je toho samozřejmě ještě mnohem více, k čemuž bylo lidstvo v současnosti dotlačeno, a za čím je možné vypozorovat jednoznačnou pečeť inteligentního působení.

Avšak přírodní dění a inteligence, stojící za ním, je jen nástrojem v rukou ještě mnohem vyšších sil. Sil Světla, které prostřednictvím obecné očisty vynucují na Zemi vítězství světlých hodnot! Vynucují vítězství skutečného Dobra. Dobra pro všechny. Pro jednotlivce, pro národy, pro zvířata, pro přírodu, pro vzduch i pro vodu. To je Dobro skutečné a univerzální, které je v ostrém rozporu se sobeckým, bezohledným a přírodně destruktivním "dobrem" v pojetí lidstva.

Podstatou dnešního dění je tedy šíření Světla! Je šíření Dobra! Dobra skutečného a pravého! Dobra pro všechny bez rozdílu a ne jen pro člověka! Nejen pro některé! Dobra úplně jiného, než je to, co lidé za dobro považují. A proto dochází ke kolizi! Lidé nevítají příchod Světla s jásáním a radostí, protože se jim hroutí celý jejich svět, jakož i celá jejich dosavadní hodnotová hierarchie, postavená na jejich vlastním, sobeckém pojetí dobra.

Přichází Světlo a Dobro, ale náš svět začíná kolabovat, protože je v rozporu se skutečným Světlem a Dobrem. Cíleně je bolestně zasahováno všechno lidsky pokřivené, nesprávné, falešné, sobecké, bezohledné a pokrytecké. Země se duchovně očišťuje! Velká očista přírody, ale také špatně nastavené hodnotové hierarchie lidí začíná!

Zvýšená intenzita Světla přichází shora, a jejím zdrojem je vyzařování Nejvyššího. A přesně tak, jak se v bílém světle nacházejí všechny ostatní barvy světelného spektra, přesně tak i Světlo, přicházející shora od Stvořitele, v sobě obsahuje všechny ušlechtilé, vysoké a vznešené ctnosti v podobě lásky, spravedlnosti, čestnosti, čistoty, skromnosti a úcty k Nejvyššímu i k ostatním lidem.

Toto všechno, jako základní poselství, nese v sobě paprsek Světla, přicházející shora a zasahující naši Zemi. Kdyby lidé žili těmito hodnotami, žádná očista by nebyla nutná, protože pravé úsilí o Světlo ze strany lidí by se setkalo s prouděním Světla, přicházejícím od Stvořitele, a Země s jejími obyvateli by byla radostně povznesena.

Žel, to však, co v současnosti převládá na Zemi, je temnota! Temnota duší, srdcí a hodnot! Temnota iluze jedinečnosti materie, kromě níž podle většiny už nic neexistuje. Převládá temnota nižšího, rozumově racionálního "já", které se uvnitř lidských osobností rozvinulo až do takových rozměrů, že potlačuje, ignoruje a zpochybňuje existenci vyššího duchovního "já" v člověku, které je Boží jiskrou v nás.

Temnota lidského nižšího "já", totožného s rozumem, myslí a s čistě materiálním pojetím světa, vybudovala temnou a nízkou hierarchii hodnot, postavených na penězích, zisku, moci, majetcích, kariéře, užívání si a konzumu. Toto jsou hodnoty dnešních lidí. Kvůli ním sklouzávají do bezohlednosti, chamtivosti, nečestnosti a nespravedlnosti. Kvůli ním sklouzávají k násilí, válkám, parazitování na jiných a k drancování a ničení přírody. Svět lidský se stal světem temna! Stal se říší temna!

A k této říši temna na Zemi proniká v současnosti paprsek Světla a skutečného Dobra! Ale protože temný svět na Zemi není hodnotově Světlu stejnorodý, zraňuje ho. Temnotou Země je příchod Světla vnímán jako cosi negativní. Jako cosi nekompatibilní. Jako cosi cizorodé.

A proto pozitivní záření Světla v negativním prostředí Země mutuje a působí zdánlivě negativně. Mutuje do podoby koronaviru a negativně působí na svět lidský. Otřásá našim světem, postaveným na nesprávných hodnotách a očišťuje ho od všeho, co je pokřivené. Pouze vinou lidí a jejich falešného pojetí dobra je tento proces očisty bolestný. Je katastrofou pro současný svět s jeho nízkým způsobem myšlení, ale je požehnáním pro přírodu a pro všechny lidi, kteří v sobě nesou pravé hodnoty Světla.

V jisté relaci v televizi mluvili o tom, jak se je třeba co nejefektivněji chránit před koronavirem. Říkali, že jako první je nošení ochranné roušky, a pak časté mytí rukou. Kromě toho zmiňovali také ústní hygienu a mytí zubů, ale také proplachování nosu teplou vodou, protože v nosní dutině máme drobné chloupky, a na nich se může zachytit virus.

To vše je samozřejmě chvályhodné a vůbec to nelze podceňovat. Ale ani zdaleka to nestačí! To je v dnešní době málo, protože je to opět jen čistě materiální tak, jako vždy!

Kromě očisty a hygieny vnějšku je totiž nutná očista a hygiena nitra! Také naše nitro, čili naše myšlenky a pocity třeba udržovat v čistotě! Také naše nitro musí být čisté, aby mohlo navázat pozitivní druh spojení s čistotou a ušlechtilostí shora přicházejícího Světla, vynucujícího očistu. Lidé se musí hodnotově obrodit a stát se čestnější, laskavější, ohleduplnější, spravedlivější a čistší! Lidé se musí začít vnitřně upínat k Stvořiteli a k poznání a přizpůsobování se tomu, kam nás v našem dalším vývoji směřuje jeho Vůle. Toto je pozitivní hodnotové spojení s prouděním síly Světla, které nám přinese radost, mír, povznesení a vzestup.

Kdo však bude mít jen roušku a čisté ruce, kdo bude splňovat jen všechna hygienická kritéria, ale jeho mysl nebude čistá a vnitřně nebude usilovat o žádné hodnotové obrození, ten se nedokáže pozitivním způsobem spojit s proudící silou Světla Stvořitele, a to se na něm projeví negativním způsobem. Tím se totiž stává vysoce rizikovou osobou, kterou může současná vynucená duchovní očista zasáhnout tragickým způsobem.

Bezduchý materialismus už v dnešní době nestačí! Už je třeba očistit a obrodit své nitro! Kdo tak neučiní, vystavuje se riziku, že dříve nebo později může být v očistném dění z tohoto stvoření odstraněn.

Lidé přece věděli, že takové něco jednou přijde! V Bibli byli přece upozorněni na to, že také trpělivost Stvořitele má své hranice.

A zdá se, že už je to tady! Zdá se, že Světlo Páně přichází, aby to, co v sobě ještě nese světlo posílilo a povzneslo. A aby od toho, co je Světlu vzdáleno, očistilo stvoření.

A tak, jako už dnes září světla lamp mnohem jasněji všude na Zemi, přesně tak má Světlo mnohem jasněji zazářit také uvnitř lidí. Také v jejich duších, srdcích a myslích, v podobě vysokých a ušlechtilých ctností.

Budiž Světlo za Zemi!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt duben 16, 2020 6:19 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Koronavirus jako nástroj vyšší Moci! Kam nás tlačí? Citovat

Koronavirus jako nástroj vyšší Moci! Kam nás tlačí?

Vše, co se děje kolem nás, nám chce něco říct. Chce nás něčemu naučit. Chce, abychom něco pochopili. No a takovým poselstvím je také současná koronavirusová krize. Zkusme se proto podívat na to, k čemu nás chce dotlačit. Neboť celosvětový důraz, s jakým se tak děje, si nutně vyžaduje naše plné pochopení situace.

V první řadě si je třeba uvědomit, že žijeme v univerzu, ve kterém působí vyšší Moc. Jde o Inteligenci, která usměrňuje vesmírné dění zcela konkrétním směrem. Směrem k stále vyššímu rozvoji. K rozvoji ducha a pravých, vysokých, vznešených a ušlechtilých hodnot. A všechno stávající musí tímto vytyčením směrem kráčet, protože není schopno trvale se příčit Vůli vyšší Moci. Musí tímto směrem kráčet, ať chce, nebo nechce. Dobrovolně, nebo násilím. Z tohoto úhlu pohledu je se třeba dívat také na současné dění.

Prvním poselstvím, které máme všichni pochopit, je poselství pokory. Dostáváme školou a tvrdou lekci pokory!

Lidstvo zapomnělo na Stvořitele a jeho zákony. Žije si samo pro sebe a v rámci svých vlastních zákonů a priorit. Lidstvo zapomnělo na Vůli vyšší Moci, kterou by mělo ve stvoření naplňovat, a tak se duchovně, morálně a mravně rozvíjet. Lidstvo se domnívá, že si vystačí samo se svou ekonomikou, technikou, konzumem a materialistickým pojetím života.

A najednou přijde něco, co zásadním způsobem otřese vším, co dosud tak uspokojivě fungovalo! Najednou přijde něco, co doslova zmrazí a na maximální míru utlumí všechno dosavadní lidské snažení! Najednou lidstvo, jednotlivé národy i jednotlivci do hloubky duše prožívají svou křehkost a zranitelnost! Najednou přichází pochopení, že navzdory všemu, co moderní svět dokázal, může být během pár dní položen, nebo doslova sražen na kolena!

Na základě všech těchto skutečností, které nejsou výplodem fantazie, ale v současnosti se reálně dějí, musí lidé na vlastní kůži prožívat, že přece jen existuje "Cosi", co nás vždy přesahovalo a bude přesahovat. "Cosi", co je silnější než všechno ostatní, a my to musíme respektovat a podřídit se tomu.

To, co tedy mají lidé jako první pochopit v souvislosti se současnou koronavirusovou krizí je realita existence vyšší Moci, která nás přesahuje. Lidé mají znovu získat bázeň a úctu před vyšší Mocí! Lidé mají znovu získat ztracenou POKORU! Lidstvo současnosti dostává důraznou lekci pokory před čímsi Vyšším! Před Mocí Boží! Toto je první základní věc, ke které pochopení jsme doslova tlačeni tím, co se dnes děje.

A co je tím druhým?

Koronavirus výrazně omezil veškerý dosavadní pohyb lidí na naší planetě. Omezil extrovertní, konzumní a komerční expanzi nejen ve světě jako takovém, ale také v rámci každého jednotlivého státu, protože byly eliminovány všechny aktivity ve formě divadel, kin, nebo různých jiných kulturních aktivit. Bylo eliminováno společenské setkávání v restauracích, v hospodách, nebo na sportovních akcích. Ulice měst jsou vylidněné. Koronavirus zahnal všechny domů! Zahnal je zvenku dovnitř!

Dovnitř! Zamysleli jste se nad tím, k pochopení čeho se nás snaží dotlačit Inteligence, jejíž Vůli podléhá vše, co existuje v našem stvoření? Bez jejíž Vůle ani jediný lísteček nespadne dolů ze stromu? Násilím a nátlakem posouvá naši pozornost ze všeho toho vnějšího směrem dovnitř! Směrem do našeho vlastního nitra!

V evangeliích se píše: "Království nebeské je ve vás!" Království nebeské a jeho hodnoty jsou v každém z nás! Jsou v našem nitru! Pouze je nám třeba zaměřit se tímto vnitřním směrem. A koronavirusová krize nám všem k tomu dává příležitost! Dává nám k tomu prostor a čas! Doslova nás k tomu nutí!

No a k tomu, abychom konečně začali správným způsobem uvažovat a pracovat na sobě ve svém nitru, k tomu dostáváme v dnešní době extrémně silné podněty. Třeba ve formě děsivé fotografie, která nedávno obletěla sociální sítě. Jde o fotku z italského Bergama, pořízenou z okna bytu na patře, směřujícího na hlavní ulici. Na ulici vidět kolonu vojenských aut, ve kterých jsou převáženy těla obětí koronavirusu do spaloven, protože krematoria už kapacitně nestačí. V den, kdy byla pořízena fotka, zemřelo 400 lidí.

Toto jsou skutečnosti, které musí velmi silně otřást každým člověkem. Toto jsou skutečnosti, které není možné přejít bez povšimnutí, aniž by se nás hluboce vnitřně nedotkly. Musí nás to vnitřně zasáhnout a má to v nás vyvolat kladení si zásadních otázek lidského bytí, které bychom si jindy, nebo vůbec nikdy nepoložili.

Na co jsme tu vlastně na zemi a jaký má náš život smysl? Copak jsme tu opravdu jen na to, abychom si užívali pokud možno, a aby nás potom, když zemřeme, spálili jako dřevo v peci? Copak jsme skutečně jen polní tráva, která zde dnes je a zítra ji hodí do ohně? Copak jsme skutečně jen toto tělo a mysl, a když zemřeme, o všechno přijdeme a všechno definitivně skončí?

Nebo jsme přece jen něčím víc? Jsme něčím, co je trvalé, věčné a nezničitelné, co nemůžeme ztotožňovat s naším fyzickým tělem a pozemským rozumem? Neexistuje v nás nějaké vyšší "já"? Neexistuje v nás věčný duch, se kterým můžeme najít spojení prostřednictvím dodržování vysokých a ušlechtilých hodnot, abychom sme se s ním vnitřně ztotožnili a našli cestu k věčnosti? Jsme tedy jen tělo, mysl a rozum, které hynou a zanikají, nebo jsme věčný duch, kterého se nedotýká fyzická smrt?

Současné zastavení života koronavirusem nás hmatatelně tlačí dovnitř našich domovů a do nitra sebe sama, a tragičnost událostí v Itálii, ale také jinde, nás tlačí ke kladení si těch nejzákladnějších otázek našeho bytí. A dává nám čas a prostor k tomu, abychom odpovědi na ně skutečně našli. Kdo totiž hledá, musí nakonec najít!

Nedávno jsem poslouchal pořad v rozhlase o tom, jakým všemožným způsobem tráví lidé čas ve svých domovech, do nichž byli nuceně zahnáni koronavirusovou krizí. Redaktorka v relaci hovořila o tom, jací jsou lidé také v této situaci vynalézaví, a jak nejrůznějšími kreativními způsoby dokáží využít nečekaný volný čas. Ve skutečnosti je ale maximálně smutné, že pro zaběhnutou lidskou povrchnost není tento čas, který je Shora darován, vůbec využíván na to, na co by opravdu měl, ale je promrhán na obvyklé hlouposti a na to, co není vůbec podstatné.

O vyšší Moci, nebo o Stvořiteli, který řídí světy, se říká, že je Láskou. A je to skutečně tak, protože Láska nejvyšší Inteligence, ovládající univerzum nechce připustit, aby lidé promrhali v hodnotovém omylu, v nicotné povrchnosti a v bezduchém, tupém materialismu celé své bytí. Láska nejvyšší Inteligence se nás proto snaží ze všeho tohoto vytrhnout, abychom nepromarnili své životy a nakonec nás nemuselo postihnout to nejstrašnější, co vůbec existuje. Duchovní smrt, nebo jinak řečeno, věčné zatracení naší osobnosti! Takto, z pozice Lásky Stvořitele k našemu věčnému duchu třeba celou současnou situaci vnímat a dešifrovat.

No a na závěr ještě jedna zásadní otázka: co se stane, pokud lidé nebudou chtít pochopit, přijmout a zrealizovat to, k čemu je v současnosti tlačí koronavirusová krize a za ní stojící vyšší Moc, bez níž Vůle ani lísteček ze stromu nespadne? Co když budou chtít žít tak, jako dosud a uznávat stejný hodnotový systém, jaký uznávali dosud?

Jistě se pamatujete, že v roce 2012 mnozí očekávali konec světa. Když nepřišel, materialisté a ateisté opět jásali. Neuvědomili si však dvě věci. Za prvé, že to nemá být konec světa, ale konec starého světa! Konec starého světa se vší jeho dosavadní nesprávnou hodnotovou hierarchií, a začátek nového světa s novou, duchovní hodnotovou hierarchií.

No a za druhé si neuvědomili, že to není otázka jednoho dne, začínajícího posledními minutami roku 2011 a prvními minutami roku 2012. To je proces, který začal již před tím a probíhá také v současnosti. Je to proces transformace lidského vědomí z nižší úrovně na vyšší úroveň.

Pokud to lidé pochopí a vykročí cestou, směřující k stále větší osobnostní a duchovní dokonalosti, na kterou nás tlačí Vůle Vládce univerza, ušetří si mnoho utrpení. Pokud to ale nepochopí a budou se chtít křečovitě držet toho starého, vyšší Moc použije mnohem razantnější prostředky, než je současná koronavírusová krize, aby docílila toho, kam má lidstvo v souladu s plánovaným vývojem celého univerza směřovat. Člověk musí pochopit, že je příliš malý a zranitelný na to, aby si donekonečna prosazoval pouze svou vlastní vůli.

Uvědomme si přátelé, že lidé, kteří každodenně umírají v Itálii, ale také všude jinde na koronavirus, že všichni tito lidé měli své rodiny, své plány, své starosti i své radosti tak, jako každý z nás. A najednou je všechno pryč! Je to obrovská tragédie a o to zvlášť, pokud připustíme, že také my sami bychom se mohli jednoho dne ocitnout mezi nimi. Nedopusťme proto, aby velké neštěstí, které postihlo tyto lidi a jejich rodiny, odplynulo v naší obvyklé povrchnosti kamsi do ztracena. Choďme proto do svého nitra a řešme v sobě základní otázky bytí, které jsme už dávno měli mít vyřešeny.

K těmto obětem by totiž vůbec nemuselo dojít, kdybychom jako lidstvo i jako jednotlivci kráčeli ve svém vývoji správně, čili cestou hodnot ducha. Pak by byla nutnost bolestné navigace na tuto cestu bezpředmětná! Uvědomme si to, vzpamatujme se, obraťme se a vykročme tam, kam se nás snaží nasměrovat Vůle Nejvyššího, aby oběť těch, kteří v současnosti umírají na světovou koronavirusovou pandemii, nebyla marná.

Stručný závěr: Všemohoucí Bůh existuje a přeje si nové, lepší, duchovní lidstvo! To je cesta, na kterou ho začíná směřovat. Čím dříve to pochopíme a čím dříve touto cestou vykročíme, tím méně budeme trpět.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt únor 20, 2020 7:34 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Strašidla pochodují městy! Není to vůbec nevinná zábava! Citovat

Strašidla pochodují městy! Není to vůbec nevinná zábava!

V posledních letech k nám ze západu přichází další nové obohacení. Svátek Halloween a s ním související průvody nejrozličnějších čarodějnic a čertů. A čím jsou tyto masky hrůzostrašnější a děsivější, tím lépe! Tím je větší legrace!

Ale je to opravdu jen legrace a nic víc? Asi docela ne, protože na druhé straně se ozývají různí jednotlivci, ale také různé církve, kteří s těmito průvody nesouhlasí a sepisují petice, aby je městské, nebo obecní úřady nepovolily. Vidí v nich totiž propagaci zla a temných sil.

To se samozřejmě modernímu, ateistickému a materialistickému člověku s jeho snahou užít si dosyta nejrozličnějších zábav jeví jako nepochopitelný závan středověku. Jeví se mu to jako zkostnatělá a prudérní ztráta smyslu pro humor.

Ale protože materialisté a ateisté vnímají všechny věci pouze povrchně, z jejich prvoplánově materialistického hlediska, podívejme se na danou problematiku trochu hlouběji a ukažme si, co se ve skutečnosti skrývá pod navenek prezentovaným povrchem dobré zábavy.

Všechny pochody a průvody bez výjimky jsou vždy určitým poselstvím a prezentují nějakou myšlenku. Vysílají nějaký signál. Například socialistické prvomájové průvody byly vyjádřením radosti a spokojenosti ze života pod vedením komunistické strany. Ukrajinské pochody neonacistů jsou otevřeným přihlášením se k Stepanu Banderovi a k nenávisti vůči všemu ruskému. Dále zde máme známé duhové pochody komunity LGBTI, upozorňující na existenci jinak sexuálně orientovaných osob a na jejich práva. Dále máme například pochody za život, jejichž účastníci se snaží o mnohem intenzivnější ochranu života už před narozením. A můžeme sem zařadit také různá ekologická protestní shromáždění, inspirované aktivistkou Gretou Thunberg a podobně.

Co však je určitým společným jmenovatelem všech těchto protestních shromáždění, průvodů a pochodů? Jejich účastníci říkají společnosti asi toto: "Jsme tady a máme takovýto názor. Dáváme o sobě vědět a třeba s námi počítat."

No a přesně to samé platí také v případě různých průvodů čertů a strašidel. Že je to jen humor, zábava a žert, je totiž pouze pohádku pro povrchní a prvoplánové. Naopak, povrchnost a prvoplánovost lidí, kteří příliš neuvažují, je dokonale využita k tomu, aby bylo ve společnosti prezentováno to, o co ve skutečnosti pod zástěrkou zábavy jde. A jde o manifestaci temných sil, které dávají společnosti na známost: "Jsme tady a máme své hodnoty! Dáváme o sobě vědět a třeba s námi počítat!" A podobně, jako při pochodech neonacistů, také zde je aktuální skrytý podtext, vyjádřen slovy:" My jsme ti, kteří jsou vyvolení, aby si podmanili společnost!"

Průvody čertů a strašidel, tedy všechno jednoznačně negativních bytostí, jsou reálným svědectvím naší doby, která svou plytkosti myšlení, amorálností, duševní prázdnotou, nectnostmi a nezřízeností vášní navazuje kontakt se sobě stejnorodými, nízkými úrovněmi univerza. A bytosti z těchto nízkých úrovní pochodují v hrůzostrašných průvodech po našich městech a vesnicích, reprezentujíc temné síly, které se rozpínají po naší planetě, aby ji zcela ovládly.

Taková je tedy žel naše moderní civilizace, která inklinuje k nízkosti a temnotě, protože sama je takovou. Vždyť si jen zkusme položit otázku, proč se například v našich městech a vesnicích neorganizují pochody andělů a různých světlých bytostí, které by představovaly ctnosti? Vždyť přece kromě našemu pozemskému oku neviditelných, temných a nízkých úrovní, zalidněných nejrůznějšími hrůzy plnými bytostmi, existují také vysoké a vznešené úrovně, obývané nádhernými, ušlechtilými a ctnostnými bytostmi. Proč našemu světu není blíže toto směřování? Proč nebere inspiraci odtud? Proč neorganizujeme průvody tohoto druhu a tvůrci kostýmů a masek se ve své inspiraci nenapájejí do těchto úrovní?

Proto, že vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá! Neboť převažující nízkost v duších nachází sympatie a stejnorodé spojení s odpovídajícími, nízkými jemnohmotnými úrovněmi univerza.

No a je zcela samozřejmé, že tento trend a toto propojení se bytostně příčí lidem, kteří si ještě zachovali alespoň určitou míru ušlechtilosti a soudnosti. Tito lidé mnohdy ne vědomě, ale podvědomě tuší, o co tu jde, a staví se proti tomu. Stavějí se proti rozpínavosti temnoty, ovládající duše lidí. Stavějí se proti prezentaci její moci a touze po expanzi, prostřednictvím pochodů padlých, nízkých a ohyzdných bytostí.

A když jsme si už objasnili, co všechno se skrývá za touto zdánlivě nevinnou zábavou, zkusme se ještě zamyslet nad tím, kde se něco takového, jako jsou čerti vůbec vzalo?

Každému je jasné, že nejde o bytosti z našeho světa, čili z naší hrubé hmotnosti. Kromě hrubé hmotnosti však existují také různé úrovně jemné hmotnosti, kam odcházejí lidské duše po smrti fyzického těla.

Každý ví, že lidé jsou buď dobří, nebo zlí. Zlo naše duše zatěžuje a dobro naše duše povznáší. Podle míry dobra a zla má tedy každá duše po odložení fyzického těla určitou tíhu. Čím je ušlechtilejší a lepší, tím je tíha menší, a čím je duše zkaženější a negativnější, tím je tíha větší.

A tak, na základě zákona duchovní tíže, klesají duše zatížené nízkostí do nízkých úrovní jemné hmotnosti a naopak, duše, nadlehčené ušlechtilostí stoupají do vysokých úrovní jemné hmotnosti. Tam se dále zušlechťují v konání dobra a v ctnostech, aby nakonec, po dosažení lidské dokonalosti, mohly vstoupit z jemné hmotnosti do věčného, duchovního království nebeského.

K pochopení, odkud pocházejí čerti třeba vědět, že čím je duše zkaženější a nižší, tím ohyzdnější vnější formu dostává. A naopak, čím je duše ctnostnější a lepší, tím je její vnější forma ušlechtilejší a krásnější.

Potvrzení fungování této zákonitosti můžeme najít už tady na zemi, když například někdo enormním způsobem holduje alkoholu a jeho neřest časem začíná být viditelná také na jeho vnějším vzhledu. A podobně je to i s drogami. No a po naší smrti, ve světě jemné hmotnosti, se tato zákonitost mnohokrát znásobuje.

To znamená, že jakákoliv neřest a nízkost se mnohem viditelněji odráží na vzhledu duševního, jemnohmotného těla každého jednotlivce. Čím je tedy někdo horší, tím ohyzdnější a odpudivější podobu má jeho jemnohmotné tělo. A jde to až tak daleko, že lidé ztrácejí svou lidskou podobu a stávají se z nich polo zvířecí a polo lidské, strašidelné a ohyzdné bytosti.

Čerti tedy nejsou žádný nový a zvláštní druh. Čerti jsou ve skutečnosti lidé, nelidsky znetvořeni vlastní nízkostí.

Tentýž princip však platí také v pozitivním slova smyslu, protože jemnohmotné těla lidí ušlechtilých, čestných, spravedlivých, dobrých a laskavých nabývají ušlechtilé a vznešené formy, podobající se formám andělským.

Takže aby nám bylo všem jasno, čerti jsou ve skutečnosti nízké, padlé a ubohé lidské duše, nacházející se v nízkých úrovních jemné hmotnosti. Sem se kontaktovat, sem se orientovat, odsud se inspirovat a na náš svět přinášet průvody těchto nízkých, nešťastných, znetvořených a nejrůznějšími neřestmi zatížených bytostí, není rozhodně nic pozitivního. Je to jen ubohé a politováníhodné spojování se s nízkostí. Není to nic pozitivní, na co by se měli lidé orientovat.

Lidé by se měli orientovat spíše opačným směrem. Ne tedy dolů, ale nahoru! Ne do nížin, ale do výšin! Tam, ve vysokých úrovních jemné hmotnosti, přebývají ušlechtilé a ctnostné lidské duše, jejichž ušlechtilá vnější duševní forma je výsledkem jejich života v souladu s principy dobra, lásky, spravedlnosti a ušlechtilosti. Tím směrem by bylo žádoucí se orientovat a inspirovat!

Ne tedy do nížin, ale k výšinám máme upírat svůj zrak! Odtud máme čerpat a přinášet to sem dolů k nám na zemi, aby se naše planeta stávala stále lepší, a ne stále horší.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt leden 02, 2020 6:40 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Neslyšíte? Burácející hlas posledního soudu volá: DOST! Citovat

Neslyšíte? Burácející hlas posledního soudu volá: DOST!

Tyto dva pojmy souvisí s katolickou terminologií a nejsou v zásadě nesprávné. Budeme tedy na nich budovat a podrobněji si objasníme dva nejdůležitější a nejzásadnější momenty celého našeho bytí. Avšak objasníme si je na základě poznání stavby stvoření a na základě zákonů, ve stvoření fungujících, čehož znalost žel křesťanství chybí. A proto v nesmírně zásadních pojmech, jako je osobní a poslední soud, v mnoha věcech tápe.

Pojem osobní soud spojuje katolická věrouka s naší fyzickou smrtí a s tím, co bude následovat po ní. Tyto děje jsou popsány ve známé knize Raymonda Moodyho "Život po životě". Podklady pro její napsání získal od lidí, z medicínského hlediska určitou dobu klinicky mrtvých. Tito lidé víceméně shodně popisovali, že bezprostředně po smrti viděli sebe sama, přesněji řečeno své vlastní fyzické tělo jakoby z nadhledu, a odtud pozorovali úsilí lékařů o záchranu jejich života. Jejich osobnost, nebo jejich duše, která byla od těla odpoutaná, pak vstoupila do černého tunelu. Když se dostala ke světlu na konci tunelu, byl jí jakoby ve filmu promítnut celý její dosavadní život.

To, co duše prožívala při sledování filmu, však bylo něco úplně jiného, než když na zemi vzpomínáme na svou minulost. Tady to všechno duše vnímala především z mravního hlediska. Z hlediska toho, co udělala ve svém životě dobré a co špatné.

Po promítnutí filmu života byla ale osobnost člověka znovu vtažena do tunelu a vstoupila zpět do svého fyzického těla. Na základě zážitku klinické smrti však mnozí změnili svůj život. Zásadním způsobem přehodnotili své dosavadní priority a zaměřili se především na mravní stránku života.

Tolik ve stručnosti Raymond Moody, a my z hlediska katolického termínu osobního soudu můžeme za osobní soud považovat právě promítání filmu našeho života. Co však následuje po tomto okamžiku osobního soudu, kdy se už nevrátíme do svého fyzického těla?

Na základě filmu života člověk pozná, za co ve skutečnosti mravně stojí, a prostřednictvím objektivního a nestranného zákona duchovní tíže, bude přesunut do takové úrovně takzvaného druhého světa, do níž náleží. Do úrovně, kde najde stejných a sobě stejnorodých.

Na základě převažujících nízkých lidských vlastností člověk klesá působením zákona tíže mezi stejně nízko stojící, a na základě převažujících ušlechtilých vlastností člověk stoupá mezi stejně ušlechtile smýšlející.

V nízkých úrovních druhého světa trpí prostřednictvím stejnorodé nízkosti druhých a prožívá peklo. Ve vysokých úrovních druhého světa prožívá naopak radost, prostřednictvím stejnorodé ušlechtilosti druhých.

Když někdo zemře, jako nedávno Karel Gott, zvykne se říkat, že odešel do pěveckého nebe a odtud se na nás dívá. Když zemře nějaký známý herec, říká se, že odešel do hereckého nebe a podobně. Lidé tedy tuší, že na druhém světě jsme zařazeni do jednotlivých úrovní, na základě určité stejnorodosti. Tato stejnorodost však není profesní, ale jedině morální a mravní.

Křesťané katolíci tvrdí, že po smrti odcházíme do duchovního světa. Není to však pravda. Po smrti odcházíme ze světa hrubě - hmotného, do světa jemně - hmotného. Podle výše zmíněného zákona tíže odcházíme buď do nízkých úrovní jemné - hmotnosti, nazývaných peklem, nebo do vysokých úrovní jemné - hmotnosti, nazývaných nebem.

Souhrnně můžeme všechny tyto úrovně druhého světa nazvat očistcem, kde se lidé duševně očišťují buď z těžkých vin v nízkých úrovních, nebo z lehkých provinění ve vysokých úrovních. Postup duše z nízkých úrovní do vyšších je možný po odpovídajícím polepšení. No a ten, kdo úplně očistil roucho své duše od všech provinění, může nakonec vstoupit do věčné říše Ducha. Do skutečného, věčného království nebeského.

Toto očekává každého z nás po našem osobním soudu po fyzické smrti. A proto by každý měl už zde na zemi usilovat o co nejvyšší mravní a duchovní zušlechtění, aby pro něj nemusel být film jeho života šokem a hrůzou, po kterých se propadne do pekla.

A co znamená poslední soud?

Hrubě - hmotný svět a jemně - hmotný svět jsou prostorem, určeným pro zrání lidských duší do duchovní zralosti. Na zemi, a také na druhém světě, se lidé mají snažit zdokonalovat v ctnostech a v mravnosti, aby se stávali stále ušlechtilejší. Tímto způsobem se stále více přibližují k duchovní říši, aby po svém nejvyšším možném lidském zušlechtění mohli nakonec do ní vstoupit.

Lhůta, kterou ale máme na to určenou, je vymezena příchodem posledního soudu. Poslední soud je momentem, kdy bude řečeno DOST! Momentem, kdy se ukončí celý, výše zmíněný proces duchovního vývoje v hrubé a v jemné hmotnosti. No a momentální stav lidské duše, ve kterém ji poslední soud, čili ono velké DOST zastihne, se stane určujícím a rozhodujícím pro její bytí.

Pokud nás tedy poslední soud zastihne hodnotově zaměřené směrem ke hmotě, pokud nás zastihne spoutané penězi, majetky, vášněmi, požitky a tisíci nejrozličnějších materiálních věcí, další náš duchovní vývoj bude zastaven, a my už jen setrvačností dojdeme na úplný konec cesty, na níž nás zastihlo velké DOST posledního soudu.

Pokud nás ale poslední soud zastihne hodnotově zaměřené ke Světlu, ke Stvořiteli, k ušlechtilosti, k mravnosti, k ctnostem, k dobru, k lásce a spravedlnosti k bližnímu, také v tomto případě pouze dojdeme až na konec cesty, na níž nás zastihlo velké DOST posledního soudu.

A je úplně jedno, jestli nás poslední soud zastihne na tomto, nebo na druhém světě. Důležité bude jedině naše základní hodnotové zaměření, ve kterém se budeme v té době nacházet.

V případě materiálního hodnotového zaměření nás čeká cesta do zkázy, spojená s nezbytnou zkázou veškeré hmotnosti, která podléhá vzniku a zániku. A budou to právě naše hodnotové vazby na matérii, které nás do této zkázy stáhnou.

V případě duchovně mravního hodnotového zaměření nás však čeká cesta, směřující k věčnosti Ducha. Cesta, směřující ven ze světů hmotnosti, které jednou pominou, do věčné říše Ducha, která nikdy nepomine.

Tak, jak jednou z určitostí přijde náš osobní soud po naší smrti a odsoudí nás do zcela konkrétní úrovně druhého světa, a to přesně podle míry naší nízkosti nebo ušlechtilosti, tak jednou nevyhnutelně přijde také poslední soud, se svým velkým a definitivním DOST! A naše momentální hodnotová orientace ve chvíli velkého DOST posledního soudu se stane našim osudem. Osudem života v říši Ducha v případě naší duchovně mravní orientace, a osudem našeho definitivního zničení v zániku hmotných světů, ke kterým nás budou vázat naše, jen převážně materiální žádosti, nectnosti a nízkosti.

A to bude znamenat věčné zatracení, spočívající ve vymazání naší osobnosti z knihy života. Neboť život je jenom ten věčný v říši Ducha! Kdo však svůj život hodnotově spojí s dočasností hmoty, jeho bytí bude jen dočasné, a pak se zhroutí spolu se zhroucením hmotných světů.

Proto, bděme! Neboť nevíme dne ani hodiny, kdy zahřmí stvořením burácející DOST posledního soudu! Kam budeme převažující částí své osobnosti v tomto okamžiku zaměření, to se stane našim osudem!

A protože poslední soud se nezadržitelně blíží, mějme vždy své nitro nasměrováno především k hodnotám ducha. Jedině toto směrování v nás musí v každé chvíli převažovat.

Neboť běda nám, pokud v tomto rozhodujícím okamžiku celého našeho bytí v nás bude převažovat něco jiného!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt listopad 14, 2019 7:55 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Čipování! Cesta k totálnímu zotročení člověka Citovat

Čipování! Cesta k totálnímu zotročení člověka jménem pohodlnosti!

Nejdříve letěl do vesmíru pes a pak člověk. A stejně je to také s čipy, čili podkožními implantáty. Nejdříve bylo povinné čipování psů a zanedlouho bude povinné čipování lidí. Přejí si to mocní našeho světa a už v tomto směru podnikají patřičné kroky. Už mediálně zpracovávají veřejnost informacemi o velkých výhodách, jaké nám to přinese.

Česká veřejnoprávní televize například nedávno informovala o inovativní vědecké konferenci ve Stockholmu, kde vědci představili podkožní čip, implantovaný do ruky člověka.

A přestože veřejnoprávní televize by měla být nestranná, čili nestranně informující o výhodách i nevýhodách, neděje se tak, a ohledně aplikace podkožních implantátů vládne zavádějící, nadšená jednostrannost.

Zkusme se proto nyní podívat na celou problematiku trošku komplexněji a řekněme si něco o proklamovaných výhodách čipování, o jeho nevýhodách, i o duchovním pohledu na věc.

Nejdříve tedy výhody, o kterých se hovořilo na zmiňované vědecké konferenci ve Stockholmu. Hlavní z nich je, že všechno bude pro nás mnohem pohodlnější. Uživatel čipu si ho může připojit ke svému smartphonu a naprogramovat ho, nebo v něm uchovávat data. Může mu sloužit k placení, k identifikaci, na vstup do budovy, kanceláře nebo fitness centra, na zábavu prostřednictvím sociálních sítí, ale může pomoci také ve stavu zdravotní nouze. Budou na něm naše zdravotní záznamy, nebo třeba komplexní monitorování zdravotního stavu, co může být průlomové pro naše zdraví. Už v roce 2017 si například zaměstnanci v americké firmě mohli prostřednictvím podkožního implantátu koupit jídlo, přihlásit se do počítače, nebo používat kopírovací zařízení.

A teď se podívejme na nevýhody čipování, o kterých se při nastávající, masivní mediální propagandě, se snahou o jejich celoplošné zavedení, nebude určitě mluvit.

Vše bude postupně směřovat k tomu, že člověk bude moci fungovat ve společnosti už jen s implantovaným čipem. Jen tak se bude moci prokázat občanským průkazem, jen tak bude moci zaplatit, odemknout auto, nebo byt. Jen tak mu bude moci být poskytnuta zdravotní péče a podobně.

Obrovskou nevýhodou čipů je, že údaje na nich mohou být zneužity. Zneužity v neprospěch jejich uživatelů a využity ve prospěch šedých eminencí, stojících v pozadí, jejichž záměrem bylo dosažení celoplošného čipování obyvatelstva.

Tak, jak totiž může hacker vstoupit do počítače, nebo počítačové sítě někoho jiného a volně nakládat s jeho daty, tak bude možné elitě disponovat nejosobnějšími údaji obyvatelstva, čímž jim budou lidé zcela vydáni napospas.

Takovýmto způsobem bude elita držet na uzdě celou společnost i všechny národy. Takovýmto způsobem bude společensky, finančně, nebo existenčně likvidovat nepohodlných. A naopak, odměňovat a vyzdvihovat své poskoky a nohsledy.

A právě o tohle jde především! Toto je skrytým účelem čipování, kterým bude úplné a bezvýhradně ovládnutí stáda lidských ovcí. Tímto způsobem je někdo "tam nahoře" bude mít dokonale ve své hrsti. Je proto maximálně smutné, když se lidé nadšeně hrnou do čipování skutečně jako nějaké slepé stádo, neuvědomujíc si tyto skryté skutečnosti, o kterých jim nikdo z jeho propagátorů nikdy neřekne.

Kromě standardních funkcí, nacházejících se na čipu, o kterých jsme mluvili, se však na něm budou nacházet také funkce nestandardní. Už dávno jsou totiž vyvíjeny různé technologie, schopné ovládat mysl a emoce. Technologie, schopné ovlivňovat naše emocionální prožívání od radosti a euforie, až po vztek a agresivitu. Technologie, schopné zevnitř psychicky destruovat naši osobnost.

Je například známo, že během druhé světové války dostávali ruští vojáci před rozhodujícím útokem příděl vodky, aby měli otupené smysly a na povel šli i na smrt. Američané za stejným účelem využívali ve Vietnamu drogy. No a lidé s implantovanými čipy půjdou do potencionálního útoku v euforii, vyvolané z nějaké vzdálené počítačové centrály prostřednictvím čipů v jejich těle.

V současnosti žijeme například v době, v níž lidmi ve velké míře manipulují média. Na objednávku mocných účelově formují veřejné mínění do takové podoby, jak si to mocní přejí. A masy to skutečně takto přijímají a považují to za skutečnost.

Tento proces se však má prostřednictvím implantovaných čipů ještě více zefektivnit a přivést do dokonalosti. Z lidí se mají stát už jen jakýsi bioroboti, kterých bude možné ovládat absolutně dle vlastního přání. Bioroboti, kteří budou na cizí pokyn vraždit, páchat sebevraždy, nebo cokoliv jiného dle přání a rozmaru mocných. K tomuto vše spěje!

No a na závěr si ještě ukažme duchovní pohled na danou problematiku.

Když se v roce 2012 podle Mayského kalendáře nekonal konec světa, mnozí to obrátili na posměch. Lidé si vydechli a všechno jde dál po starém. Málokdo si ale uvědomuje, že konec starého, racionálně materialistického světa a vznik čehosi nového, stojícího na duchovno morálních základech není nic, k čemuž dojde z jednoho dne na druhý. Je to proces! Postupný nevyhnutelný proces, který se právě v naší době skutečně blíží ke svému vrcholu!

O tom, že žijeme v době velkého zlomu svědčí mnohá znamení. Například předpovědi Sibyly. Ta o ní hovoří jako o době, ve které budou na obloze létat železné ptáky a ve které nebude možné rozeznat muže od ženy, co dnešní gender ideologie přivedla ke svému vrcholu.

Také v Bibli se píše o této průlomové době, a to zejména v jejím závěru, v zjevení Janově, v Apokalypse. Jsou tam popsány její mnohé poznávací znaky a mezi nimi se nachází také informace o aplikaci podkožních implantátů: "všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, přijímají na pravou ruku, nebo na čelo znak, a nikdo nemůže kupovat nebo prodávat, pouze ten, kdo má znak. "

V Bibli jsme tedy před čipováním varováni! A to proto, že na základě toho, co jsme říkali v druhém bodě, se člověk stane ze samostatně se rozhodující, svobodné duchovní bytosti, bytostí mentálně a emocionálně zotročenou, ovládanou elitou prostřednictvím čipů. Bytostí, schopnou konat na cizí příkaz ty nejohavnější věci. Bytostí, jejíž budou zadávány úkoly a její celkové životní směrování prostřednictvím centrálního počítače, komunikujícího s implantovaným čipem v jejím těle.

Dalo by se však namítnout, že za všechny špatné činy, které budou lidé takovýmto způsobem páchat na příkaz úzké elity světovládců, nebudou nést odpovědnost, protože budou konat takříkajíc v nepříčetnosti.

To je však omyl! Lidé budou nést plnou duchovní odpovědnost, protože svým souhlasem s implantaci čipu do vlastního těla dovolili jiným, aby je ovládali. A dovolili jim to i přesto, že v Apokalypse byli před tím varováni!

Ale protože dnes jsou lidé materialističtí a duchovní varování i všechno duchovní je jim směšné, neberou tyto věci vážně, a na základě mediální manipulace o velkých výhodách podkožních implantátů budou náchylní k souhlasu s jejich zavedením.

Avšak toto jejich rozhodnutí bude posledním svobodným rozhodnutím, které učiní! A právě za to ponesou plnou duchovní odpovědnost! Na základě toho se totiž potom stanou otroky a bytostmi, které ovládají jiní. Za všechno nízké, zločinné a špatné, co potom na cizí příkaz provedou, ponesou velký díl osobní odpovědnosti, protože oni sami, když ještě měli svobodnou vůli, se rozhodli podstoupit čipování, a tím darovat výsadu vlastního svobodného rozhodování jiným.

Tito lidé nebudou mít žádnou polehčující okolnost, protože Bible je před tím varovala, ale oni byli tak materialisticky slepí a tak vzdáleni od duchovna, že to ignorovali. A tak je nakonec jejich pohodlnost a jejich ateismus a materialismus zničí, protože se stanou otrockými humanoidními bytostmi, které ovládají jiní.

Pokud vám tedy budou v dnešní, nebo v brzké době materialistické média hovořit o výhodách čipování, nevěřte jim! Nevěřte jim a v žádném případě nezaprodávejte za tyto výhody a za proklamovanou pohodlnost svou duši a svou osobnost.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt říjen 03, 2019 7:26 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Učení teologové, mýlíte se! Citovat

Učení teologové, mýlíte se!

Je smutné, že existuje mnoho oblastí, ve kterých se současné křesťanství odklání od původního učení Ježíše Krista. A jedním z nich je právě teologie. Jde v podstatě o určitý druh filozofie a filozofování, se snahou o rozumově racionální rozebírání víry a její mnoha jednotlivostí. Vysoká teologie není něco, co by bylo přístupné nejširším masám věřících. Ale ne proto, že by snad byla skrývaná a utajovaná, ale proto, že je tak mimořádně komplikovaná a intelektuálně náročná.

Ale toto všechno, i když se to na první pohled nezdá, je v ostrém rozporu se slovy Krista, který nás nabádal k něčemu úplně jinému! K tomu, abychom byli jako děti!

Co znamená jeho doporučení? Znamená, že k výšinám vede jedině cesta čistého dětského srdce a jednoduché, nekomplikované a přímé dětské mysli. Znamená to, že skutečnou Pravdu bytí lze chápat jedině tímto způsobem, protože skutečná Pravda je prostá, jednoduchá a přirozená. A proto přístupná absolutně každému člověku bez rozdílu!

Naopak, komplikovanost, složitost a přílišná učenost pouze zamlžují cestu k Pravdě, protože se ji snaží vidět složitější, než ve skutečnosti je. Ba co víc, takový přístup zcela znemožňuje její chápání! To, co lidé takovýmto rozumově komplikovaným způsobem získávají, jsou jen jejich vlastní lidské názory tak, jak to kritizoval už Ježíš ve své době slovy: "Vaše nauky jsou jen nauky lidské!"

Konečně je proto potřebné pochopit, že skutečná Pravda je prostá, jednoduchá a nekomplikovaná, což je na míle vzdálené od přehnané komplikovanosti nejrozličnějších teologických rozumových konstrukcí. A právě proto je možné Pravdu vnímat a znát jedině v prosté, nekomplikované jednoduchosti srdce a mysli, jakou mají děti. Jde tu totiž o účinky vesmírného zákona stejnorodosti, na jehož základě k sobě nachází cestu pouze to, co je stejné a vzájemně stejnorodé.

A zákon stejnorodosti se ve vztahu k poznání Pravdy bytí a poznání Stvořitele projevuje ještě také jiným způsobem. A sice tak, že nejvnitřnější duchovní jádro naší osobnosti, to skutečné "já", o které jde především, se v nás projevuje čistými city. To znamená, že jedině za pomoci čistých citů je člověk schopen vnímat, poznávat a chápat všechno to, co k nám přichází z výšin Ducha.

A toto, jeho duchem skrze čistý cit uchopené duchovní poznání, pocházející z výšin Ducha, pak člověk může prostřednictvím spolupráce s rozumem odít do slov. Může ho zhmotnit do slov. Takto by to mělo fungovat a takto by měl člověk formovat své poznání Pravdy i poznání Stvořitele. Jedině tímto způsobem se totiž dokonale naplňují účinky velkého vesmírného zákona stejnorodosti, na jehož základě duchovní jádro člověka, projevující se v nás čistými city, může navázat kontakt a spojení se vznešenou Pravdou Ducha. Jedině takto ji může tušit, vnímat a porozumět jí.

Člověk však kromě citových impulsů ducha vlastní také rozum, aby prostřednictvím něj poznával hmotný svět a mohl ho ovládat. A prostřednictvím rozumu a rozumových znalostí se lidé skutečně stali téměř neomezenými vládci hmotného světa. A to proto, že opět na základě vesmírného zákona stejnorodosti, je právě náš rozum stejnorodý s hmotou. Proto k ní nachází cestu, proto jí rozumí, chápe ji a ovládá ji.

Žel, kvůli úspěchům rozumu v ovládání hmotného světa, začali postupně lidé mimořádným způsobem nadhodnocovat jeho význam. Začali se opírat především o něj a časem to došlo až tak daleko, že mínění rozumové složky jejich osobnosti se pro ně stalo rozhodující také ve věcech ducha. Také duchovní oblast a duchovní pravdy začaly být vnímány, poznávány a uchopovány rozumem.

Ale protože rozum je na základě zákona stejnorodosti stejnorodý jedině hmotě, muselo dojít k tomu, že vznešenost, velikost a zářivost Pravdy Ducha byla rozumově zploštěna, okleštěná, ohraničená a omezená.

A tak to, co pocházelo z Výšin Ducha, jako potrava a oblažení pro ducha člověka, sídlícího v jeho srdci, bylo rozumem znehodnoceno a ztratilo schopnost povznášet ducha. Ztratilo to schopnost vést člověka k výšinám Ducha.

Tak se z duchovních učení působením rozumu staly nauky duchovně mrtvé a učenci, kteří je byť celý život studovali, se stali neschopní vnímat, poznávat a porozumět skutečným pravdám Ducha. A proto tito lidé, například bibličtí zákoníci a farizeové, nebyli vůbec schopni chápat učení Ježíše Krista. Jeho učení však bylo mnohem blíže obyčejným lidem, kteří v sobě přece jen ještě nesli určitou míru prostoty, přirozenosti a nekomplikovanosti srdce.

A právě kvůli tomu volá Ježíš k nám všem, abychom byli jako děti, protože jinak nebudeme moci vejít do království nebeského. To znamená, že se máme více řídit svými čistými city, které jsou impulsy našeho ducha, a jejichž prostřednictvím se stáváme schopní vnímat a uchopit pravdy Ducha.

Vše je tak nesmírně jednoduché, pouze člověk sám si to zkomplikoval. Vždyť přece o pravdě srdce a čistého citu netřeba vůbec uvažovat! Netřeba o ní vůbec hloubat! O pravdě srdce a čistého citu netřeba dělat žádné teologické konference!

Pravda srdce, čili pravda ducha, přece v každém člověku vždy jasně září v čistotě jeho citu! Ním se řiďme a ním prociťujme hodnotu i pravdivost věcí. Zde netřeba vskutku o ničem přemýšlet! Zde je potřeba pouze prostě žít a jednat ve svobodě ducha! Ve svobodě čistého citu, který se ozývá v našem srdci!

Jakékoliv myšlenkové hloubání o tom věci pouze zbytečně komplikuje a zamlžuje! A žel, právě na takovémto myšlenkovém hloubání, analyzování a komplikování je postaveno to, co se nazývá teologií. Teologie je rozumová snaha o vyjádření pravd Ducha, což však na základě vesmírného zákona stejnorodosti není možné.

Ale protože lidé ve svém nitru enormním způsobem nadhodnotili vlastní rozum, v jeho pýše, v pýše rozumu odsouvají bokem cestu dětské prostoty. Skutečná pravda i skutečné poznání Stvořitele musí být podle názoru lidí, přeceňujících rozum, mnohem složitější a mnohem intelektuálně náročnější. Jen tímto způsobem je to podle nich opravdu velké. A proto, aby mohli dosáhnout této iluzorní velikosti, vzniklo cosi takového, jako je teologie. Jen ona může podle jejich názoru odkrýt nejskrytější tajemství bytí, protože poznávacím znamením skutečné moudrosti je právě míra obtížnosti pochopení. A proto tento druh lidí realizuje své "poznání" a svou "moudrost" právě v rámci složitosti teologie.

Toto je však cesta falešná! Je to cesta pýchy rozumu, který svýma nehodnýma rukama sahá na pravdy Ducha a zplošťuje je, zmenšuje je a zužuje je. Je to cesta pýchy rozumu, který z velikosti učení Ducha vytvořil pouze své vlastní nauky lidské.

V ostrém protikladu k tomu znějí slova velkého Mistra: "Buďte jako děti!"

Jedině v dětské čistotě srdce a citu je skrytá cesta k pochopení Pravdy bytí, i k pochopení Stvořitele! Jedině dětská čistota srdce a citu je pravou cestou ke Světlu!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt září 05, 2019 7:44 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Člověče! Ty sobecký ničitel přírody! Citovat

Člověče! Ty sobecký ničitel přírody!

Nevím, zda jste zachytili zprávu, že od 29 července 2019 začíná lidstvo žít na ekologický dluh. To znamená, že tímto dnem jsme v rámci roku 2019 vyčerpali všechny obnovitelné zdroje, a od tohoto data až do konce roku budeme čerpat zdroje, které už příroda není schopna sama obnovit. Od tohoto dne tedy začíná naše bezohledné a trvale nezvratné drancování. Pravda je totiž taková, že v současnosti potřebujeme k uspokojení všech svých potřeb přírodní zdroje dvou planet, což značí, že životní úroveň lidí a jejich potřeby výrazně převyšují možnosti naší planety.

V koloběhu povinností pravděpodobně mnozí tuto informaci nezaregistrovali. Co jsme ale zaregistrovali úplně všichni jsou úmorné letní horka, doprovázené suchem. Byly časy, kdy bylo léto krásným a příjemným obdobím, na které jsme se těšili. V současnosti se však naopak stává obdobím, nesmírně únavným a zatěžujícím, takže mnozí, kteří vyslovení nemusí, v největších vedrech raději ani nevycházejí ven.

Avšak neustále rostoucí nesnesitelnost letních veder, jaké u nás nikdy předtím nebyly, není ničím jiným, než odpovědí přírody na nesnesitelnost a neudržitelnost drancujícího přístupu lidí k ní. A je to odpověď tak viditelná, že ji nepřehlédne nikdo. Ani ti, co nevědí, že jsme již v tomto roce začali žít na ekologický dluh. Na absolutně každého z nás bez výjimky tvrdě dopadají negativní důsledky toho, jak se my sami chováme vůči přírodě.

Sobectví lidí je však bezmezné, protože jsou pouze nemnozí, kteří chápou tuto souvislost. Kteří si uvědomují toto vzájemné propojení. A je jen málokdo, kdo je také ochoten a schopen z toho vyvodit nějaké osobní důsledky. Osobní důsledky ve smyslu omezení vlastních nároků a potřeb na takovou míru, jaká bude pro přírodu přijatelná a udržitelná. Říká se tomu osobní uhlíková stopa.

Pro miliony lidí naší země jsou ale toto všechno jen obyčejné informace, které pustí jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven tak, jako tisíce jiných informací. Pro miliony lidí konstatování těchto skutečností nic neznamená a osobně se jich to nijak netýká. Nejsou ochotni vyvodit osobní odpovědnost za katastrofální horka, za sucho, za každodenní vymírání nejrozličnějších živočišných druhů, za plenění deštných pralesů, z nichž za jedinou minutu ubude plocha o velikosti fotbalového hřiště, a tak dále, a tak dále.

Lidé jsou hodnotově orientovaní na konzumní způsob života a v něm má místo pouze stále větší ekonomický růst a stále větší uspokojování vlastních materiálních potřeb. V něm je absolutně nemyslitelné nějaké dobrovolné uskrovňování se. Vždyť přece celá společnost je postavena na spotřebě a různých službách, zaměřených na uspokojování lidského užívání si. Musel by být přece blázen ten, kdo by se dobrovolně omezoval. A zvláště tehdy, když na to má! Když si to může dovolit. Vždyť žijeme jen jednou, a proto si je potřeba života pořádně užít.

Nicméně ty, bezohledný konzumní slepec, uvaž jednu věc! Zkus se zamyslet nad tím, jaký bývá osud toho, kdo žije dlouhodobě na dluh. Jen si zkus představit, že bydlíš v nějakém bytě a neplatíš nájem. Jak dlouho myslíš, že ti to bude tolerováno? Budeš vícenásobně upozorněn, a když své dluhy nevyrovnáš a nezačneš pravidelně platit nájemné, z bytu tě vyhodí!

A přesně stejně, ty konzumní sobec, zaslepený svým užíváním si, žiješ na ekologický dluh a příroda naší planety tě již delší dobu upozorňuje, aby sis bral jenom tolik, kolik ti může dát. Upozorňuje tě na to vedry, jaké zde nikdy dosud nebyly. Upozorňuje tě na to suchem! Upozorňuje tě na to prudkými a ničivými přívalovými dešti! Upozorňuje tě na to neúrodou a zdražováním potravin! A upozorňuje tě na to ještě mnoha jinými věcmi, které ty nechceš vidět.

Ty totiž chceš jen stále nerušeně pokračovat ve svém konzumním bláznovství a nic jiného tě nezajímá. Věz však, ty sobec, že nakonec dopadneš tak, jako každý jiný, kdo žije na dluh a koho jednoduše dříve, nebo později vyhodí z bytu. A tak jednou také tebe, ekologického zločince a ničitele, vyhodí mocná Matka příroda ze svého pronájmu na planetě Zemi! Ba co víc, bude ti odepřeno právo dále přebývat v celém tomto stvoření, protože prázdnota a ubohost konzumního materialismu se do tebe zažraly tak hluboko, že jejich uctíváním ses stal jen bezduchým ničitelem všude tam, kde se nacházíš. A proto, aby si už nemohl dále škodit a ničit, ti tato možnost bude vzata, a tobě nezůstane zcela nic, jenom pláč a skřípění zubů.

Pamatuj, ty bezduše konzumní sobec, že jedině sem tě přivedou tvé materialisticky prázdné hodnoty, které si uctíval, a pro které si ve své egoistické slepotě neváhal ničit všechno kolem sebe.

Lidé našeho světa uznávají ničivé a rozvratné hodnoty, které je vedou a přivedou ke zničení a k rozvratu. Pokud však chtějí tomuto zničení a rozvratu zabránit, musí změnit hodnoty, které uznávají. Musí se přeorientovat na hodnoty, které nevedou ke zničení a rozvratu, ale k harmonii a rozkvětu.

A k harmonii a rozkvětu vedou jedině hodnoty ducha! Vede k nim jedině rozvíjení a uctívání hodnot ducha!

Hodnoty ducha nejsou hodnoty materiální, jejichž nepřiměřené nabývání ničí a drancuje naši planetu! Hodnoty ducha nejsou peníze, majetky, moc, sláva, konzum a užívání si!

Hodnotou ducha je úsilí o spravedlnost, čestnost, dobro a ušlechtilost! Hodnotou ducha je úsilí o pochopení skutečného smyslu vlastního života! Hodnotou ducha je hledání odpovědí na základní existenční otázky, a sice kdo jsme, odkud pocházíme a kam směřujeme. Hodnotou ducha je úsilí o přibližování se k Stvořiteli. A čím větší budou lidé vyvíjet úsilí o dosahování hodnot ducha, tím bude všechno na zemi lepší, hezčí a harmoničtější.

V tomto spočívá obrovský rozdíl oproti hodnotám materie. Obrovský rozdíl, který je důkazem zásadní neplnohodnotnosti a nedostatečnosti materiálně konzumních hodnot, protože čím více se lidé zaměřují na jejich dosahování, tím je na světě hůř. Tím je na světě více sobectví, chamtivosti, bezohlednosti, závisti, nečestnosti, nevraživosti, násilí a bídy. Tím více lidé drancují a ničí přírodu na celé planetě. To znamená, že to funguje úplně opačně, než při snaze o hodnoty ducha.

Člověče, vzpamatuj se a hodnotově se obroď, aby s tebou Majitel světa nakonec nezatočil tak, jako se špatným nájemníkem, který chtěl žít pouze na dluh.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

pá srpen 02, 2019 6:23 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Není důležitějšího poznání, než je toto! Vzpamatujte se! Citovat

Není důležitějšího poznání, než je toto! Vzpamatujte se!

Vše, co kolem sebe vidíte, je konečné. Je dočasné. V určitém okamžiku to vzniklo a od okamžiku svého vzniku pomalu, ale jistě spěje k zániku. Týká se to lidí, zvířat, rostlin, ale také naší planety, Slunce a celého okolního vesmíru. Týká se to však zároveň nejen světa nejhrubší hmoty, kterou vidíme, ale také celého obrovského světa hmoty jemnější, kterou sice nevidíme, ale do které odcházejí naše duše po smrti, čili po odložení fyzického těla. Také tato jemnější hmotnost, takzvaná jemnohmotnost, podléhá zániku úplně stejně, jako všechno ostatní, co je hmotné.

No a v tomto obrovském, ale konečném světě hrubohmotnosti a jemnohmotnosti, se pohybují lidští jedinci prostřednictvím své svobodné vůle. Na základě svobodné vůle se rozhodují, kam povedou jejich životní cesty. Rozhodují, jaké hodnoty budou preferovat a co bude pro ně prioritní. Na základě své svobodné vůle si formují postoje k jiným a vytvářejí si vlastní životní filozofii.

Takovýmto způsobem jednají lidé nejen ve světě hrubohmotnosti, ale také ve světě jemnohmotnosti, kam odcházejí po své fyzické smrti. Také tam určuje jejich další směřování jedině jejich vlastní svobodná vůle. A pak se zase znovu rodí do hmotného světa, a takto to pokračuje stále dokola. Pořád dokola, ale ne donekonečna, protože žijeme v univerzu, které je konečné.

Kdyby však existovalo jedině toto konečné univerzum, s jeho konečnou hrubohmotnou a konečnou jemnohmotnou částí znamenalo by to, že naše bytí by bylo časově vymezeno pouze jeho trváním. Znamenalo by to, že s nevyhnutelným zánikem našeho univerza by v něm musely zároveň zaniknout také miliony lidských bytostí, které se v něm nacházejí.

Všichni lidé by však měli vědět, že jejich bytí není vůbec podmíněno nezbytným zánikem univerza. Měli by vědět, že jsou právě prostřednictvím své svobodné vůle schopni vymanit se z pomíjivosti univerza, a tak uniknout svému rozkladu v něm. Měli by vědět, že nad pomíjivostí hrubohmotné a jemnohmotné části stvoření se nachází věčná a nepomíjivá říše Ducha. A právě k ní by měl začít člověk, nacházející se ať už v hrubohmotné, nebo jemnohmotné části univerza, směřovat kormidlo své svobodné vůle pokud chce, aby se zachránil a unikl nevyhnutelnému zániku hmotného světa.

Abychom to celé dokonale pochopili, ukažme si to na velmi názorném příkladu. Představme si moře, ze kterého se tyčí čtyři pilíře. Na pilířích je umístěno velké akvárium. V akváriu žijí ryby, a protože je velké, jejich život je k nerozeznání podobný životu ryb v moři.

Má to samozřejmě jeden háček. Slunce nad akváriem hřeje a voda z něj se pomalu odpařuje. Proces odpařování je ale tak pomalý, že je téměř neznatelný. Nicméně v delším časovém horizontu je očividně patrný.

A pokles pokračuje stále dál a dál, což v konečném důsledku znamená, že akvárium nakonec zcela vyschne a všechny ryby v něm zahynou na jeho dně.

A přece ryby v akváriu zahynout nemusí! Nemusí, pokud si uvědomí situaci, v níž se nacházejí. Pokud si uvědomí, že žijí v akváriu a život v něm je časově determinován postupným odpařováním jeho hladiny. Toto poznání znamená pro "vědomé" ryby jediné: musí z akvária vyskočit!

V první řadě tedy musí pochopit, v jaké situaci se nacházejí, a potom se na základě svého svobodného rozhodnutí musí odhodlat k rozhodujícímu skoku ven z pomíjivosti života v akváriu, do věčnosti a nepomíjivosti života v moři.

A čím dříve k tomuto poznání a rozhodnutí dospějí, tím lépe. Neboť čím déle jim to bude trvat, tím větší námahu bude třeba vynaložit ke skoku do moře přes okraj akvária.

Při dlouhodobém váhání se totiž nakonec může stát, že hladina vody bude tak nízká, že všechny ryby pochopí, že se musí dostat ven, aby se zachránily. Avšak okraj akvária už bude tak vysoko a vody v něm tak málo, že osvobozující skok ven nebude možný. Ryby budou pak odsouzeny už jen na zoufalé plahočení ve stále více ubývající vodě, aby nakonec všechny bídně zahynuly.

A přesně takto je to také s lidmi, žijícími v akváriu pomíjivého univerza. Plavou si v něm sem a tam na základě vlastní svobodné vůle, a nechtějí si uvědomit fakt nevyhnutelné pomíjivosti prostoru, ve kterém žijí.

Z moře věčnosti, z nepomíjející říše Ducha, k ním bylo posláno do pomíjivé hmotnosti mnoho poslů, včetně samotného Syna Nejvyššího, aby se jim dostalo poznání reality, v níž žijí. Aby se na základě tohoto poznání a uvědomění si své situace dokázali včas odhodlat ke skoku z akvária univerza do moře věčnosti.

Neboť uskutečnit tento skok není vůbec tak jednoduché. Dostatečné množství síly k němu totiž může dát člověku jen síla dobra a ctností, o které se vážně ve svém životě usiloval. Neboť jen člověk dostatečným způsobem spravedlivý, čestný, laskavý, ohleduplný, ušlechtilý a čistý může nashromáždit tolik potřebné síly, aby se prostřednictvím ní mohl jediným skokem přenést přes okraj akvária pomíjivosti do moře věčnosti.

Žel, na světě je jen velmi málo lidí, kteří si uvědomují, v jaké situaci se nacházejí. Lidí, kteří se vědomě zdokonalují v ctnostech, shromažďujíc sílu, potřebnou k jejich rozhodujícímu skoku na svobodu.

Miliony lidí našeho světa žijí v tomto směru v smrtonosné nevědomosti. Na základě vlastní svobodné vůle se ženou za nejrůznějšími osobními prioritami a jsou slepí a hluší vůči všemu ostatnímu. Plně propadli životu v hmotném akváriu a nic jiného je nezajímá. Zajímají je jen peníze, majetky, zábava, konzum a užívání si. Jejich duševní obzor a jejich vnímání světa je omezeno pouze stěnami materiální reality. Pouze stěnami materiálního akvária. A je úplně jedno, zda se nacházejí v jeho hrubohmotné a fyzické části, nebo v jeho části jemnohmotné. Všude tam stojí z vlastní vůle na principech fatální materialistické nevědomosti o skutečném dění, uprostřed něhož stojí.

Ale čas pomalu plyne a hladina vody v akváriu klesá! A to znamená, že všichni lidé budou každým novým dnem potřebovat vždy větší sílu na to, aby dokázali jako ryby přeskočit přes okraj akvária pomíjivosti a zachránit se v moři věčnosti.

A nakonec přijde den, kdy to už nebude možné! Den, kdy pro enormně nízkou hladinu bude okraj akvária už tak vysoko, že ho nebude možné překonat. Bude to den, kdy past materie zaklapne! Den, kdy všem, z vlastní svobodné vůle v hmotě uvězněným lidem zůstane už jenom pláč a skřípění zubů. A tento den se blíží! Nevědomí mu kráčejí vstříc ve své nevědomosti, a jejich osud je zpečetěn!

Nicméně ty člověče, staň se vědomým! Uvědom si konečně, jaká je realita, ve které se nacházíš. Zdokonaluje se proto v konání dobra, v ctnostech a v zachovávaní ušlechtilosti vlastního vnitřního života. Shromažďuj tímto způsobem sílu, nezbytně nutnou k rozhodujícímu skoku z pomíjivosti hmoty do nepomíjivosti Ducha. K rozhodujícímu skoku ze smrti hmoty do věčnosti Ducha! Neboť čas se krátí!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

pá červen 07, 2019 6:40 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Odhalení pravdy! Francouzská revoluce žlutých vest Citovat

Odhalení pravdy! Francouzská revoluce žlutých vest z duchovního hlediska

Hned na začátku si je třeba uvědomit, že existují dva druhy revolucí. Prvním z nich jsou revoluce, které dokonale vyhovují nadnárodnímu kapitálu a úzkému, elitnímu klubu nejbohatších našeho světa.

Skutečná pravda je však taková, že tyto kruhy, nacházející se většinou na západě, nenechávají nic náhodě, ale ony samy velmi aktivně tento druh takzvaných oranžových revolucí organizují a štědře finančně i mediálně podporují. Dělají tak prostřednictvím různých nevládních organizací, nacházejících se v daných zemích, kde potřebují udělat politické a společenské změny, dokonale vyhovující jejich zištným, mocenským a ekonomickým zájmům.

A jak již bylo naznačeno, významným spolupůsobícím činitelem v tomto procesu jsou samozřejmě různá média, nacházející se ve vlastnictví těchto světových mocenských kruhů.

A tak je prostřednictvím médií a prostřednictvím štědře ze západu dotovaných nevládních organizací postupně formováno společenské povědomí požadovaným směrem. A nic netušící masy naivně, a pod pláštíkem těch nejvzletnějších ideálů, podléhají této manipulaci. Vycházejí do ulic a zapojují se do různých protestů a revolucí v marné iluzi, že tím dosáhnou zlepšení stavu společnosti.

Netuší ale, že jsou pouze zmanipulovaným nástrojem v rukou někoho jiného, kdo se prostřednictvím slepého nadšení mas v jejich iluzorním boji za dobro, snaží dosáhnout své vlastní politické a následně ekonomické, zištné a sobecké cíle. A pokud se to podaří a těchto politických změn bude dosaženo, brzy pak bude oklamán a okraden celý národ. A to samozřejmě také včetně naivních mas, bojujících za iluzorní dobro na náměstích na objednávku mocných.

Základním znakem tohoto typu revolucí je neutuchající pozornost médií. A to ať již domácích, nebo zahraničních podobně, jako tomu bylo při protestech "za slušné Slovensko" po vraždě novináře Jana Kuciaka.

Pokud se ale nějakým revolucím dostává minimální mediální pozornosti, i přes jejich dlouhé trvání a velké množství účastníků, pokud se v tomto směru jen sem tam objeví nějaká sporadická a drobná zpráva, pak si můžeme být jisti, že jde o revoluci druhého typu. Že jde o revoluci pravou a skutečnou. O revoluci lidovou, povstávající skutečně zdola, nikoli organizovanou na objednávku mocných. No a revolucí takového typu je také revoluce žlutých vest ve Francii.

Je samozřejmě správné, že se lid začíná bouřit vůči aroganci nejmocnějších, kteří parazitují na národech a snaží se stále více oklešťovat jejich sociální jistoty a práva. Jde o spravedlivý boj, protože lidé jsou povinni postavit proti zlu, které se kolem nich rozmáhá. Neboť každý, kdo se proti němu nepostaví, se proviňuje tím, že mu svou apatií a nezájmem o věci veřejné poskytuje prostor k tomu, aby mohlo působit a stále více se rozmáhat.

Takovýto vnější boj je však jen jednou stranou mince! Druhou a dosud nepoznanou stranou mince je skutečnost, že má-li být revoluce lidu úspěšná, musí být komplexní. To znamená, že vedle nezbytného vnějšího boje ji musí doprovázet také vnitřní, revoluční změna hodnot. Jinak se totiž vnější revolucí vůbec nic nezmění. Bez vnitřní, revoluční změny hodnot se změní jen vládnoucí figurky.

A kdyby se snad změnil byť celý systém, i tak to všechno časem nakonec dospěje k nové formě útlaku mas, protože masy se vnitřně hodnotově vůbec nezměnily a neobrodily. Neboť vedle své snahy o vnější revoluci zároveň spolu s ní souběžně neprováděly také revoluční změnu vnitřních hodnot.

Je totiž potřebné vědět, že neúnosný stav společnosti, vůči kterému ve Francii povstal odpor žlutých vest, byl ve skutečnosti vyvolán právě hodnotami, které dnešní Francie, ale také široké světové společenství obecně uznává. A jsou to hodnoty zisku, peněz a osobního prospěchu. Hodnoty majetků, moci a slávy. Hodnoty konzumu, užívání si a bezduché zábavy. Hodnoty materialismu, bez snahy poznávat, chápat a svým životem se přibližovat k pravým hodnotám ducha.

Toto je tím, o co lidé obecně usilují a co světové společenství doslova fascinuje. Avšak právě všeobecné uctívání těchto hodnot přivodilo stav, ve kterém se v současnosti francouzská společnost nachází. A neudržitelnost tohoto stavu, s jeho systémem moci, utlačujícím masy, vyhnal žluté vesty do ulic, aby to změnily.

Změnit však třeba nejen charakter vlády, ale především hodnoty, které mají tento neúnosný stav na svědomí. To znamená, že všechny hodnoty, zmíněné výše, které mají svou cenu, musí být z hodnotové hierarchie společnosti odsunuty z jejich prvního místa na místo druhé. A na první místo musí být dosazeny skutečné a pravé hodnoty! Hodnoty cti, spravedlnosti, lidskosti, ušlechtilosti, dobra a skromnosti, které musí být jednotlivci i celou společností preferovány a podporovány v každodenním jednání. Ba dokonce také v myšlení a v nastavení celkového společenského povědomí. Až za nimi má následovat všechno to, co je dnes považováno za prvořadé. Toto je revoluce hodnot, která musí probíhat souběžně s vnější revolucí žlutých vest ve Francii, protože jinak se téměř nic nezmění.

Celé si to ukažme na příkladu nemoci. Každá nemoc má své duchovní, vnitřní příčiny, a když se chceme skutečně vyléčit, naším úkolem je poznat je a snažit se odpovídajícím způsobem vnitřně změnit.

Například při anémii, čili chudokrevnosti, jsou duchovní příčinou tohoto problému nerozhodné a polovičaté postoje, málo radosti, strach ze života, nebo pocit, že nemám žádnou hodnotu. Tyto duchovní příčiny anémie by měl člověk odstranit tím, že se začne naplno těšit ze života a že se začne snažit mít život rád takový, jaký je.

No a vedle podobného odstraňování vnitřních, duchovních příčin při jakékoliv jiné nemoci můžeme samozřejmě využívat také všechny vnější způsoby léčení, které nám poskytují nejmodernější výdobytky současné medicíny. Nebo můžeme využívat také různé alternativní metody, pokud jim věříme víc než oficiální medicíně. Nejdůležitější však je, že jedině tehdy, když se léčíme takto komplexně, čili zevnitř i zvenčí, může být naše vyléčení skutečné a trvalé.

Žel, současný materialismus má na svědomí to, že moderní medicína se omezuje pouze na potlačování vnějších důsledků a ignoruje duchovní příčiny vzniku chorob, které by měl začít pacient sám osobně měnit, aby mohla být léčba komplexní a tím také efektivní. Výsledkem současné materialistické omezenosti vnímání reality je proto jednostrannost, která nemůže přinést člověku trvalé vyléčení. Dělá z něj jen doživotního konzumenta léků, a tím doživotního zákazníka farmaceutických společností.

A přesně takto je tomu také s revolucí žlutých vest ve Francii. I zde musí vedle vnějšího revolučního snažení probíhat zároveň vnitřní, revoluční změna nesprávného žebříčku hodnot. To znamená, že na vrchol hodnotové hierarchie se v lidech musí dostat hodnoty prvořadé. A naopak, hodnoty druhořadé, které jsou na vrcholu dnes, musí v životech lidí zaujmout své správné místo. Jedině tímto způsobem je možné společnost skutečně ozdravit. Pokud však k tomu nedojde a vše se soustředí pouze na vnější změnu, každá revoluce se stane kontraproduktivní a zbytečnou, což nakonec ukáže čas.

Milan Rastislav Štefánik, který byl spojen s francouzským národem, protože byl francouzským generálem řekl: "Ať je každý z vás lepší, než byl včera a vlast vaše bude velká a slavná."

Tyto nadčasové slova je možné adresovat všem národům a všem současným i budoucím revolucionářům. Ve vztahu k revolučním masám všech dob znamenají totiž asi toto:

V první řadě se vy samotní musíte usilovat být každý den čestnější a spravedlivější, protože jedině pak může ve vaší vlasti zavládnout čestnost a spravedlnost. Neboť pokud se nestanete čestnější a spravedlivější, nikdy žádnou vnější revolucí spravedlivější a čestnější společnosti nedosáhnete.

V první řadě se vy samotní musíte usilovat být každý den poctivější a lidštější, protože jedině pak může ve vaší vlasti zavládnout poctivost a lidskost. Neboť pokud se nestanete poctivější a lidštější, nikdy žádnou vnější revolucí poctivější a lidštější společnosti nedosáhnete.

V první řadě se vy samotní musíte usilovat být každý den morálnější a mravnější, protože jedině pak může ve vaší vlasti zavládnout mravnost a morálka. Neboť pokud se nestanete morálnější a mravnější, nikdy žádnou vnější revolucí mravnější a morálnější společnosti nedosáhnete.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

pá duben 26, 2019 7:36 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Je možné chodit po vodě? Poznejte mechanismus zázraku! Citovat

Je možné chodit po vodě? Poznejte mechanismus zázraku!

Také v dnešní moderní době existují mnohé věci, které se udály jednotlivým lidem a které lze považovat za zázrak. A to proto, že se nejednou velmi radikálně vymykají z toho, co je považováno za normální a běžné. V převážné míře se jedná o různá zázračná uzdravení, ale také o mnohé jiné zázračné pomoci v nějakých kritických nebo vypjatých situacích.

Ale i když se v dnešní době stále dějí takovéto věci, málo se o nich mluví a píše, protože jde o něco, co přece jen stojí mimo rámec moderní medicíny, moderní fyziky, nebo moderního, materialisticky ateistického světonázoru. A tím není dobré otřásat a zbytečně znepokojovat obyvatelstvo. Proto vládne tendence odsouvat tyto věci bokem a lidi, s nimi nějakým způsobem spojené, považovat za slušně řečeno „jiné“. Čili za méně normální a jistým způsobem vyšinuté.

Každopádně však takovéto věci zde jsou a stále budou. A lidé by měli vědět, že v podstatě nejde o žádné zázraky, ale o zcela zákonité dění. O zákonité dění za spolupůsobení vyšší duchovní reality, schopné ovlivňovat hmotnost až do takové míry, že se to jeví jako zázrak.

No a my se nyní zkusme detailněji podívat na tuto problematiku a zároveň zkusme poodhalit určité základní zákonitosti mechaniky jejího fungování.

My lidé žijeme v univerzu, ve kterém jsou činné a navzájem propojené dva základní principy. A sice princip materiální a princip duchovní.

Princip materiální představuje to fyzicky hmatatelné a materiální, co všichni tak důvěrně známe. A jakýmsi vrcholovým reprezentantem tohoto principu je rozum. Rozum, který poznává materiální svět a který se snaží jeho fungování logicky vysvětlit a zdůvodnit. Rozum, který zkoumá zákonitosti hmoty a jejich poznání dokáže využít v reálný, materiální prospěch lidstva.

No a rozum samozřejmě dokonale zná, co je ve hmotném světě reálné, co je možné a co je naopak nemožné, neuskutečnitelné a nereálné, protože fyzikální zákony materiálního světa to nedovolují.

Ale jak již bylo řečeno, v našem univerzu je činný a aktivní také princip ducha. Princip ducha, opírající se o existenci Stvořitele. O existenci Tvůrce všeho, a tedy také světa hmoty. Svět ducha se nachází blíže ke Stvořiteli, zatímco svět hmoty je od něj více vzdálen. Avšak to, co je Stvořiteli blíž, je nezbytně nadřazeno tomu, co je od něj vzdáleno. Co je Stvořiteli blíže stojí tedy výše a co je od něj vzdáleno stojí celkem logicky níže.

A právě proto, že princip ducha stojí nad principem hmoty, může duch v mnoha věcech hmotu ovládat. A když někdy k takovému činu dojde, jeví se to pak jako zázrak. Jako zázračné vyléčení, nebo jako jev, přesahující určité fyzické zákonitosti.

No a v tomto prostoru, čili mezi principem hmoty a principem ducha žije člověk se svou svobodnou vůlí. A právě na základě své svobodné vůle se on sám rozhoduje, ke kterému ze dvou základních principů se ve svém životě přikloní. Na každém jednotlivci záleží, který z nich se rozhodne považovat ve svém životě za dominantní. Na člověku záleží, zda se ve své svobodné vůli bezvýhradně přikloní jenom ke hmotě, nebo bude schopen respektovat oba tyto principy v pochopení, že to duchovní stojí výše, než hmotné. A proto to má mít také v našem životě vyšší prioritu.

Kdybychom měli vyjádřit ideální stav procenty, orientace lidí na oba zmíněné principy by měla být padesát na padesát. Takto by to bylo správné a vyvážené.

Ale žel, vnitřní obzor většiny lidí naší planety, čili celých sto procent jejich zájmu se zaměřuje pouze na princip hmotný. Existují samozřejmě určité skupiny obyvatelstva, pro které má duchovní princip význam. Ale má pro ně význam třeba jen v rozsahu deset procent, zatímco na devadesát procent jsou také oni zaměřeni na hmotu. U jiných je to zase dvacet procent zájmu o duchovní a osmdesát procent zájmu o hmotné. Ty poměry jsou různé a vznikají na základě svobodné vůle lidí ve výběru toho, kolik důležitosti jsou ve svém životě ochotni přisoudit jedné, nebo druhé straně.

No a po tomto nezbytném úvodním vysvětlení se už konečně dostáváme k objasnění mechanismu fungování zázraku. A ukažme si to na konkrétním příkladu, uvedeném v evangeliích. Na příběhu Petra, kráčejícího po moři.

Když se jednou v noci plavili učedníci v loďce na moři, jdouce po hladině se k ním blížil Kristus. Z dálky na ně zavolal, by se nebáli, že je to on. A tehdy ho Peter poprosil, zda by mu nemohl jít vstříc. A tak, se souhlasem Páně skutečně vystoupil z loďky a kráčel mu naproti po mořské hladině. A nějakou chvíli se mu to také dařilo, ale pak se lekl a okamžitě začal tonout. Ježíš přišel k němu, podal mu ruku, vytáhl ho do loďky a řekl mu: "Proč jsi zapochyboval, ty ty malověrný?"

Tento příběh nám říká o tom, že člověk je schopen za určitých okolností chodit po vodě. Nebo v širším slova smyslu, že člověk je schopen za určitých okolností dělat zázraky.

Otázka je za jakých okolností? A tady je odpověď:

Hmotná a materiální zkušenost, reprezentovaná rozumem tvrdí jednoznačně, že po vodě se chodit nedá. Avšak učedníci byli prostřednictvím osoby Ježíše, kráčejícího po moři, konfrontováni s realitou velikosti ducha, vycházející s existence Stvořitele.

Peter, vidoucí Ježíše kráčet po moři, celou hloubkou své bytosti uvěřil v realitu ducha a pomyslná ručička jeho svobodná vůle se plně posunula do této polohy. Ve své svobodné vůli si jednoduše dovolil uvěřit, že po vodě se kráčet dá. A jeho momentální silná víra v moc reality ducha mu skutečně umožnila po vodě také kráčet.

Během tohoto zázraku se však ručička Petrovy svobodné vůle pod tlakem dlouholeté zkušenosti reality hmoty přesouvá do opačné polohy. Projeví se to jako pochybnost a on začne tonout.

Kristus řekl: "Kdybyste měli tolik víry, jako hořčičné semínko a řekli byste vrchu, aby se zvedl a vrhl do moře, stane se tak!"

To znamená, že kdybychom dokázali přesunout ručičku barometru své svobodné vůle do reality ducha a naše pevná víra by se nezachvěla pod tlakem argumentů hmotných zkušeností rozumu, mohli bychom činit zázraky. Mohli bychom chodit po vodě, ale co je mnohem podstatnější, mohli bychom si vyléčit mnoho nemocí, nebo alespoň výrazně eliminovat jejich příznaky.

Při čtení Starého Zákona mi utkvělo v mysli jedno místo, kde Hospodin vytýkal jistému židovskému králi, který byl nemocný a dal si k sobě zavolat ty nejlepší doktory: "Proč ses spoléhal více na lékaře, jako na Mě?" Čili: "Proč si podlehl tlaku reality hmoty a neměl si dostatek silné víry v moc reality ducha?"

A to, co dokáže realita ducha s mnoha lidskými chorobami je popsáno v evangeliích v podobě mnoha zázračných uzdravení. Když je Ježíš konal, vždy se ptal dotyčného, zda věří, že to může udělat. A když se nemocní uzdravili a jásali nad svým uzdravením říkal jim: "Vaše víra vás uzdravila!"

To znamená, že když nemocný uvěřil v nadřazení reality ducha nad realitou hmoty, když uvěřil, že uzdravení, přicházející z ducha může zvítězit nad nemocí těla, jeho víra, čili jeho vnitřní posun barometru svobodné vůle do reality ducha mu přinesl uzdravení.

Proč o těchto věcech mluvíme? Protože ani po staletích se na nich nic nezměnilo! Protože tyto možnosti tu máme stále! Neboť jedině my ve své svobodné vůli rozhodujeme, která ze dvou realit se pro nás stane klíčová.

Žel, většina lidstva věří jen v realitu hmoty a rozumu. Jedině tímto směrem trvale ukazuje ručička barometru jejich svobodné vůle. Pro co se však rozhodli, to také mají a v tom také žijí. A proto se spoléhají především na lékaře.

Netuší a nevěří, že ve stvoření proudí dobrotivá, léčiva, hojivá a uzdravující síla Páně, a že každý člověk může ve své vroucí prosbě o ni poprosit a přijmout její blahodárné účinky. A míra jeho čistoty, pokory a víry určí, jakou intenzitu této síly bude moci přijmout.

Když bude jeho pokora hluboká, jeho prosba čistá a jeho víra silná a neochvějná, léčivá síla Světla se v něm bude moci naplno projevit a stane se zázrak.

Když bude jeho pokora méně hluboká, jeho duše i jeho prosba méně čistá, a jeho víra méně silná, může dojít alespoň k částečnému zlepšení jeho problémů.

Pokud ale nebude mít žádné pokory před velikostí a jsoucností Páně, pokud bude vnitřně vzdálený od čistoty a nebude mít žádné víry v sílu vítězství ducha nad nemocí těla, pak se musí spoléhat už jenom na lékaře.

Miliony lidí se ze své svobodné vůle přimkli k realitě materie a rozumu. A to až do takové míry, že nejsou schopni vnímat, ba ani jen připustit existencí reality ducha se všemi jejími možnostmi doslova zázračného vlivu na svět materie. To hmotné a rozumové jich dokonale duševně uvěznilo a argumentací rozumu všemožně brání jejich osobnosti, aby se pozvedla k velikosti a moci vyšší reality.

Rozum těchto lidí najde tisíc důvodů, proč se něco nedá a proč je to nesmysl. Rozum totiž nechce ze svých spárů nijaký způsobem pustit takto uvězněnou osobnost člověka v strachu, aby poznáním velikosti reality ducha nakonec radostně nezboural všechny vězeňské zdi, které kolem něj vystavěl rozum. Aby se v žádném případě nestal pánem nad hmotou, prostřednictvím svého plného příklonu k realitě ducha. Ale také pánem nad vlastním rozumem, omezujícím jeho osobnost.

PS. Mluvili jsme o tom, že člověk má ve svém životě věnovat padesát procent své pozornosti věcem materiálním a padesát procent věcem duchovním. Co ale konkrétně má obsahovat těch padesát procent pozornosti, zaměřených na realitu ducha?

V první řadě to zahrnuje osobní rozvoj všech vysokých a ušlechtilých ctností, jako je například spravedlnost, čestnost, dobro a podobně. Kromě toho to má být také rozvoj poznání Vůle Páně, která se promítla do stvoření ve formě zákonů univerza. A je základní povinností člověka poznávat tyto zákony a naučit se žít s nimi v souladu. Naučit se je zohledňovat ve svém každodenním životě.

Pokud totiž bude člověk takto činit, pak pozná, že zázraky, v nichž duch vítězí nad hmotou nejsou žádnými činy libovůle, ale důsledně logickým děním, probíhajícím v rámci výše zmíněných zákonů stvoření. Neboť absolutně nic, co se děje ve stvoření, proniknutém zákony Nejvyššího, se nemůže dít mimo rámec těchto zákonů. V jejich rámci je duchovně znalý člověk schopen učinit mnoho opravdu neuvěřitelných věcí, které se z hlediska současné, obecné materialistické omezenosti jeví jako zázraky.

Avšak takový znalý člověk si je zároveň dobře vědom, že není v žádném případě proveditelné to, co nějakým způsobem přesahuje rámec těchto zákonů. Co je jen obyčejnou fantazií a neopírá se o jejich účinky. Takové zázraky, totožné se svévoli, bez opory v zákonech stvoření není tedy možné vůbec uskutečnit, a člověk na určité duchovní výšce si je toho dobře vědom. Avšak na takovou duchovní výšku se lze vypracovat jedině vlastní, vážnou snahou o poznání fungování zákonů univerza, které jsou projevem Vůle Nejvyššího.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

so březen 30, 2019 9:04 pm
Autor Zpráva
Václav
šaman


Založen: 13.1.2010
Příspěvky: 3650
Bydliště: Praha

Předmět: Re: Dva důkazy toho, že jsme bytostmi citu Citovat

fortis napsal:
Protože hudba je něčím, co oslovuje zejména náš cit. A nádherná a ušlechtilá hudba vzniká tak, že se autoři při jejím komponování zaměřili právě přes své cítění směrem nahoru, a ve své inspiraci zachycovali tóny vyšších sfér. Zachycovali sférickou hudbu ducha, znějící ve výšinách, kterou pak zhmotnili a zmaterializovali do notové partitury.


Je jasné, že fortis se nehne od TV Šlágr, Dua Yamaha a Martina Jakubce s paní Božankou - https://www.stream.cz/hudebni-masakry/10010981-bozanka.
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

pá březen 29, 2019 8:09 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Dva důkazy toho, že jsme bytostmi citu Citovat

Dva důkazy toho, že jsme bytostmi citu

Existují miliony lidí, kteří jsou přesvědčeni, že se máme řídit především rozumem. Že právě rozum v nás má být to nejdominantnější a nejvíce rozhodující. Jsou toho názoru, že cit je cosi příliš neurčité a nespolehlivé, o co se nelze s jistotou opřít. A navíc ještě existují také city nízké, jako například závist, nenávist a podobně, takže tvrzení, že člověk je bytostí citu a má se jím proto ve všem řídit dostává vážné trhliny.

Jak je to tedy? Více, než složité vysvětlování poslouží příklady. A my se proto nyní podívejme na dva z nich.

Prvním je existence lásky. Lásky, jako čehosi nehmotného a neuchopitelného. Jako čehosi obtížně definovatelného, ale přesto tak silného a zásadního, že to rozhodujícím způsobem ovlivňuje celý náš život. Na základě lásky uzavírají lidé partnerství a na základě lásky přicházejí na svět děti, které milujeme celý život.

Proč je láska tak silná a co je to vlastně láska? Láska je cit a cit je projevem našeho ducha. Je projevem naší nejvnitřnější duchovní podstaty, která se projevuje citem.

Nejdříve si něco řekněme o lásce pravé. Čili o lásce, která skutečně pochází z našeho ducha. Její poznávacím znakem je ušlechtilost a když vznikne, obdarovává člověka těmi nejušlechtilejšími vlastnostmi a ctnostmi.

Jednou z nich je například nezištnost. Nezištné dávání ve vztahu k tomu, koho milujeme. Jde o ctnost nezištnosti, bez vypočítavého kalkulování co za to a kolik za to, jak jsme dnes zvyklí.

Jinou ctností je ochota ke službě. Ke službě milované, nebo milovanému až do takové míry, že jsme jim ochotni snést byť i modré z nebe. Prostě, že jsme pro ně ochotni udělat cokoliv.

No a snad tou nejzásadnější pozitivní vlastností, kterou v lidech vzbuzuje pravá láska je schopnost popřít vlastní ego tím, že dobro našich milovaných stavíme výš, než své vlastní. Tak člověk překonává své dávné, živočišně egoistické sobectví a stává se konečně lidskou bytostí, zapomínaje na sebe ve službě jiným.

O takové lásce se píše také v evangeliích. A sice, že člověk musí odumřít sám sobě, aby nakonec sám sebe našel. To znamená, že člověk musí odumřít svému vlastnímu, egoisticky živočišnému, sobeckému já, aby našel vznešenou velikost vlastního lidství, spočívající v zapomínání na vlastní já ve službě, v pomoci a podpoře jiných. A tuto velkou duchovní ctnost zcela automaticky, a jen jakoby mimochodem generuje pravá láska.

Ušlechtilá láska je totiž základní kvalitou ducha a probouzí se v nás čistým citem lásky k partnerovi, k partnerce, k dětem, k sourozencům, k rodičům, k přátelům, k vlasti a podobně. A tento silný cit lásky, ačkoli nehmatatelný a neuchopitelný, ale přece tak neuvěřitelně reálný, formuje v lidech ty nejušlechtilejší vlastnosti, zmíněné výše. Taková je tedy láska, kterou se prostřednictvím ušlechtilých citů projevuje naše nejvnitřnější duchovní podstata.

Ale pozor! Láska může být také padlá, nečistá, žárlivá, sobecká, nebo prodejní. Jak je to ale možné a kde se v člověku bere tento zkažený druh lásky?

Vzniká v nás tak, že v našem nitru začne převažovat rozumová složka naší osobnosti a spolu s pudy a špatným chtěním strhne pravou lásku z její původní duchovní ušlechtilosti. Tak je potom perla čisté lásky nahrazena city nečistými.

Jako konkrétní příklad nám může posloužit třeba prostituce, která je parodií na lásku. Je výsměchem lásky. Prostituce je totiž čistě rozumovou kalkulaci s nejnižšími pudy a jejím účelem je finanční zisk. No a symbolem takovéto padlé a nízké lásky bývá červené neonové srdce nad vchodem do nevěstince.

Srdce je však symbolem citu. Je symbolem citově duchovního člověka, jehož pravá láska obdarovává svět těmi nejušlechtilejšími lidskými vlastnostmi.

Jakmile však lidé začnou ve svém nitru stavět do popředí rozum a postaví ho na nejvyšší místo své osobnosti, chladně racionální vládce rozum strhne čisté cítění člověka dolů a s pravé, ušlechtilé lásky vytvoří její rozumově pokřivenou verzi. Tak pak vzniká láska žárlivá, láska zvrhlá, láska sobecká, nebo láska pudů.

A tato nečistá láska, vytvořena špatným chtěním a nadřazením rozumu, sahá pak svýma špinavýma rukama také na symbol duchovnosti člověka, kterým je srdce. A v podobě neónového srdce nad vchodem nevěstince z něj dělá symbol zvrhlosti a nízkosti.

Pravá láska je postavena na principu dávání a láska stržena dolů a zmaterializovaná rozumem chce především brát. Toto je nejjednodušší kritérium pro odlišení pravé lásky od lásky padlé a zkažené.

A mimochodem, když mluvíme o srdci, ať si každý čtenář právě v této chvíli, při vyslovení slov: "to jsem já" dobře všimne, kam bude směřovat jeho ukazováček. Se stoprocentní jistotou právě do oblasti srdce. Do oblasti solar plexus, nazývané také sluneční pleteň, kde skutečně reálně sídlí naše pravé já. Naše duchovní jádro, komunikující s námi a projevující se v nás ušlechtilými city. A tedy také ušlechtilou láskou.

Pokud ale chceme své duchovní jádro vnímat a řídit se jeho impulsy, měli bychom dbát na tři věci.

V první řadě bychom neměli dopustit, aby se rozum stal pánem naší osobnosti, protože postupně zdegraduje vše citové v nás tak, jak jsme si to ukázali na názorném příkladu lásky. To znamená, že z lásky čisté a ušlechtilé udělá lásku sobeckou, nečistou, žárlivou a podobně.

Zadruhé bychom měli dbát, aby naše chtění bylo vždy jen dobré, no a zatřetí, aby naše myšlenky byly vždy jen ušlechtilé.

Pokud splníme tyto tři body a budeme je stále dodržovat, umožní nám to v každé chvíli jasně vnímat impulsy našeho čistého citu, které k nám vysílá naše nejvnitřnější duchovní podstata. Tak se pak staneme lidmi ducha, lidmi citu a lidmi čisté lásky. Tak se pak staneme skutečně lidskými bytostmi, ke kterým se nikdo z nás nemůže počítat, dokud nezačne naslouchat impulsům vlastního ducha a řídit se jimi.

A ukažme si nyní ještě jeden příklad velikosti citu a malosti rozumu. Bude jím umění. Konkrétně hudba. Třeba hudba Vivaldiho, Bacha, nebo Mozarta. Jde o hudbu nadčasovou, v každé době nádhernou, a dá se říci věčnou.

Proč je tomu tak? Protože v umění, a zvláště v hudbě je dominantní cit. Protože hudba je něčím, co oslovuje zejména náš cit. A nádherná a ušlechtilá hudba vzniká tak, že se autoři při jejím komponování zaměřili právě přes své cítění směrem nahoru, a ve své inspiraci zachycovali tóny vyšších sfér. Zachycovali sférickou hudbu ducha, znějící ve výšinách, kterou pak zhmotnili a zmaterializovali do notové partitury.

No a taková hudba, přijatá prostřednictvím citu pak automaticky působí právě na city posluchačů, a tedy na jejich ducha. Rozechvívá v nich cosi krásného, povznášejícího a dává jim procítit a prožít nádheru vysokých úrovní univerza, které nás svou nádherou volají k sobě.

A protože duch je věčný, propůjčuje hudbě také prvek věčnosti. A proto dobrá hudba nezestárne ani o sto, ani o pět set, nebo tisíc let.

Pokud tuto skutečnost srovnáme třeba s čistě racionálně rozumovým výrobkem, jakým je automobil, jeho životnost je podstatně nižší. Zcela nové auto je po deseti letech ojeté a po třiceti letech jde do šrotu. Jde totiž jen o rozumově materiální výrobek, a protože materie nemá v sobě prvek věčnosti ducha, směřuje rychle k úpadku a zániku, který má ve své podstatě zakódován.

A proto racionalistický výrobek z kovu, plechů, skla a plastů, jakým je auto, má mnohem nižší životnost než hudba, napsána prostým perem na papír, která však v sobě nese prvek věčnosti ducha a proto je aktuální a svěží i o tisíc let.

Samozřejmě, může být také hudba padlá, nízká a neušlechtilá. A to tehdy, když je inspirace jejího autora stržena dolů jeho vlastní rozumovostí, jeho inklinováním k nízkým pudům a jeho nízkým chtěním a nízkými hodnotami. Toto vše strhuje osobnost autora hudby dolů a on ve svém citovém zakalení čerpá prostřednictvím své tvůrčí inspirace z nízkých sfér univerza.

Na základě zmíněných dvou příkladů, čili na základě lásky a umění můžeme tedy vidět, jak vysokou hodnotu má všechno to, co je prodchnuto ušlechtilým citem. Ušlechtilým citem, protože jen ušlechtilé city jsou projevem naší nejvnitřnější duchovní podstaty. A když její impulsy vložíme do čehokoliv, ať už do lásky, nebo do hudby, nebo kdekoliv jinde, vždy vznikne něco krásné, ušlechtilé, povznášející a věčné.

Pokud ale dopustíme zakalení svého ušlechtilého cítění tím, že klademe příliš velký důraz na rozumovou složku své osobnosti, nebo tím, že podléháme pudům, nebo tím, že naše chtění není dobré, znečišťujeme své cítění tak, že jeho vnější projevy jsou pak už jen málo ušlechtilé a jsou jen karikaturou toho, jaké by vše mělo a mohlo být.

Usilujme proto, aby byl celý náš vnitřní život ušlechtilý a aby z nás na základě toho mohla proudit směrem zevnitř navenek pouze původní ušlechtilost a vznešenost našeho ducha, projevující se třeba v pravé lásce, nebo v pravém umění, jakož také ve všech ostatních věcech. Neboť absolutně všem věcem je schopen dát náš duch svou ušlechtilostí mnohem vyšší rozměr, než je tomu v dnešní době.

Neboť žel tisíce věcí, vycházejících z lidí a vznikajících lidskýma rukama, nesou smutnou vnější pečeť znečištění citové schopnosti jejich ducha. A to především proto, že lidé nedbají na čistou a ušlechtilost vlastního vnitřního života, že podléhají pudům a že jejich chtění není vždy bezpodmínečně pouze dobré.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

st březen 13, 2019 7:19 am
Autor Zpráva
Václav
šaman


Založen: 13.1.2010
Příspěvky: 3650
Bydliště: Praha

Předmět: Citovat

arci napsal:
Václave, nechceš se toho ujmout? Very Happy


To víš, že jsem o tom přemýšlel. Jenže on by mne přitom porovnával se svými sovětskými pravoslavnými soudruhy a asi bych neobstál. Víš, jak občas běží reklama, kde se funící kluk odvalí a ptá se holky "Takže jakej sem byl?", načež ona ho oboduje. Fortis by mne navíc určitě hodnotil jazykem mizerného překladu ze slovenštiny, jakým sem tapetuje rusáckou propagandu, a já bych čučel jako ten kluk z reklamy. Chce to někoho odolného.
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

st březen 13, 2019 12:34 am
Autor Zpráva
arci
uživatel


Založen: 11.4.2014
Příspěvky: 38

Předmět: Citovat

Václave, nechceš se toho ujmout? Very Happy
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

po březen 11, 2019 9:53 am
Autor Zpráva
Václav
šaman


Založen: 13.1.2010
Příspěvky: 3650
Bydliště: Praha

Předmět: Konečně mi to došlo Citovat

fortis napsal:
Katastrofa, zvaná vnitřní život jednotlivce!

Když se tu občas objeví posty obsahující speciální zájmy a přání, jako třeba ten od testera asdfasdfasdfasdf ve vedlejším vláknu (Chci vykouřit kluka, ale mám holku a nevim jak na to), dá se předpokládat, že cílem jsou nějaké reakce v podobě soukromých zpráv, které povedou k naplnění předmětných tužeb (doufám, že testerovi asdfasdfasdfasdf na to kamarádka nepřišla).

Proč se tu stále objevují nevyžádané fortisovy pseudokřesťanské grafomanské spamy a prokremelská propaganda, ač nemůže nevědět, že s obojím si mezi gayi ani neškrtne, mi jasné dlouho nebylo. Až mi to teď díky asdfasdfasdfasdf došlo: fortis tu loví chlapy! Proboha, smilujte se konečně někdo, ať už máme pokoj...
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt březen 07, 2019 8:15 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Katastrofa, zvaná vnitřní život jednotlivce! Citovat

Katastrofa, zvaná vnitřní život jednotlivce!

Existují věci nesmírně důležité, jejichž dosah podceňujeme. Věci, kterým nepřikládáme velký význam, avšak ve skutečnosti právě oni zásadním způsobem ovlivňují celý náš život. Nevědět o nich, nepřikládat jim význam a podceňovat je pak musí mít nevyhnutelně katastrofální dopad na celé naše bytí.

No a jednou z takovýchto věcí je také náš vlastní, osobní vnitřní život, zahrnující naše cítění a myšlení. Abychom byli schopni pochopit, o čem konkrétně je řeč, uveďme si názorný příklad:

Představme si člověka, který si koupil byt. Nový byt nejprve celý nanovo vymaluje a pak si do něj velmi uvážlivě a pečlivě vybírá každý kus nábytku, aby ho měl co nejútulnější a aby se v něm co nejlépe cítil.

Představme si ale jiného člověka, který si také pořídí byt, ale dále už jedná úplně jinak, než by bylo normální a správné. Jde totiž na smetiště, kde se probírá a postupně zaplňuje svůj byt starými, poškozenými, špinavými a zapáchajícími věcmi.

Určitě není třeba zdůrazňovat, který z těchto dvou majitelů nového bytu prožívá ve své domácnosti vyšší kvalitu života. To je nám přece okamžitě každému jasné.

Nicméně paradoxně to, co je nám v tomto konkrétním příkladu tak jasné, nám není vůbec jasné ve vztahu k našemu vlastnímu, vnitřnímu životu. V této oblasti totiž jednáme úplně stejně, jako onen člověk, který vnáší do svého bytu nejrůznější odpad.

Neboť také náš vnitřní život je možné považovat za jakýsi osobní, vnitřní "bytový" prostor, do kterého s neuvěřitelnou lehkomyslností a naivitou dovolujeme vstupovat té největší nečistotě a tomu největšímu balastu. Své nitro totiž důvěřivě otevíráme všem, i těm nejnečistějším podnětům, přicházejícím k nám zvenčí. Ať již prostřednictvím knih, filmů, internetu, nebo mnoha jiných věcí. A tento balast, odpad a nečistota se pak stává součástí našeho vnitřního života. Součástí naší vnitřní domácnosti.

Měli bychom tedy už konečně začít vnímat také prostor našeho vnitřního života podobně, jako náš osobní bytový prostor a měli bychom naprosto stejným způsobem rozhodovat, co si do do něj vneseme a co musí navždy zůstat venku za dveřmi.

Naše nitro je totiž místo, kde má svůj počátek vše, co z nás vychází. Ať již v podobě slov, nebo v podobě činů. Všemu tomuto předchází náš citový, nebo myšlenkový impuls.

Pokud ale máme své nitro zavalené různými odpadky a špínou, jaké pak mohou být naše slova, činy a celé naše jednání? Pokud totiž máme naše nitro nečisté, nevyhnutelně to ovlivňuje kvalitu všeho toho, co z nás vychází, protože vycházet z nás může vždy pouze to, co je stejnorodé kvalitě našeho vnitřního života.

Většina lidí dneška, kteří sice žijí v útulných a hezky zařízených domácnostech vůbec netuší, že vnitřně žijí mezi špínou a odpadky, které kvalitativně velmi negativně ovlivňují jejich osobnost, jakož také absolutně všechno, co z nich vychází.

Proč nejednáme ve vztahu k "bytovému" prostoru našeho vnitřního života stejně, jako každý normální člověk ve vztahu k vlastnímu bytu, který si do něj vědomě a důkladně vybírá pouze věci krásné a vkusné, aby se mezi nimi dobře cítil?

Člověk by proto měl do svého nitra vpouštět pouze to, co je hezké, dobré a ušlechtilé. A naopak, měl by bránit vstupu tomu, co je ošklivé, nečisté, nemravné, neušlechtilé, zvrhlé a obscénní. Takovému něčemu by neměl v žádném případě dovolit vstupovat do osobního prostoru svého vnitřního života. Měli bychom si tedy vědomě vybírat! Vědomě vpouštět do svého nitra pouze věci dobré a ušlechtilé, a nekompromisně přibouchnout dveře onoho pomyslného bytu před vším zkaženým a nečistým, co by se chtělo dostat dovnitř.

Neboť vědomým výběrem toho, co prostřednictvím nejrozličnějších vnějších podnětů vpouštíme do svého nitra můžeme ze svého vnitřního života udělat nádherně a vkusně zařízený byt, ve kterém se budeme výborně cítit. Nebo dokonce jsme z něj schopni udělat chrám!

Avšak my z něj ve své naivitě a nevědomosti děláme místo plné nejrozličnější špíny a odpadků. A naivně si myslíme, že takové něco nemá žádný zásadní vliv na kvalitu celého našeho života. Že to nemá žádný zásadní vliv na naši současnost a naši budoucnost. Na celou naši osobnost a celý náš osud.

Existuje mnoho lidí, kteří se aktivně snaží hledat východiska z bídy a problémů našeho světa. Jde o politiky, státníky, vědce, žurnalisty, nebo umělce. Jejich snahy jsou častokrát upřímné, avšak přesto nejsou schopni dát světu jasné vize a najít cestu ke skutečně lepší budoucnosti.

Tito lidé totiž nevědí, že základním předpokladem k tomu, aby jejich úsilí mohlo být úspěšné, je snaha o čistotu a ušlechtilost vlastního vnitřního života. Pokud tak totiž oni sami nečiní a podceňují to, okna bytu jejich vnitřního života jsou nevyhnutelně zanesená nečistotou, přes kterou není vůbec vidět, nebo je vidět jenom velmi matně. A proto jim ani nelze nalézt a spatřit pravou, pozitivní cestu vpřed.

Tuto pravou cestu vzestupu mohou totiž národu a společnosti ukázat pouze lidé, jejichž vnitřek je čistý! Lidé, jejichž okna bytu jejich vnitřního života jsou čisté a proto přes ně vidí jasně a daleka. Až tam, kam má lidstvo směřovat a oni jsou schopni ho tam vést. Nikdo jiný toho schopen není! Žádné jiné schopnosti a předpoklady to nezaručí!

Budoucnost a dobro lidstva jsou tedy přímo závislé od čistoty a ušlechtilosti našeho vnitřního života. Jedině v tomto a v ničem jiném se skrývá naše naše lepší, hezčí a lidsky mnohem hodnotnější budoucnost. Všechny ostatní cesty jsou jenom slepými uličkami, po kterých je sice možné určitou dobu kráčet a na kterých se nám může i nějakou dobu zdánlivě dařit, ale na jejich konci se vždy nachází neprostupná zeď v podobě nejrozličnějších krizí, recesí, konfliktů a agresí.

Náš svět si totiž myslí, že budoucnost je ve vzdělanosti a ve vědě. V učených, vzdělaných a inteligentních lidech. Toto je ale zásadní omyl! Pokud totiž vnitřek lidí nebude čistý, není možné v žádném případě zaručit, že vzdělání, kterého se jim dostalo, bude opravdu použito správně, čili ke prospěchu všech.

Znamená to tedy, že jakékoli vysoké vzdělání, jakékoliv vysoké poznatky a schopnosti budou lidmi vždy používány pouze způsobem, přesně odpovídajícím kvalitě jejich vlastního vnitřního života. Čili v současnosti způsobem ne nejčistším, nejspravedlivějším a nejmorálnějším.

Neboť každý člověk může jednat pouze tak, jak mu dovoluje stav jeho nitra. Nijak jinak! To je logická zákonitost. Skutečná realita je proto dnes žel taková, že nekvalita vnitřního života většiny lidí navzdory všem našim poznatkům, znalostem, vzdělanosti a blahobytu směřuje naši civilizaci do propasti.

Člověče, jestli chceš osobně přispět k tomu, aby se stal svět lepším místem pro život, dbej o ušlechtilost a čistou svého vlastního vnitřního života! Vpouštěj do něj pouze to, co je dobré, pěkné a ušlechtilé, a uzavírej ho před nízkým a nečistým. Vnitřně se nezaobírej žádnou nečistotou a neživ ji! Tím velmi pomůžeš sobě samému, ale i celému našemu světu.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt leden 31, 2019 8:38 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Nebojte se! Je možné zlomit zlý osud i špatné záření hvězd! Citovat

Nebojte se! Je možné zlomit zlý osud i špatné záření hvězd!

V současnosti je dost rozšířeným, neblahým zvykem obracet se na různé věštce. Jde o spornou věc z několika důvodů. Třeba proto, že předpověď špatného osudu ještě vůbec neznamená, že vás zlý osud také postihne. Každý z nás je totiž pánem nad vlastním osudem až do takové míry, že ho dokáže změnit v pravý opak. A to dokonce i tehdy, kdyby mu nějaký věštec předpověděl blízké neštěstí.

A podobné je to také s astrologickými předpověďmi. Člověk je totiž za určitých okolností schopen překonat i objektivně negativní záření hvězd a odvrátit od sebe neštěstí, které bylo pro něj zapsáno ve hvězdách. A takto je to také s jinými věšteckými předpověďmi, protože každý z nás disponuje obrovskou silou, schopnou zlomit je. Žel, o této síle nevíme a nevyužíváme ji.

Podívejme se proto nyní na dva příběhy z různých historických období a poznejme, v čem spočívá výše zmíněná síla a jak ji lze vyžít.

První příběh:

Jistá žena byla u lékaře a ten jí diagnostikoval rakovinu, s prognózou dvou až tří let života. Když vyšla z ordinace byla v šoku a točil se s ní celý svět. Vyšla na ulici a kráčela po ní jako v nějakém špatném snu. A najednou se ocitla před dveřmi kostela. Vešla do něj a strávila v něm dvě hodiny. A když vyšla opět na ulici, s jistotou věděla, že nad nemocí zvítězí a bude žít.

Příběh druhý:

Za dávných časů onemocněl jistý židovský král. Dal si zavolat Hospodinova proroka a zeptal se ho, jestli se uzdraví, nebo zemře. Prorok mu řekl, že mu zbývají poslední tři dny života. Po jeho slovech se král obrátil ke zdi a modlil se:

"Pane, vím že jsem nežil správně. Vím, že jsem provedl mnoho špatného a býval jsem nespravedlivý. Vím, že jsem vždy poctivě nekráčel Tvými cestami a nežil podle Tvé Vůle.

Pane, kdybys mi ale daroval ještě několik let života, změnil bych to. A zároveň si nyní, před tváří smrti hluboko uvědomuji, kolik dobrého bych ještě mohl vykonat pro vlastní národ."

Prorok právě procházel nádvořím hradu a vycházel na ulici, když najednou v sobě jasně zaslechl Pánův hlas: "Obrať se a jdi za králem. Vyslechl jsem jeho modlitbu a dávám mu sedm let života".

Ano, čtete dobře! I kdyby vám samotný prorok Hospodinův předpověděl vaši smrt do tří dnů tak, jak je to zaznamenáno v Bibli, jste schopni to změnit! Je však ale samozřejmě nutné ujasnit si, za jakých okolností a jakým způsobem.

Zaprvé je třeba zdůraznit, že byly schválně uvedeny dva příběhy. Jeden z dávné minulosti a jeden ze současnosti, aby nám bylo jasné, že tyto věci stále fungují absolutně stejně, bez ohledu na staletí, nebo tisíciletí. A jak asi konkrétně to funguje, naznačuje příběh o židovském králi. No a něco velmi podobné musela po dobu dvou hodin, strávených v chrámu učinit také paní z našeho druhého příběhu ze současnosti.

Oč celkem konkrétně tu tedy jde?

Každý člověk kráčí svým životem určitou cestou. Cestou určité konkrétní, specifické hodnotové orientace. Pokud je jeho hodnotová orientace negativní, falešná a pokřivená, musí to dotyčného nevyhnutelně dříve, nebo později uvrhnout do neštěstí, do nemoci, nebo do jiných, vážných osobních problémů.

Nesprávná hodnotová orientace znamená podléhání nenávisti, závisti, chamtivosti, bezohlednosti, nespravedlnosti, nečestnosti, nemorálnosti, vnitřní nečistotě, lži, podvodu, bezduchému materialismu a mnoha jiným, podobným negativním vlastnostem. Pokud má někdo schopnost nahlížet do života a do osudu takového člověka, musí v něm nutně vidět blížící se neštěstí, nemoc, nebo i smrt, ke kterým dotyčný s jistotou směřuje svou vlastní, nesprávné nastavenou hodnotovou orientací.

Za dané situace musí být potom samozřejmě předpověď budoucnosti zcela logicky velmi negativní, a to ať už ve větším, nebo menším časovém horizontu. Život dotyčného totiž směřuje právě k tomuto cíli jako po ocelových kolejích.

Nicméně v momentě, kdy se dozví, jaký osud ho čeká, má dvě možnosti. Hodnotově, vnitřně i navenek setrvat na své nesprávné cestě a tím dojít k osudu, který byl předpovězen, čímž se proroctví naplní.

Druhá možnost spočívá v přesměrování výhybky ve formě hodnotového přeorientování se na mnohem pozitivnější dráhu. A tato okamžitá, zásadní a pozitivní změna životního směrování musí mít okamžitě také radikálně odlišné, konečné důsledky. Důsledky, samozřejmě mnohem pozitivnější, což znamená, že původní negativní předpověď se nenaplní.

Je to celé přesně tak, jako když vlak, jedoucí do záhuby, přehodí na své cestě výhybku, čímž změní směr a záhubě se vyhne. Jakkoliv špatná věštba se pak stává bezpředmětnou a nevyplní se.

Znamená to tedy, že žádný špatný osud, žádné vyzařování hvězd, ani žádné negativní věštby nemají nad člověkem moc, pokud sebere jejich varování vážně a zásadním způsobem změní svou dosavadní hodnotovou orientaci, která ho vede do neštěstí. Pokud ji ale nezmění, negativní proroctví bude pravdivé a vyplní se.

Vraťme se však ještě k oběma našim příběhům, ale zejména k tomu o židovském králi a ukažme si, v čem se skrývá nejzásadnější klíčový moment předpokladu vítězství nad jakoukoli negativní prognózou, věštbou, nebo proroctvím.

Onen klíčový moment spočívá ve spojení vůle člověka s Vůlí Stvořitele! V odhodlaní člověka žít a řídit se Vůlí Nejvyššího, protože dosavadní život podle jeho vlastní vůle ho přivedl na pokraj neštěstí.

Neboť Vůle Pána, která byla lidem zprostředkována ve formě Mojžíšova Desatera a Ježíšova učení jim ukazuje cestu dobra. Ukazuje jim cestu pozitivní hodnotové životní orientace, která nemůže nikoho, kdo po ní kráčí, přivést k ničemu jinému, než k míru, štěstí a k dobrému osudu. Vůli Nejvyššího, jasně definovanou do srozumitelné podoby pro novodobého člověka můžeme najít také v Poselství Grálu.

No a výše zmíněný židovský král, nebo paní ze současnosti nemocná na rakovinu, dokázali uskutečnit takovou zásadní proměnu vlastní hodnotové orientace, spočívající v odvrácení se od svých dosavadních falešných cest a v odhodlání žít po novém. V odhodláni ztotožnit svou vlastní vůli s Vůlí Nejvyššího a s jeho požadavky vůči všem lidským bytostem, které jsou obsaženy v Desateru a v Ježíšově učení. Takto dokázali změnit svůj osud.

No a tímto způsobem je každý z nás schopen změnit svůj vlastní osud. Tímto způsobem je lidstvo schopno změnit osud vlastní civilizace, která se v současnosti řítí do záhuby po železných kolejích nesprávné hodnotové orientace. Záhubu lidstvu předpověděli nespočetné prastaré i novější proroctví. A tato proroctví se budou muset nevyhnutelně vyplnit, pokud lidé nezmění své nesprávné, špatné a falešné hodnotové směřování.

Záleží jen na nás, a dá se říci, že na každém jednotlivci, zda se negativní proroctví vyplní, nebo ne. Pokud vše půjde tak, jako dosud, naplní se určitě!

Pokud ale chceme, aby se osud naší civilizace změnil, musíme nutně změnit směr své cesty, a to zásadní změnou naší základní hodnotové orientace, protože jedině tímto způsobem změníme také charakter cílové stanice, ke které nakonec dojdeme. Jedině takto se můžeme vyhnout neštěstí, katastrofě a tragédii nevídaných rozměrů.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt prosinec 13, 2018 6:30 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Něco zásadního o Stvořiteli, určeno ateistům Citovat

Něco zásadního o Stvořiteli, určeno ateistům

Milí ateisté, materialisté a všichni ostatní, kteří se z jakéhokoliv důvodu stavíte proti existenci Stvořitele víte, proč nejste schopni ho vnímat? Víte, proč se domníváte že neexistuje, a své mylné domněnky se tak vehementně držíte? Tento text vám dá odpověď.

Pochopení se skrývá v poznání principu klasického rozhlasového vysílání. Existuje mnoho různých typů rádií, která vysílají v rozhlasovém éteru na různých vlnových délkách. Nebo jinak řečeno, na rozličných frekvencích. Kdo chce poslouchat rádio dle vlastního výběru, musí vlastnit rozhlasový přijímač a na něm si naladit příslušnou frekvenci. Pokud bude mít čistý příjem a rozhlasový signál mu nebude nic rušit, může pak nerušeně poslouchat vysílání zvolené rozhlasové stanice.

No a tento jistý princip funguje také ve vztahu ke Stvořiteli, jehož jsoucnost vyzařuje, nebo vzhledem k našemu příkladu o rozhlase vysílá na zcela konkrétní a specifické frekvenci. Každý, kdo chce zachytit jeho vyzařování, nebo vysílání, se prostě musí naladit na stejnou vlnovou délku. To však ale zároveň znamená, že každý jedinec, který není schopen, nebo ochoten naladit se na odpovídající frekvenci, nemůže v žádném případě jeho vysílání zachytit.

A přesně toto je případ materialistů a ateistů, jejichž osobnost je vnitřně naladěna na úplně jiné frekvence, než je frekvence vysílání Stvořitele. Proto zcela logicky jeho vysílání nezachytávají.

Avšak na základě toho, že jsou oni sami neschopní správně se naladit nelogicky tvrdí, že žádný Stvořitel neexistuje. Neboť oni prý nikdy žádného Stvořitele neviděli, ani neslyšeli. Nechtějí totiž pochopit, že hlavní příčina spočívá v nich samotných. V jejich osobní neschopnosti naladění se na odpovídající frekvenci přesně tak, jak je tomu při rozhlasovém vysílání. A proto jsou přesvědčenými ateisty a materialisty.

Taková je realita, ale abychom neskončili pouze při jejím konstatování ukažme si, jakým způsobem by se mohli tito materialističtí a ateističtí lidé dokázat naladit na odpovídající vlnovou délku a zachytit vyzařování jsoucnosti Stvořitele, na základě čeho by sami v sobě poznali, že skutečně existuje.

Absolutně prvním a zásadním krokem je vůbec připuštění reality existence Stvořitele. Neboť pokud například pro porovnání již v zásadě nevěříme, že existuje nějaký český rozhlas s velkým množstvím pracovníků, který vysílá čtyřiadvacet hodin denně, pak si ani nekoupíme rozhlasový přijímač. Pak se ani nenaladíme na frekvenci českého rozhlasu a proto si nikdy v životě žádné jeho vysílané nevyslechneme.

Absolutně první podmínkou je tedy připuštění možnosti, že Stvořitel existuje. A když už tedy tuto možnost v zásadě striktně neodmítáme, druhou podmínkou je pořízení rozhlasového přijímače.

S tím si však nemusíme dělat starosti, protože oním přijímačem je naše vlastní osobnost. Jsme jím my samotní, konkrétně naše vědomí. A protože tento druh rozhlasového přijímače vlastní automaticky každý z nás, zbývá už jenom jeho naladění na odpovídající vlnovou délku. Jeho naladění na odpovídající frekvenci.

Zde je však trochu rozdíl, protože ovladačem rozhlasového přijímače dokážeme naladit požadované vysílání okamžitě, zatímco naladění naší osobnosti na frekvenci vyzařování Stvořitele je proces poněkud dlouhodobější. Spočívá v pochopení, že Stvořitel představuje určitou kvalitu a tato kvalita tvoří také podstatu jeho vyzařování. Stvořitel zastřešuje nejvyšší kvalitu dobra, lásky, spravedlnosti, čisté ušlechtilosti a všech ostatních vysokých a vznešených ctností, jako je čestnost, nezištnost, skromnost, lidskost, a tak dále, a tak dále. Všechny tyto a jim podobné prvky tvoří podstatu vyzařování Nejvyššího a jsou od něj směrem ven neustále vysílány do celého stvoření.

No a každý, kdo se chce naladit na tuto frekvenci a zachytit toto vysílání, musí začít ladit svůj přijímač, čili svou osobnost a své vědomí do souladu s principy dobra, spravedlnosti, pomáhající lásky a čisté ušlechtilosti. A čím více se bude člověk vnitřně stávat právě takovým, tím jasněji a čistěji bude zachycovat "rozhlasový signál" vysílání Stvořitele do stvoření.

Na samém začátku, když naše osobnost stojí ještě mimo základních principů vyzařování Stvořitele, zmíněných výše, budeme nutně zachycovat pouze šum přesně stejně, jako když ladíme rozhlasový přijímač a nemůžeme na něm nic chytit. Pokud nás to ale neodradí a svou osobnost a své vědomí budeme dále postupně ladit do souladu se zásadami vyzařování Stvořitele, začneme v "rozhlasovém éteru" něco zachytávat. Bude to sice zpočátku jen slabé a nejasné, budou to jen nejasné záblesky a slabé tušení, ale pokud neustaneme ve svém úsilí o dosažení osobní ušlechtilosti, bude se náš rádiový signál stávat stále jasnějším a silnějším.

Znamená to tedy, že úměrně s růstem dobra, spravedlnosti, lásky a ušlechtilé čistoty v člověku roste také jeho schopnost zachycovat vysílání, nebo vyzařování všeobsáhlého principu Dobra, Spravedlnosti, Lásky a nejvznešenější ušlechtilosti Stvořitele. No a lidsky dokonalý jedinec, skutečně pevně stojící v těchto principech zachycuje již jen čistý a jasný signál. Jasně vnímá vyzařování a jsoucnost Nejvyššího, protože se dokázal ve strukturách své osobnosti a svého vědomí dokonale naladit na frekvenci jeho vysílání. Pro takového člověka jsou pak směšná, ale zároveň také smutná všechna tvrzení nevědomých, že Stvořitel neexistuje, protože on přece jasně vnímá jeho vyzařování. Asi tak, jako každý z nás jasně slyší vysílání českého rozhlasu, když na něj správně naladil svůj rozhlasový přijímač.

Lidé, žijící na zemi jsou jako rozhlasové přijímače, které jsou v současnosti naladěny na různé rozhlasové stanice. Charakter jejich osobnosti, charakter jejich vědomí, jejich myšlení a jejich hodnoty představují frekvenci, která určuje, o jaké konkrétní rozhlasové stanice jde. Nejvíce lidí dneška poslouchá rozhlasovou stanici "Peníze", protože právě na její frekvencí se pohybuje jejich myšlení, vědomí, vnímání světa a žebříček hodnot. Další nejposlouchanější rozhlasovou stanicí je rádio "Užívání si", na jehož vlnových délkách se také pohybuje obrovské množství lidí. A mezi další poslouchané rozhlasové stanice patří rádio "Smyslové požitky", rádio "Majetek", rádio "Kariéra", rádio "Materialismus", rádio "Osobní prospěch", rádio "Zisk", rádio "Konzumní způsob života" a mnohé jiné, podobné vysílače. Lidé je poslouchají, protože právě na jejich vlnové délce jsou oni sami hodnotově a osobnostně vnitřně naladěni.

A mnozí věrní posluchači všech výše zmíněných rádií jsou ateisty a materialisty, kteří tvrdí, že žádné rádio "Stvořitel" neexistuje.

Milí zbloudění přátelé, neexistuje, protože jste naladěni na úplně jiných frekvencích a na zcela jiných vlnových délkách. Kdybyste se však dokázali vnitřně hodnotově přeladit na frekvence rádia "Stvořitel", zcela určitě byste také vy zachytili jeho vysílání přesně tak, jak v současnosti zachycujete a posloucháte mnohá jiná, mnohem podřadnější rádia.

Vše je v rukou člověka. Pouze on sám svým hodnotovým zaměřením a charakterem svého myšlení určuje frekvenci, na základě které bude k němu proudit vždy určitý druh vysílání, nebo záření. Existují frekvence nízké a frekvence vysoké. A existuje také frekvence nejvyšší, kterou je Stvořitel.

Kdo však není schopen se na ni naladit, nebo se na ni naladit nechce, ten ať raději mlčí, protože svýma slovy o neexistenci Stvořitele dává jasné svědectví o vlastní hodnotové nedostatečnosti, která jedině jemu samému osobně znemožňuje navázat spojení s vyzařováním Nejvyššího, a tak se přesvědčit, že skutečně existuje.

PS. Tento text je zároveň také odpovědí na to, proč Stvořitele nelze nalézt čistě rozumem, ani vědeckým bádáním tak, že se staneme vzdělanými lidmi, nebo erudovanými vědci. Stvořitele lze hledat a najít pouze morálně a mravně tak, že se staneme morálními a mravními lidmi. Jedině toto nám může otevřít brány k poznání Boha.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

pá listopad 09, 2018 7:43 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Tragické důsledky nepochopení skutečné podstaty vzkříšení Citovat

Tragické důsledky nepochopení skutečné podstaty vzkříšení Krista

Pokud lidé vnímají určité zásadní věci nesprávně a podle toho se pak ve svém životě řídí, musí nutně kráčet nesprávnou cestou, na jejímž konci je čeká tragédie. A přesně tak je tomu také s pohledem na vzkříšení Krista. Víra křesťanů totiž v tomto případě nekoresponduje se zákony univerza, to jest s tím, jak ve skutečnosti vstal Ježíš z mrtvých.

Křesťané věří, že vstal ve svém hrubohmotném, fyzickém těle. A toto své přesvědčení potvrzují třeba katolíci na každé mši, kde se ve vyznání víry (Credo) modlí: "věřím ve vzkříšení těla a v život věčný". Věří tedy, že stejně, jako podle nich vstal Ježíš ve svém fyzickém těle, stejně také oni vstanou z mrtvých ve svém současném, fyzickém těle, a v něm budou žít věčně.

Zkusme však nyní podrobit jejich víru hlubšímu zkoumání a polomu si otázku: Je možné fyzickému a materiálnímu tělu člověka projít přes zamčené dveře? V evangeliích je totiž zaznamenáno, že když se učedníci po smrti Krista tajně setkali, ve strachu před židy zamkli za sebou dveře. A jak se začali modlit, najednou se mezi nimi objevil jejich Mistr.

Mnozí jistě namítnou, že Ježíš dělal během svého života mnoho zázraků, takže něco takového by pro něj nemělo být problémem. Na tomto místě je ale třeba zdůraznit, že zázraky, které dělal Pán, byly ve skutečnosti zcela jiného charakteru, než se lidé domnívají. Nešlo totiž o žádné činy libovůle, ale o přísně zákonitý děj. Vše se vždy dělo v dokonalém zohlednění zákonů, na jejichž základě funguje univerzum. Ať už jde o zákony fyzické, nebo o zákony duchovní. Obojí byly do podstaty fungování stvoření vloženy samotným Stvořitelem. A jeho Syn Ježíš zvlášť zdůrazňoval, že na Zemi nepřišel žádné zákony rušit, ale naopak naplňovat. Proto se narodil jako člověk, proto byl podroben hladu, žízni, únavě, i všemu ostatnímu, čemuž je podroben každý z nás ve fyzickém těle.

A to tedy znamená, že pokud nikdo z lidí nemůže projít do místnosti přes zdi, nebo přes zamčené dveře, nebylo to možné ani Ježíšovi v hrubohmotném těle, respektujícím fyzikální zákony jeho Otce.

Ale pozor! Je velmi jednoduché a snadné procházet přes zamčené dveře v těle jemnohmotném! A právě v tomto jemnohmotném těle vstal Ježíš Kristus z mrtvých! Právě v tomto jemnějším těle mu bylo možné po čtyřiceti dnech vystoupit na nebesa tak, jak ho viděli jeho učedníci, aby nakonec, v těch nejvyšších výšinách odložil i své jemnohmotné tělo, a ve své čisté, boží podstatě se znovu sjednotil s Bohem Otcem, po pravici jehož kraluje na věčné věky.

No a jedině tímto způsobem, jakým byl vzkříšen Kristus a vystoupil na nebesa, jedině tímto způsobem může být vzkříšen a vystoupit na nebesa každý člověk, který žije podle jeho učení! To znamená, že také on bude po své fyzické smrti nejdříve vzkříšen v jemnohmotném těle, aby v něm pak začal pozvolna stoupat k výšinám, a nakonec, aby v těch nejvyšších výšinách odložil i své jemnohmotné tělo a vstoupil ve své čisté duchovní podstatě do blízkosti Nejvyššího. Do jeho království nebeského! Do věčné říše Ducha!

Neboť do království Ducha je možné vstoupit pouze duchu člověka! Vždyť přece fyzické, materiální a hrubohmotné tělo je jenom z prachu země a na prach se nakonec také obrátí.

A právě proto je nesmírným neštěstím, pokud lidé věří, že budou k životu věčnému vzkříšení ve svém hrubohmotném těle, a v tomto zásadním omylu se neustále utvrzují, jako třeba katolíci v modlitbě vyznání víry. To však musí mít za následek, že si tito lidé po fyzické smrti odnesou své přesvědčení také do jemnohmotnosti. A jejich mylné přesvědčení je bude zadržovat od skutečného duchovního vzestupu. Nedovolí jim totiž stoupat k výšinám Ducha, ale bude jich stále držet pouze tam, kde očekávají splnění svého vzkříšení. Čili v blízkosti nejhrubší hmoty.

Pohnout se dál a odpoutat se z dosahu nejhrubší hmotnosti však budou moci jedině tehdy, pokud se zbaví svého chybného přesvědčení. Ale to bude nesmírně těžké, protože tak se to přece modlili na každé mši a takto je to učili nimi respektovány, duchovní autority.

Svým dlouhodobým setrváváním v blízkosti nejhrubší hmotnosti se však vystavují velkému nebezpečí. Nebezpečí definitivního zániku vlastní osobnosti! Vše hmotné je totiž podrobeno vzniku a zániku. Neboť tak, jak vznikne naše fyzické tělo a potom zanikne a promění se v prach, tak se stane i s tělem zvířete i s každou rostlinou. Ale stejně to dopadne i s naší planetou, s naší sluneční soustavou, ba dokonce i s jemnohmotnými světy, obydlenými lidskými dušemi. A proto bude muset být podrobeno zániku také každé vědomé lidské já, které se nedokázalo včas odpoutat od hmoty a zůstalo s ní svázané. Svázané buď prostřednictvím různých omylů a dogmat, kterým křečovitě věří, nebo prostřednictvím různých materialistických vášní, žádostí a sklonů, od kterých se nedokáže odpoutat.

Uniknout osudu rozkladu hmoty může jen ten, kdo dokáže zrealizovat své vlastní vzkříšení z hmoty tak, jak nám to svým vzkříšením ukázal Kristus.

To znamená, že pokud bude na Zemi žít, myslet a jednat v souladu s učením Spasitele, po fyzické smrti začne ve svém jemnohmotném těle okamžitě stoupat na nebesa, aby v nejvyšších výšinách odložil i jemnohmotné tělo, a ve své čisté duchovní podstatě vstoupil do království Ducha, které je věčné, a proto v něm už nic nepodléhá vzniku ani zániku tak, jak je tomu ve hmotném, nebo v jemnohmotném světě.

Vzkříšení Ježíše Krista a jeho nanebevzetí musí být proto poznáno tak, jak k němu opravdu došlo a jak to koresponduje se zákony univerza, vloženými do něj jeho Otcem nebeským.

Kdo ale tyto věci odmítá poznat, kdo se křečovitě drží omylu, protože tak ho to učí duchovní autority, odnese si svůj omyl sebou na takzvaný druhý svět. A pokud svůj omyl ani tam nedokáže prohlédnout a zříci se ho, stane se mu nakonec záhubou a zničením, protože ho bude neustále zadržovat v blízkosti nejhrubší hmoty až do chvíle, kdy se hmotné světy začnou hroutit sami v sobě. A konečný zánik hmotnosti, to jest její hrubohmotné i jemnohmotné části, bude pak nevyhnutelným zánikem každé osobnosti, která v hmotnosti z jakéhokoliv důvodu uvízla, a nedokázala se od ní včas odpoutat a uniknout do bezpečí království nebeského.

Názvosloví:

Hrubohmotnost: Fyzická a materiální realita, v níž se nacházíme v současnosti.

Jemnohmotnost: Jemná materiální realita, do které odchází naše vědomí po fyzické smrti. Křesťané ji nazývají očistcem.

Jemnohmotnost má mnoho úrovní a každý se dostane do takové, která přesně odpovídá mravní a duchovní výši jeho osobnosti. Existují jemnohmotné úrovně nízké, totožné s takzvaným peklem a jemnohmotné úrovně vysoké, plné radosti a ušlechtilosti. Přesto to však stále není nebe, ani takzvaný ráj. Jsou to jen vysoké úrovně jemnohmotnosti.

Ráj, nebo duchovní říše: Nachází se nad hmotností, konkrétně nad její jemnohmotnou částí. Dostat se do ráje může jen člověk, který se ve vysokých jemnohmotných úrovních zušlechtí natolik, že může odložit i své jemnohmotné tělo, a ve své čisté duchovní podstatě vstoupit do ráje

Celé je to velmi podobné tomu, jako když na zemi fyzicky zemřeme. Tím dochází k odložení našeho fyzického těla a našemu vzkříšení v jemnohmotnosti, nebo na takzvaném druhém světě. Stejně tedy také ve vysokých úrovních jemnohmotnosti, po svém maximálním zušlechtění odložíme i své jemnohmotné tělo a prožijeme vlastní vzkříšení v říši Ducha. A právě toto naše vzkříšení z hmoty do věčné říše Ducha je skutečným smyslem celého našeho bytí.

Poslední soud: Čas začátku přirozeného rozkladu hmotného univerza, a to jak jeho hrubohmotné, tak i jemnohmotné části. Kdo se do této doby z jakéhokoli důvodu nedokáže odpoutat od materie a vstoupit do věčné říše Ducha, odsuzuje sám sebe k zániku v nezbytně následujícím, rozkladném procesu hmotného světa.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

ne říjen 21, 2018 12:26 pm
Autor Zpráva
Václav
šaman


Založen: 13.1.2010
Příspěvky: 3650
Bydliště: Praha

Předmět: Re: Nemravnost - zákeřný jed, který otravuje naši osobnost Citovat

fortis napsal:
Ať se ale třesou všichni lidé srdce nečistého, neboť oni jsou prokletím Země a jejich je království temnoty!

Mimořádně s Vámi, fortisi, souhlasím. Lézt nepozván na cizí diskusní fórum a rozesévat tam hlouposti s tématikou fóra nesouvisející, včetně otevřené i skryté kremelské propagandy, to je příznak srdce hodně nečistého, pročež se třeste.
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt říjen 18, 2018 3:50 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Nemravnost - zákeřný jed, který otravuje naši osobnost Citovat

Nemravnost - zákeřný jed, který otravuje naši osobnost

Nemravnost je jako kapka jedu ve sklenici dobrého vína. A přestože může jít o víno vynikajícího ročníku, přestože může lahodně chutnat, nepatrná kapka jedu v něm nás otráví. A čím víc budeme pít takové víno pro jeho dobrou chuť, tím více si budeme otravovat svůj organismus, až nás to nakonec zabije.

Milí přátelé, ačkoli to vůbec netušíte, i váš vlastní vnitřní život už v dnešní den přijal svou kapku jedu rozkladné nemravnosti, třeba prostřednictvím internetu, prostřednictvím filmů, knih, časopisů, vtipů, řečí, písní, nebo dokonce módy, která dnes letí.

Jed nemravnosti, obsažený v tomto všem se pomalu shromažďuje ve vaší duši, otravuje ji, až ji nakonec úplně otráví. A právě o to jde temnotě, která za tím stojí. Jde jí o strhávání lidských duší do temna a jejich konečný zánik v temnotách.

Ale buďme konkrétní a podívejme se na dvě oblasti života, ve kterých se doslova kupčí s tím pudově nejnižším, co v člověku existuje.

Podívejme se třeba na reklamu. Součástí devadesáti procent veškeré reklamy v televizi, v tisících reklamních letácích v našich schránkách, nebo kdekoliv jinde je atraktivní a spoře oděná žena. Spojení atraktivní a spoře oděné ženy je už snad nedílnou součástí reklamní prezentace každého nového modelu auta, přicházejícího na trh. Jde zde o záměrné a zákeřné podprahové působení na spotřebitele, fungující asi takto:

Téměř obnažená žena evokuje v převážné části mužské populace cosi dráždivé. Cosi nízkým způsobem příjemné a žádoucí. No a prostřednictvím určitého podprahového působení se pak stává pro spotřebitele nevědomky stejně žádoucím také samotný výrobek, který je takovýmto způsobem prezentován. Touha po jednom, a sice po atraktivní, spoře oděné ženě, se spojuje s touhou po druhém, čili po výrobku. Dvě věci se tedy slijí do jedné, čímž se pro spotřebitele stává výrobek žádoucím, a on ani dobře neví proč.

Toto manipulativní zdvojené působení je velmi osvědčené a má pozitivní vliv na zvyšování prodejnosti výrobků. Právě proto je v reklamě masivním způsobem stále využíváno.

Na jedné straně jde tedy o cílenou manipulaci s nejnižšími pudy člověka a s nectností nemravnosti, což zvyšuje prodej, avšak na druhé straně jde o velmi negativní dopad na společnost, protože ji postupně stále více mravně rozkládá a ničí.

Druhou oblastí, kde se cíleně pracuje s nemravností je současná móda. Tvůrci ženské módy, ať už prostřednictvím ženských časopisů, nebo ženských televizních pořadů celkem otevřeně deklarují, že moderní žena dneška má být sexy. Že má být určitým žádoucím sexuálním objektem, který prostřednictvím módy rafinovaně odhaluje všechny vnady tak, aby žena svým vzhledem vyvolávala zájem a pozornost mužů. Aby se pro ně stala ještě více atraktivnější a přitažlivější. Takové jsou současné módní trendy a na takovémto ideovém a filozofickém základě vznikají v dílnách současných módních tvůrců nové módní kolekce.

V konečném důsledku však přece jen záleží na každé jednotlivé ženě, jak se postaví k vlastnímu odívání. Zda se k němu postaví povrchně a bezmyšlenkovitě, ve slepém a nekritickém přijímání současných, mravně zvrácených módních trendů. Nebo naopak, upřednostní oděv mnohem ušlechtilejší a lidsky důstojnější.

Žena totiž pronikavě působí už jen čistě svým vnějším zjevem. A právě tímto svým vnějším zjevem se může stát pro všechny, kteří s ní přicházejí denně do styku buď ukazatelem cesty k pozvednutí společnosti prostřednictvím mravního a ušlechtilého oděvu, nebo naopak, se pro ně může stát ukazatelem cesty k úpadku prostřednictvím oděvu, stávajícího se pro mnohé podnětem k nemravnosti.

Kristus kdysi řekl asi toto: „Jestliže tě ke hříchu nemravnosti svádí tvé oko, vyloupni ho a odhoď daleko od sebe, protože je pro tebe stokrát lepší, když vstoupíš bezoký do věčné radosti království nebeského, jako kdyby si měl s oběma očima upadnout do zatracení své duše.

Pokud tě ke hříchu nemravnosti svádí tvá ruka, utni ji a odhoď daleko od sebe, protože je pro tebe stokrát lepší, když vstoupíš bezruký do věčné radosti království nebeského, jako kdyby si měl s oběma rukama upadnout do zatracení své duše.“

Samozřejmě, že nechceme nikoho navádět k tomu, aby si vyloupl své oko a uťal svou ruku. Ale rozhodně třeba všech vyzvat k hlubokému zamyšlení nad těmito slovy, protože z jejich opravdu tvrdé formulace vyplývá obrovská vážnost dopadu zachovávání principu mravnosti na celé naše bytí. A to dopadu mimořádně pozitivního v případě mravnosti, nebo mimořádně negativního v případě nemravnosti.

Zavřeme proto nepropustně všechny brány naší duše a nevpouštějme do ní rozkladnou nemravnost, která se na nás nyní valí ze všech stran. Jejíž jsou plné filmy, divadla, knihy, časopisy, obrazy, reklama, móda, nebo internet.

Zavřeme nepropustně brány své duše před vším tímto jedem, abychom se tak stali osvěžujícími oázami v dnešní poušti nemravnosti.

Snažme se zachovávat své nitro čisté, protože jen tak můžeme být skutečně lidmi. Bez zachovávání čistoty nitra a proto vnitřně zaplaveni tisícerými podněty nemravnosti se totiž stáváme jen výsměchem člověka. Stáváme se jen lidskými kreaturami, prosáknutými nemravností a proto kráčejícími do náruče temna, které nás zákeřně otrávilo tímto zhoubným principem.

A dávejme si také dobrý pozor na to, abychom se i my samotní nestali pro jiné pokušením k nemravnosti. A to třeba způsobem svého odívání, způsobem své řeči, nebo věcmi, výtvory a díly, vycházejícími z našich rukou.

Neboť pro každého, kdo se pro jiné stává pokušením k nemravnosti znějí opět velmi výstražně tato Pánova slova: „Amen pravím vám, kdo by byl pohoršením k nemravnosti byť jen pro jednoho jediného z mých nejmenších, pro toho by bylo stokrát lepší, kdyby si zavěsil na krk mlýnský kámen a skočil do moře“.

A opět samozřejmě nechceme nikoho navádět k tomu, aby si věšel na krk mlýnský kámen a skákal do moře. Ale rozhodně je všech třeba důrazně vyzvat k tomu, aby si duchovně nevěšeli na krk balvan nemravnosti, který je lidsky a osobnostně bude stahovat do temných hlubin. Do hlubin, kde bude nakonec úplně udušená jejich vědoma osobnost a celé jejich vědomé bytí.

A proto z nejvyšších Výšin znějí naléhavě ke všem lidským bytostem, které si chtějí uhájit svou lidskost v dnešním moři nemravnosti na Zemi tato slova: "Udržuje krb svých myšlenek čistý! Dbejte o čistotu svého myšlení, svého cítění a svého chtění! Jedině takto budete schopni šířit mír a dobro na Zemi a jedině takto budete moci po odchodu ze Země kráčet do věčné říše království nebeského, a nikoliv do věčného zatracení vaší duše v říši temnoty.

V jednom z apokryfních evangelií je psáno: „Jestliže je světlo ve vás temnotou, jaká hrozná musí být temnota samotná?“

Světlem v nás je náš čistý a ušlechtilý vnitřní život. A toto světlo v podobě čistého a ušlechtilého vnitřního života má osvětlovat všechny naše kroky, všechny naše činy, všechny naše rozhodnutí, celou naši životní pouť, jakož také naši základní hodnotovou orientaci. No a z povahy věci samotné zcela logicky vyplývá, že takovýto člověk pak nemůže kráčet nikam jinam, než ke Světlu.

Pokud je ale světlo v nás v podobě našeho čistého a ušlechtilého vnitřního života zakalené rozkladným principem nemravnosti, stává se temnotou. A tato vnitřní temnota následně ovlivňuje všechny naše kroky, všechny naše činy, všechny naše rozhodnutí, celou naši životní pouť a ovlivňuje také naši základní hodnotovou orientaci.

No a opět z povahy věci samotné zcela logicky vyplývá, že takovýto člověk nemůže kráčet nikam jinam, než právě do náruče temna. Do vražedné náruče temnoty, kde bude udušené jeho bytí, protože jeho osobnost podlehla rozkladnému principu nemravnosti. Ten je totiž jedním z jedovatých šípů temnoty, vystřelovaných do duší a do vědomí lidí, aby jím byly vnitřně otrávení, aby je to strhlo dolů a aby mohli být nakonec zničeni.

Nejdůležitějším posláním člověka na Zemi není totiž jeho ekonomický přínos pro společnost, jak se dnes mylně domníváme. Není jím ani jeho schopnost vydělávat peníze, ani jeho možnosti využívání tisícerých požitků tohoto světa.

Nejvyšším posláním člověka je jeho schopnost kotvit Světlo na Zemi! Schopnost povznášet vše stávající směrem ke Světlu. Povznášet sebe sama, svůj národ i celou planetu.

Dbejme proto úzkostlivě, aby světlo v nás bylo opravdu světlem, a ne temnotou. Dbejme proto, aby náš vnitřní život byl jen čistý a ušlechtilý, protože jedině takto jsme schopni naplňovat své lidství. Jedině takto se můžeme stát světlem světa a povznášet směrem ke Světlu vše kolem nás.

Co dodat na závěr? Snad pouze tato slova:

Blahoslavení ať jsou všichni lidé čistého srdce, neboť oni jsou požehnáním Země a jejich je království nebeské!

Ať se ale třesou všichni lidé srdce nečistého, neboť oni jsou prokletím Země a jejich je království temnoty!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

pá září 21, 2018 5:12 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Řiďte se svým instinktem! Citovat

Řiďte se svým instinktem!

Dejte na svůj instinkt! Tato a podobná slova lze občas slyšet v amerických filmech, v nichž se hlavní hrdina snaží v určitých vypjatých situacích správně rozhodnout. Onen takzvaný instinkt je něco spontánní, něco okamžité a bleskurychlé, co jde mimo rozum a běžně svažující myšlení. Jde tedy o velmi rychlý, okamžitý impuls, kterým když se lidé řídí, vždy jednají správně.

A protože jde o velmi zajímavý fenomén, zkusme se na něj podívat trochu podrobněji a ukažme si, o co tu vlastně ve skutečnosti jde.

Ačkoli je to v amerických filmech nazváno instinkt, ve skutečnosti to není žádný instinkt, protože ten mají pouze zvířata. U člověka to můžeme nazvat intuicí, tušením, nebo vyciťováním.

Zvíře postrádá rozumovou složku osobnosti a proto je celé jeho jednání pouze instinktivní. Instinkty jsou impulsy nejvnitřnější podstaty zvířete, které mu signalizují, jak v dané situaci jednat co nejsprávněji. A protože, jak již bylo řečeno, zvíře postrádá racionální složku osobnosti, koná vždy jenom na základě instinktů. A proto koná vždy správně! To jest tak, jak v dané situaci nejlépe umí. Z tohoto důvodu jsou zvířata vždy přirozená, spontánní a pokud žijí ve volné přírodě také zdravá. Vždy totiž jednají v souladu se sebou samými, čili se svou nejvnitřnější podstatou, kterou prostřednictvím instinktů bezvýhradně respektují.

Ze znalostí těchto skutečností se může člověk poučit a využít je ve svůj prospěch. Ve svůj prospěch v tom smyslu, že pokud bude také on vždy jednat v souladu se svou nejvnitřnější podstatou, bude také jednat vždy správně a bude správně zvládat i ty nejkomplikovanější a nejnebezpečnější životní situace stejně úspěšně, jak se to daří mnohým hrdinům amerických filmů.

První, co si je ale třeba uvědomit je skutečnost, že nejvnitřnější podstata zvířete a nejvnitřnější podstata člověka jsou rozdílné. To je na první pohled zřejmé. U zvířat jde o podstatu bytostní a u člověka podstatu duchovní.

Zvířata i lidé žijí sice ve hmotném světě a mají hmotná těla, ale jejich vnitřní podstata není ani u jednoho, ani u druhého z tohoto hmotného světa. Zvířata se svou bytostní vnitřní podstatou pocházejí z bytostné říše a lidé se svou duchovní podstatou z duchovní říše. A tato podstata zvířat a podstata lidí vstupuje do hmotného světa, aby se v něm vyvíjela, rostla a dozrávala prostřednictvím zdolávání těžkostí, překážek a výzev hmotného světa.

Pokud zvířata, ale také lidé zůstanou ve hmotném světě ve spojení se svou nejvnitřnější podstatou, jejich podstata, pocházející ze světa nadhmotného a proto schopná nadhledu nad hmotou, jim bude vždy neomylně ukazovat, kudy mají vést jejich cesty hmotností, aby se jim dařilo a aby na nich správným způsobem vnitřně rostly a zrály.

Zásadní problém u lidí však spočívá v tom, že na rozdíl od zvířat mají také rozum, který jim má usnadňovat jejich život ve hmotnosti. Avšak u všech pozitiv, které rozum lidem přinesl, se stal pro ně zároveň neštěstím v tom, že jim jeho nadměrné používání znemožnilo jejich čistý a bezprostřední kontakt s vlastní, nejvnitřnější duchovní podstatou. Lidský myšlenkový život se stal totiž až tak velmi intenzivním, že přehlušil všechno ostatní. Z lidí se stali jen lidé rozumu, bez spojení a kontaktu se svou nejvnitřnější duchovní podstatou. Namísto dvou darů, které měli aktivně využívat ke svému prospěchu, čili daru rozumu a daru ducha, využívají jenom jeden a ten druhý zapudili.

A proto dělají lidé všechny své zásadní životní rozhodnutí už jenom na základě svého rozumového zvažování, protože své spojení s vlastní nejvnitřnější podstatou prostřednictvím impulsů citu, prostřednictvím tušení, prostřednictvím intuice i prostřednictvím svědomí ztratili.

Jak už ale bylo naznačeno, rozum je nástrojem k usnadnění života člověka ve hmotnosti. Rozum dokonale rozumí hmotě a dokáže ji ovládat, protože on sám je hmotný. To je na jedné straně klad, ale na druhé straně zároveň zápor, protože rozum nemá potřebný nadhled nad hmotnými a materiálními věcmi, a proto na vše nahlíží pouze z krátkodobého a ohraničeného hlediska. Rozum je zároveň chladně racionální a nevnímá morální rozměr věcí a celého bytí jako takového. Chladná rozumová racionalita bez patřičných morálních mantinelů však vyprodukovala takové lidské vlastnosti, jako je bezohlednost, nenávist, nespravedlnost, závist, chamtivost, zvrhlost a mnohé jiné. No a život v souladu s těmito "hodnotami" přináší lidstvu neustále konflikty, násilí, války, drancování, vykořisťování, vraždění, bídu, nesnášenlivost, a tak dále, a tak dále.

Z uvedených negativních skutečností je tedy zřejmé, že člověk na rozdíl od zvířat nekráčí svým bytím správně, protože nevytváří svět harmonie, jako je tomu v přírodě.

A přece z času na čas, třeba v některém z amerických filmů vyvstane z hlubin zapomnění ta nejzásadnější pravda lidského bytí, spočívající v poznání, že člověk se má řídit svými instinkty. Že jedině takto je to správně a jedině toto může přinést zdar.

My už nyní víme, že u člověka to nejsou žádné instinkty, ale podněty ducha ve formě intuice, tušení, svědomí a impulsů citu. Jejich prostřednictvím je nám vždy ukázán správný směr, kterým máme ve svém životě kráčet.

A protože naše nejvnitřnější jádro je duchovní, bude nás vždy navádět na cesty ducha. Bude nás navádět, abychom každou situaci ve svém životě řešili v zohlednění vysokých a vznešených hodnot ducha.

Naše nejvnitřnější jádro nás bude tedy vždy svými impulzy nabádat k tomu, abychom jednali spravedlivě, čestně, ohleduplně, lidsky a ušlechtile. To je způsob, jakým máme přetvářet hmotný svět a formovat jej v souladu s hodnotami ducha, a tak vytvářet pozemský odlesk harmonie a štěstí, který vládne v říši našeho původu, v říši Ducha.

Zvíře má instinkty, na základě kterých jedná a člověk má tušení, cítění, intuici a svědomí, na základě kterých má také jednat. Souhrnně byly všechny tyto impulzy naší nejvnitřnější podstaty pojmenovány hlasem Božím v nás. Člověk má tedy kráčet ve svém bytí a zohledňovat ve svých rozhodnutích především to, co mu napovídá tento hlas. Potom bude kráčet cestami, které jsou Boží, a pak se stane schopným vybudovat království nebeské také na zemi.

Žel, člověk namísto království nebeského, království harmonie, království ducha, porozumění a míru vybudoval na zemi království rozumu. Království vypočítavosti, království bezohlednosti, království chamtivosti a království nemorálnosti. A to proto, že nekráčel a nekráčí cestami ducha a ve svém životě nezohledňuje a nebere na zřetel jeho impulzy.

Začněme proto skutečně řídit svýma "instinkty", jak nám to doporučují hrdinové amerických filmů. To znamená, začněme se řídit impulsy svého ducha, abychom jednali správně a abychom kráčeli tam, kam nám ukazuje a kam nás vede naše nejvnitřnější podstata.

A protože je to podstata duchovní, nemůže nás vést nikam jinam, než k výšinám Ducha! K výšinám lidskosti a pravého člověčenství! K výšinám naplňování těch nejušlechtilejších ctností! K výšinám naší osobní lidské zralosti, jakož i k výšinám celé naší lidské civilizace. Jedině to je cesta hodná člověka! Jedině k ní nás budou vždy směrovat všechny impulzy naší nejvnitřnější podstaty, na které bychom měli už konečně začít dbát.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt srpen 16, 2018 5:29 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Sobecká hloupost, opakující se každé léto Citovat

Sobecká hloupost, opakující se každé léto

Zkuste si poslechnout nějakou komerční rozhlasovou stanici, vysílající hlavně hudbu a každou hodinu krátké zprávy. Součástí zpráv je předpověď počasí, no a právě předpovědi počasí se to týká.

Prázdninové měsíce jsou totiž obdobím vrcholu léta, což se projevuje vedry a suchem. Tak tomu bylo také 17.7. 2018, kdy jsem si vyslechl inkriminované zprávy. Venku vše pomalu vysychalo, chřadlo a živořilo. Už déle vydatně nepršelo, bylo velmi teplo a sucho, s výrazným deficitem vláhy. Kukuřici se od sucha stáčely listy, vysychaly dýně, brambory i ostatní plodiny. Celá příroda až doslova prahla po vláze a čekala na ni jako na požehnání.

No a za tohoto stavu oznamoval v předpovědi počasí bodrý hlas moderátora, že žel počasí se zhorší, zamračí se a na většině území bude hrozit déšť.

Tyto jeho slova jsou svědectvím neuvěřitelného sobectví a fatálního odtržení od reality. Dotyčný pán a jemu podobní totiž vnímají déšť během léta jako hrozbu.

Ale hrozbu čeho? No přece jejich osobních volnočasových aktivit! Jako nebezpečnou hrozbu jejich pikniků, výletů, mejdanů, hudebních festivalů a jiných příjemných způsobů letního užívání si. Podle tohoto druhu konzumně zaměřených lidí by bylo nejlepší, kdyby stále svítilo slunce s teplotou kolem třiceti stupňů. To by bylo léto, jaké má být a jaké by jim dokonale vyhovovalo. Déšť je pro ně hrozba, protože jim znepříjemňuje jejich plány, nebo je dokonce někdy zcela znemožňuje.

Tito lidé totiž vůbec netuší, a ani je to nezajímá, že rostlinné produkty, které jsou pěstovány pro naši obživu potřebují optimální počet slunečných dní, ale také optimální množství srážek a vláhy. A to kvůli tomu, aby mohlo být všeho hojnost na našem stole.

K jednoduchosti takovéhoto pochopení však tito lidé nikdy nedošli, protože oni přece nakupují v obchodních řetězcích, a tam je vždy všeho dostatek. Souvislost deště s tímto dostatkem vůbec nechápou a ani nad tím nikdy neuvažovali.

Ale všechno je jinak! Avizovaná "hrozba" deště, která se pak opravdu na základě zmíněné předpovědi počasí naplnila, nebyla vůbec žádnou hrozbou, ale požehnáním. Velkým požehnáním pro přírodu a všechno rostlinstvo, které mohlo konečně doplnit alespoň část svého deficitu vláhy, a které si po ochlazení mohlo alespoň na chvíli odpočinout od veder.

Celá tato záležitost nám ale ukazuje mnohem více, než se na první pohled zdá. Ukazuje nám neuvěřitelnou hloubku sobectví mnoha současných lidí, kteří vnímají realitu života jedině prizmatem toho, co je pro ně osobně výhodné, přičemž nejsou schopni chápat širší souvislosti života.

Ne déšť je hrozbou milí přátelé! Vy sami, s vaším úzkoprsým smýšlením a sobectvím jste hrozbou pro tento svět! Neboť ve svém egoismu a absolutním odtržení od reality vidíte hrozbu tam, kde jde ve skutečnosti o požehnání. Vidíte tedy zlo tam, kde jde o dobro. A naopak, to co vy osobně považujete za dobro, je ve skutečnosti jen vašim sobectvím, a tedy zlem.

Je však katastrofou, že tento konkrétní příklad, který zde zmiňujeme, je obrazem a svědectvím celkového vztahu mnoha lidí k životu jako takovému. Podobně sobeckým způsobem totiž neuvažují pouze ve vztahu k počasí, ale ve vztahu ke všemu. Je tím poznamenána celá jejich struktura myšlení, jakož také jejich základní hodnotová orientace.

Po celý svůj život proto žijí v království křivých zrcadel, ve kterém jim jejich egoistické zaměření jenom na sebe sama křiví vnímání skutečné reality. A proto jménem svého sobeckého kultu takzvaného "dobra" pustoší přírodu a drancují planetu. Děje se tak pro jejich "dobro" a jejich blahobyt, které jsou ve skutečnosti jen sobeckou bezohledností, neschopnou vnímat, jak všemu kolem sebe ubližují.

Taková je pravda o našem světě a na naší civilizaci. Taková je pravda o egoisticky bezohledných lidech našeho světa, kteří chtějí žít naplno a užívat si. To je pro ně hlavním měřítkem věcí! To je rozhodující! Vše ostatní je vedlejší a nezajímavé.

Jak ale nazvat takovéto bytosti? Jak je označit a jak je pojmenovat? Jsou to opravdu lidé? Neboť pravá lidskost, skutečná lidskost začíná až tam, kde jsme schopni povznést se nad své vlastní, sobecké zájmy.

Pravá lidskost začíná až tam, kde jsme schopni vnímat vše živé kolem nás v širších souvislostech a ne pouze prizmatem vlastních sobeckých přání. V souvislostech toho, že ne moje osobní přání jsou středem vesmíru a měřítkem všech věcí, ale že každý z nás je drobnou součástí velkého celku univerza. A podstata lidskosti spočívá v chtění dobra tohoto velkého celku. V chtění dobra, které přináší požehnání všem bytostem a bere ohled na vše, co je existuje.

Hledět pouze na své vlastní dobro a své vlastní přání bez ohledu na cokoliv jiného je naopak neštěstím a hrozbou našeho světa. Je to něco ubohé a nízké, co nás lidsky devalvuje a znehodnocuje.

Buďme proto lidmi a ne sobci! Mysleme jako lidé, mluvme jako lidé, jednejme jako lidé a vnímejme svět jako lidé!

A zároveň nebuďme povrchními! Povrchně nepřijímejme nejrozličnější konzumní hlouposti, které se do nás snaží ze všech stran hustit a jejichž nekritickým přijímáním pozvolna degeneruje naše lidskost.

Buďme lidmi a nikdy nezapomínejme, že skutečná lidskost začíná až tam, kde je v mysli, ve vědomí a v jednání rozhodující dobro celku. Neboť když se bude dařit celku, bude se dařit i všem jeho částem, tedy také nám osobně.

Pokud však budeme poškozovat celek našimi osobními přáními, pokud je budeme uskutečňovat na jeho úkor, nepředstavitelná síla celku univerza se začne pozvolna stavět proti nám. Začne se proti nám bouřit, začne nás bít a nakonec, pokud se ani pod údery přírodních sil nevzpamatujeme a nezbavíme vlastního sobectví, budeme muset být v přirozené sebeobraně celku vymazáni z povrchu zemského, i celého tohoto stvoření, kterému svým egoistickým vnímáním dobra pouze škodíme.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š.
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt červenec 19, 2018 6:20 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Minulost a současnost ovládání mas elitou Citovat

Minulost a současnost ovládání mas elitou. Změnilo se jen málo!

Už v dávné minulosti lidstva se vyprofilovaly tři základní společenské vrstvy, přetrvávající až dodnes. První je na vrcholu stojící, úzká elita. Třetí jsou masy, které se elita snaží co nejefektivněji ovládat a držet v područí, ba až v otroctví, nejlépe s možností rozhodování o životě a smrti.

No a druhou, mezi nimi stojící vrstvou je společenská vrstva výkonné moci elity, reprezentující různé stupně řízení společnosti, která reálně uskutečňuje nejšpinavější práci směrem k ovládání a zotročování mas. Odměnou za to je vyšší příjem a vyšší společenské postavení.

V různých dobách se tato základní struktura uplatňovala různým způsobem a úspěšně se uplatňuje dodnes. To jediné, co se vždy měnilo byly jen vnější formy, ale podstata zůstává stále stejná.

Už ze starých egyptských maleb je známé zobrazení tří otroků, pracujících na poli, jejichž pohánějí do práce čtyři dozorci. Šlo o dobu otevřeného a bezohledného zotročení mas elitou, přičemž rozdíl mezi otrokem a obyčejným, chudým, manuálně pracujícím svobodným člověkem byl pouze minimální.

Elita vládla lidu tvrdou rukou a samozřejmě vždy se našlo dostatek dobře placených poskoků, kteří drželi masy v poslušnosti prostřednictvím hrubého fyzického násilí. Tyto bezohledné lidské kreatury, i když samy pocházely z mas, se kvůli svému vyššímu finančnímu příjmu a společenskému postavení neváhali stát krutým nástrojem v rukou elity a její bezohledné nadvlády nad obyčejným lidem.

Po nástupu feudálního systému vše dále pokračovalo, jen v trochu jiné, změněné podobě. Masy, zejména venkovského obyvatelstva, už sice nebyly otroky, měly však povinnost odpracovat zdarma určitý objem práce na majetcích tehdejších elit. Ale protože šlo o objem mimořádně vysoký, byly nutné donucovací složky, které bezohledně a pod hrozbou tvrdých fyzických trestů zajišťovaly plnění těchto povinností.

Zajímavé však je, že feudalismem vstupuje do hry kromě dosavadní, tvrdé formy nadvlády elit nad masami také prvek mentálního ovlivňování. Jeho účelem bylo již v zárodku, v myšlení lidí potlačit narůstající, přirozený odpor vůči nespravedlnosti.

Žel, k této roli se propůjčila církev, která namísto svého poslání hájit spravedlnost, lásku k bližním a práva slabých, působila v zájmech silných, za co získávala peníze, majetky a vysoké společenské postavení.

Feudalismem však do určité míry končí epocha tvrdé a otevřené nadvlády elit nad masami a začíná epocha nová. Epocha nadvlády měkké, v níž pozvolna začíná nabývat stále větší převahu mentální manipulace a mentální ovládání. Zdánlivě se tedy vše jakoby zhumanizovalo, avšak ve skutečnosti se změnila pouze vnější forma, přičemž cíl zůstal stále stejný.

Jakýmsi přechodem k novodobé epoše měkkého ovládání mas jsou dva společenské systémy dvacátého století, ve kterých to bylo ještě půl na půl. To znamená, že se vyznačovaly jednak tvrdým vynucováním absolutní poslušnosti mas prostřednictvím státního teroru a jednak intenzivním propagandistickým ovlivňováním obyvatelstva požadovaným ideologickým směrem. Šlo o komunismus a fašismus.

Po druhé světové válce, možná také trochu důsledkem hrůz, jaké musel svět prožít, se postupně začíná zejména na západě dostávat do popředí měkká forma ovládání mas, jejíž vrchol prožíváme v současnosti.

Cíl však zůstává stále neměnný. Je jím dosažení co nejefektivnější poslušnosti mas a jejich co nejefektivnějšího zotročení. Jediný rozdíl je v tom, že v minulosti byly nástrojem tohoto zotročení reálné fyzické okovy a řetězy, zatímco v současnosti jde o okovy a řetězy duší a myslí. Toto novodobé spoutávání vědomí obyvatelstva se totiž děje prostřednictvím médií, nebo jiných, především nevládních organizací, s možností vlivu na společenské povědomí.

Probíhá to tak, že zejména mediálně, ale i mnoha jinými způsoby jsou do povědomí společnosti cíleně vnášeny různé destruktivní prvky, jejichž implementace má za následek dezintegraci osobnosti, protože s osobností, vnitřně dezintegrovanou se dá mnohem snadněji manipulovat a dostat ji právě tam, kam elita potřebuje.

Jedním z takovýchto dezintegračních prvků, zaměřených už na děti útlého věku je prosazování gender ideologie. Ta tvrdí, že dosavadní základní členění pohlaví na chlapce a dívku podle očividné fyzické stavby je již zastaralé a moderní době nevyhovující. Takovýto názor dokonce spadá do kategorie škodlivých rodových stereotypů a musí být překonán možností svobodné volby jedince z padesáti dalších rodů, z nichž si lze volně vybírat a identifikovat se s nimi.

Konfrontace osobnostně ještě nevyzrálých dětí a mladistvých s těmito skutečnostmi má však za následek, ba přímo způsobuje jejich vnitřní dezintegraci. Dítě totiž začíná být na pochybách, kým vlastně je. Začíná tápat v základních věcech, které byly dosud jasné a o kterých se nepochybovalo.

Osobnost dítěte a jeho vnímání reality je otřeseno. Bez pevné opory v samém sobě se pak stává snadno manipulovatelným jedincem. A to je cíl! O dosažení populace právě takovéhoto typu jedinců elitám jde, přičemž toto je jenom jeden ze způsobů cíleného, destruktivního vlivu na současnou mládež.

Úspěšným výsledkem dlouhodobého, širokospektrálního sociálně inženýrského působení je stav dnešní mládeže, která v Čechách ve formě protestů proti prezidentovi Zemanovi, nebo na Slovensku ve formě protestů za slušné Slovensko, vytváří atmosféru společenského neklidu a snaží se prosadit zájmy nadnárodních elit, jdouce proti reálným zájmům vlastního národa .

Mezi další prvky, cíleně otřásající integritou osobnosti je odstraňování a potlačování národních kořenů prostřednictvím multikulturní rozmanitosti. Prosazování imigrace a snaha o rasové míchání bílých Evropanů s tmavým obyvatelstvem je opět pouze sociálně inženýrským pokusem elit o vytvoření nové, národně i rasově dezintegrované masy, která, vytržená z vlastních kořenů, bude mnohem snadněji ovladatelná a manipulovatelná.

V jisté moudré knize je totiž psáno: "Původ dává oporu pro celé bytí každého jednotlivce." A tak také náš národní původ a naše národní identita mají velký význam pro celé naše současné pozemské bytí. Cílem všech multikulturních snah není tedy žádný humanismus, ale je jím snaha o odstranění nejpřirozenější a nejelementárnější opory bytí člověka a dosažení jeho národní dezintegrace.

Dalším z takovýchto osobnostně a mentálně destruktivních prvků je takzvaná společenská korektnost. Médii a dalšími tvůrci veřejného mínění v rukou světových elit bylo cíleně vytvořeno společenské povědomí toho, co je správné, co se má a co se může. A zároveň povědomí toho, co je nesprávné, co se nemá a co nemůže. No a každý, kdo vybočí z tohoto elitami nastaveného rámce je okamžitě společensky znevažován označeními jako islamofob, homofob, xenofob, nacionalista, konspirátor a podobně.

Pokud tedy například v socialismu vládla přímá státní cenzura, tak v současnosti úplně stejně vládne elitami mentálně vynucená autocenzura, na jejímž základě si lidé dovolí mluvit a psát jenom to, co je společensky korektní. Pokud jsou totiž třeba nějak politicky, nebo společensky činní, nebo chtějí něco znamenat, nemohou přece riskovat, aby byli obviněni z politické nekorektnosti a tím pádem mohli být profesionálně, morálně, nebo jinak znemožnění.

I když tedy lidé vnímají mnohé věci jako nesprávné a nemohou se s nimi vnitřně ztotožnit, proti svému vlastnímu přesvědčení o nich hovoří jedině v souladu s politickou korektností. Jinak myslet a jinak mluvit však v dlouhodobějším horizontu vede opět pouze k určité míře dezintegrace osobnosti.

Dalším destruktivním prvkem, s cílem dezintegrace celého společenského povědomí je prosazování homosexuality, jako čehosi úplně normálního, s možností adopce dětí homosexuálními páry.

Není samozřejmě správné přechovávat nevraživost vůči homosexuálům, ale stejně není správné, aby úchylku, kterou homosexualita přece jen je, začala většinová společnost akceptovat jako normu. Ba dokonce, jak se to děje v současnosti, cosi víc, než normu. Kdo totiž například není v umělecké branži homosexuál, není téměř žádnou osobností, hodnou mediální pozornosti.

Společným cílem všech výše zmíněných, ale také mnoha jiných praktik, jako je třeba každodenní záměrné šíření myšlenkového a hodnotového balastu v médiích, který ohlupuje osobnost, jako je úpadková pop kultura, a tak dále, a tak dále, je vyprodukovat vnitřně absolutně a po všech stránkách dezintegrované masy, podobné třtině, která se bude vždy poslušně ohýbat v souladu s tím, kam vane vítr přání světových elit.

A to ještě není všechno, protože do budoucna jsou připraveny mnohé další kroky, zaměřené na dosažení absolutní kontroly nad masami a jejich slepé a bezvýhradné poslušnosti. Je to třeba elitami připravovaný bezhotovostní styk, který bude znamenat absolutní odstranění reálných papírových peněz a mincí. Jde o trend, podporovaný bankéři, politiky, ekonomy, médii a ostatními, dobře placenými poskoky elit, s cílem dosáhnout absolutní kontrolu nad lidmi prostřednictvím absolutní kontroly nad jejich finančními prostředky a nad každou jejich obchodní transakcí.

Pokud totiž někdo vlastní hotovost, je relativně finančně svobodný. Kdo ale hotovost nemá, je bankám vydán na milost, protože v případě potřeby může být zcela lidsky eliminován zablokováním účtu a tak dokonce zemřít hlady.

V souvislosti se současným povinným čipováním psů na Slovensku možná ještě zmínit, že po tomto zákeřném kroku, kterému jak se zdá, povrchní masy vůbec neodporují, bude logicky následovat další krok, který byl avizován již v Janově Apokalypse, kdy budou také lidé samotní na povel elit čipování jako psi. A jako se psy bude pak s nimi také zacházeno!

Jak se všem těmto věcem bránit?

V dobách tvrdé nadvlády elit nad masami se lidé často stavěli vůči jejich bezohlednosti a nespravedlnosti se zbraní v ruce a platili za to vlastními životy.

V současnosti, v období měkké nadvlády elit nad masami, se je proti tomu možné postavit poznáním. Poznáním toho, co se vlastně děje, jakým způsobem je cíleně rozkladná osobnost lidí a jaké se k tomu používají konkrétní prostředky. Hlavními sociálně inženýrskými nástroji v rukou elity jsou média, nevládní organizace, ale třeba také moderní, konzumní, úpadková pop kultura. Tito všichni společně se snaží o dosažení požadované úrovně osobnostní dezintegrace jednotlivců, kteří se mají změnit na tupé, poslušné a nemyslící konzumní stádo, sloužící jedině elitě a jejím zájmům.

Myslím, tedy jsem!

Kdo se v dnešní době měkkého ovládání mas elitami na principu mentálních manipulací nesnaží samostatně kriticky myslet, kdo pouze naivně přijímá to, co pro něj vymysleli jiní a nabízejí mu to v médiích, kdo se bez jakéhokoliv odporu zařazuje do povrchní a živočišné mělké masy konzumních spotřebitelů, ten v podstatě ani nežije! Ten není žádnou skutečnou a samostatnou osobností. Ten je jen bezduchým produktem promyšleného, sociálně inženýrského mechanismu, který bez vlastního vědomí slouží elitě, přičemž tato elita ho sérií postupných kroků žene do absolutního otroctví.

Pravda vás vysvobodí!

Částí velké, osvobozující Pravdy je také poznání podstaty a charakteru současné manipulace a ovládání mas elitami, které dává každému člověku možnost osvobodit se a vymanit se z těchto manipulací. Dává mu možnost nabýt vlastní lidskou důstojnost prostřednictvím plného rozvinutí schopnosti samostatného, kritického myšlení a zvažování.

A pokud člověk dá nejen na rozum a rozumové zvažování, ale zapojí do toho také vlastní cítění, nebo jinak řečeno tušení, které vyvěrá z největších hlubin jeho osobnosti, stane se opravdu schopným rozlišit skutečné dobro od dobra domnělého a skutečnou pravdu od pravdy domnělé.

Široká cesta sebevražedné plytkosti mas, nekriticky podléhajících mainstreamovým médiím je širokou cestou, vedoucí k úplnému zotročení každé takovéto nezralé osobnosti v područí elity.

Jenom úzká cesta je cestou ke svobodě! Je jí cesta vlastního zvažování a zohledňování impulsů svého citu. Toto je cesta, vedoucí k svobodnému bytí člověka na Zemi bez otrockých okovů, kterými spoutává v současnosti elita duše a vědomí většiny lidí.

A zcela na závěr otázka pro čtenáře. Kam podle vás směřuje dnešní elita masy a dění na naší planetě? Myslíte si, že k míru, k porozumění mezi národy, ke spolupráci a k harmonii, nebo naopak ke sporům, ke konfliktům, k napětí a k přípravě nového světového válečného požáru?

Odpovědí na tuto otázku dostáváme odpověď na to, co je vlastně současná elita zač. Jsou to služebníci Temnoty, kteří pod pláštíkem pěkně znějících slov směřují celý náš svět do temnoty a sebezničení. A právě proto se je třeba vymanit ze všech jejich manipulací a nejít cestami, které nám ukazují všichni současní mediální, političtí, umělečtí, intelektuální, duchovní a jiní služebníci elit jako jedině správné.

PS. V současnosti je na celém světě aktivně využívána rozličná míra tvrdého, nebo měkkého ovládání mas, v různých vzájemných kombinacích.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

pá červen 22, 2018 7:49 am
Autor Zpráva
Václav
šaman


Založen: 13.1.2010
Příspěvky: 3650
Bydliště: Praha

Předmět: Re: Změna vesmírného paradigmatu likviduje západní civilizac Citovat

fortis napsal:
lidé nového, intuitivního, na spolupráci a rovnosti založeného, východního typu myšlení, cítění a vnímání světa, jejichž začínají protlačovat do popředí síly vesmíru. … Zároveň však ale platí, že toho perspektivního a konstruktivního typu myšlení a vnímání světa se, vyjádřeno v procentech, nachází mnohem více na takzvaném východě a naopak, toho nekonstruktivního a neperspektivního mnohem více na západě. … desetiminutový dokument o vzhledu současné moderní Moskvy, který pravděpodobně nikdy neodvysílá žádná z našich nenávistně a protirusky zaměřených televizí.

Děkujeme, fortisi, za další dávku kremelské propagandy. Ta je dneska tak vzácná, že je vyslovená radost narazit na ni aspoň na gayském fóru. BTW, kolik Vám to sype?
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt červen 21, 2018 3:27 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Změna vesmírného paradigmatu likviduje západní civilizaci! Citovat

Změna vesmírného paradigmatu likviduje západní civilizaci!

Není žádná náhoda, že v Čechách i na Slovensku se společnost výrazně polarizuje. Že se vytvářejí dvě skupiny lidí, stojící proti sobě až v nepřátelství. Že jedni jsou za Zemana a druzí proti Zemanovi. Že jedni byli za protesty za slušné Slovensko a druzí zase proti nim. Že jedni jsou za Rusko a Putina, a druzí zase proti Rusku a Putinovi.

Ve všem tomto se skrývá něco zásadnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Jde tu totiž o vzájemné pnutí mezi dvěma typy myšlení a cítění, které úzce souvisí se současnou změnou charakteru vesmírného záření.

Toto záření totiž dosud podporovalo individualismus a racionálně analytické myšlení, příznačné pro západní svět. Odteď však začíná být vesmírem podporován východní typ myšlení a vnímání světa, postavený na intuitivnosti, spolupráci a kolektivním úsilí o dobro celku.

Celkem reálně se tyto tendence začínají stále viditelněji projevovat právě vzestupem Ruska a Číny, zatímco naopak na západě začíná celkem viditelně docházet k různým rozkladným, až sebe destruktivním procesům.

Takové je současné dění v hrubých rysech a my se nyní podívejme na celou věc trochu detailněji, protože jeho důsledky se bytostně dotýkají každého z nás.

Vývoj na naší planetě je univerzem řízen zcela konkrétním směrem, a tento směr je určován, nebo jinak vyjádřeno, doslova vynucován celkem konkrétním typem vyzařování vesmíru.

V minulosti žili třeba na naší planetě dinosauři a jiní ještěři. Existenci a rozvoj tohoto typu fauny, ale také flóry podmiňoval konkrétní charakter vyzařování univerza. Po čase se však toto vyzařování změnilo a vzalo vítr z plachet ještěrům, kteří byli do té doby vedoucím živočišným druhem. Jeho změna pro ně znamenala záhubu, avšak otevřela dveře možnosti plného rozvinutí nového vedoucího živočišného druhu, a sice savců. Tím došlo k zahájení dalšího velkého časového cyklu ve vývoji života a vědomí na naší planetě.

No a podobným způsobem to pokračovalo až do novověku, kdy opět nová změna vesmírného cyklu začala podporovat analyticko kritický a racionalisticko individualistický způsob myšlení. Všechny národy, které se dokázaly naladit na tento typ záření, byly s podporou univerza vynesené nahoru a staly se vedoucími. A byly to především národy západní. Jejich postupný, intelektuálně racionální vývoj začal středověkou učeností, prudce expandoval v renesanci, později v osvícenství, pak v technické revoluci, a nakonec vyvrcholil vědecko technickým rozvojem současného typu.

Západní racionalismus dal světu mnohé nové poznatky, objevy a vynálezy. Došlo k obrovskému rozvoji matematiky, fyziky, astronomie, mechaniky, filozofie a mnoha jiných odvětví. Šlo o období ve vývoji lidstva, které mělo svůj obrovský význam a posunulo nás výrazným způsobem dopředu v mnoha oblastech. Lidé se prostřednictvím svého analyticky racionálního myšlení stali doslova pány světa. A nejen doslova, ale zcela konkrétně se na absolutní vrchol vyšvihly právě národy racionalistické a technicky zdatné.

Tyto národy se však žel, na základě své převahy začaly vyvyšovat nad ostatní. Začaly se nad ně nadřazovat, začaly si je podmaňovat a zotročovat, protože zaostalejší obyvatelé jiných zemí jednoduše nedokázali svými luky a šípy čelit dělům a puškám dobyvatelů.

Ještě před nástupem velkého vesmírného cyklu, podporujícího západní racionalismus se dostalo celému světu důrazného upozornění, že vždy a za každé situace je třeba mít na zřeteli nejvyšší princip bytí, spočívající v úctě a lásce k bližnímu, jako k sobě samému. Poznání a uplatňování toho principu se totiž mělo stát jakousi záchrannou brzdou. Ta měla zabránit tomu, aby vedoucí národy světa nezneužívaly všeho toho, čeho mohly dosáhnout za podpory univerza. Aby toho nezneužívaly ve formě jakékoli nadvlády člověka nad člověkem, nebo národa nad národem. Neboť racionalismus, ničím nekorigován, má tendenci zvrhnout se právě k takovémuto zneužívání.

Žel národy, které byly univerzem vyneseny na vrchol nedbaly principu lásky k bližnímu, a proto svou nabytou moc zneužily ve formě kolonialismu, bezcharakterního uctívání peněz a kapitálu, rozpoutáváním válek, ekonomickým zotročováním národů, nebo jejich okrádáním o přírodní zdroje. Vedoucí národy upadly do dychtivosti po moci a vlivu, do bezuzdného užívání, do nemravných zvráceností a do mnoha jiných negativních věcí.

No a v současnosti dosahuje zvrácenost tohoto způsobu myšlení svého vrcholu. Pěkná slova o humanismu, demokracii, lidských právech a jiných ušlechtilých věcech se stala jen zástěrkou bezohlednosti, chamtivosti a geopolitických, nebo čistě ekonomických zájmů. Zástěrkou neovladatelné touhy po absolutní moci nad lidmi a národy, prostřednictvím jejich totálního zotročení, jako konečného cíle.

Avšak na vrcholu bodu již v současnosti absolutně zvráceného principu racionalisticky individualistického myšlení západního typu dochází k pravidelné cyklické změně vesmírného záření, která má posunout naši civilizaci opět o další krok vpřed v jejím vývoji.

Svět začíná být univerzem tlačen do nové kvality! Pokud totiž kdysi mluvil Kristus o lásce k bližnímu jako o možnosti, nový typ vyzařování vesmíru to nyní přináší jako požadavek! Jako nezbytný požadavek uskutečnění nového evolučního kroku ve vývoji lidské civilizace. Kdo tuto změnu charakteru vyzařování vesmíru zachytí a bude s ní kráčet v souladu, toho síly univerza vynesou na vrchol a budou ho podporovat.

Vesmírné záření začíná tedy podporovat snahu o kolektivní dobro a snahu o dobro celku, namísto předchozí individualizace. Začíná podporovat intuici a lidskost, namísto dosavadní racionality. Začíná podporovat spolupráci a rovnost, namísto dosavadního hierarchického nadřazování bohatých a mocných nad chudších a slabších.

Reálnou ukázkou těch dvou pólů, to jest starého a již zdegenerovaného způsobu myšlení západního typu a nového, konstruktivního, a na spolupráci založeného myšlení východního typu získáme porovnáním zahraniční politiky západu a Ruska. Ze strany západu jde stále jen o zastrašování, výhrůžky, agresivitu a neustále vyvolávání konfliktů, s křečovitou snahou za každou cenu udržet svou převahu a profitovat z ní. Na rozdíl od toho ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov mluví všude, kde jen přijde o spolupráci. Je přímo do očí bijící a jasně viditelné, jak západ sází pouze na provokaci a konfrontaci, zatímco východ usiluje o spolupráci.

Abychom ale dobře rozuměli, také princip rozvoje rozumové racionality byl ve vývoji lidstva potřebný a přinesl mu nesmírně mnoho užitku. Byl to nezbytný krok, ale protože žel nebyl předními národy světa, které zachytily toto vesmírné záření a dlouho kráčely v jeho podpoře, dostatečně razantně korigován principem lásky k bližnímu, dospěl nevyhnutelně až do zdegenerované podoby, v jaké ho známe dnes, třeba s jeho prosazováním gender ideologie, která kromě rodu mužského a ženského zná ještě dalších padesát rodů.

A podobných, vysloveně zvrácených prvků je v současnosti na západě velmi mnoho. Je očividný doslova až kolaps logického myšlení, když například příslušníci komunity LGBTI vítají imigranty, přičemž v zemi, odkud migranti přicházejí hrozí za homosexualitu trest smrti. A pokud by imigranti zavedli právo šaríja na území Evropy, hrozil by trest smrti homosexuálům také zde.

Nebo třeba skutečnosti, jdoucí přímo proti základnímu pudu sebezáchovy a sebeúcty, kdy se ozbrojení němečtí policisté dají zmlátit migranty jen proto, aby v případě adekvátní odpovědi na jejich násilnosti nebyli označení za politicky nekorektní, nebo za islamofoby.

Pokud jsme tedy na začátku mluvili o polarizovaní naší společnosti, velmi úzce to souvisí se všemi, výše uvedenými skutečnostmi. Jde totiž o střet mezi lidmi, ještě západního typu racionalistického myšlení, který má stále reálnou moc a opodstatnění svého dalšího trvání vyvozuje z toho, co dosud vytvořil, i když už v podstatě ztrácí vítr z plachet.

Na druhé straně barikády stojí lidé nového, intuitivního, na spolupráci a rovnosti založeného, východního typu myšlení, cítění a vnímání světa, jejichž začínají protlačovat do popředí síly vesmíru. A tyto síly budou tlačit do popředí každého jednotlivce, každého člověka, ale také každý národ, který se na ně naladí a začne jednat v jejich duchu. Je tedy jen čistě na nás, zda zachytíme tyto nové impulzy univerza a přizpůsobíme se jim, nebo se budeme stále křečovitě orientovat na to staré, které má zatím ještě velkou sílu a moc. A proto také mnoho přívrženců.

Ale tato moc se už hroutí! Už kolísá, protože ztrácí dosavadní podporu univerza, ačkoli se ještě z posledních sil snaží udržet dosavadní status quo. Rozpadající se moc západu se dostává do agónie, čímž se ale stává mimořádně nebezpečnou, protože nejvíce kope kůň, který se právě ve smrtelní agonii nachází.

Je to tedy celé jako z pohádky o dvanácti měsíčkách, kdy žezlo vlády drží v rukách určitou dobu vždy jeden z nich, a pak předá svou vládu druhému. A tak nyní také my žijeme v době, kdy musí racionalistický způsob západního typu myšlení, který přinesl světu mnoho dobrého, chtě nechtě nezbytně předat žezlo vlády do rukou intuitivního, o dobro celku a o spolupráci usilujícího způsobu myšlení východního typu.

Neboť to, co vytvořil západ dosud, představovalo určitý nezbytný stupeň vývoje lidské civilizace. Představovalo to určitý schod, na kterém naše civilizace stála dlouhá období oběma svýma nohama. Avšak nastává čas vyložit v přirozeném vývoji nohy na další schod, přičemž to staré a předešlé se nikde neztrácí. Odnášíme si to totiž sebou, jako nezbytnou a potřebnou součást našeho předchozího vývoje.

PS. Ono je v podstatě bezpředmětné rozlišovat mezi způsobem myšlení západního a východního typu. Ve skutečnosti totiž existuje jen myšlení konstruktivní, nebo nekonstruktivní. Jen myšlení, z hlediska dalšího evolučního vývoje naší civilizace perspektivní, nebo neperspektivní. Nerozhodují tedy žádné hranice, ani žádná národní omezení, protože představitele obou těchto typů myšlení můžeme najít v každém národě.

Zároveň však ale platí, že toho perspektivního a konstruktivního typu myšlení a vnímání světa se, vyjádřeno v procentech, nachází mnohem více na takzvaném východě a naopak, toho nekonstruktivního a neperspektivního mnohem více na západě.

No a zcela na závěr se ještě podívejte na tento krátký, desetiminutový dokument o vzhledu současné moderní Moskvy, který pravděpodobně nikdy neodvysílá žádná z našich nenávistně a protirusky zaměřených televizí.

https://www.youtube.com/embed/hZaN4jaQT_4
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt květen 10, 2018 6:41 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Slušní lidé nepotřebují dělat žádné revoluce! Citovat

Slušní lidé nepotřebují dělat žádné revoluce! Vyjádření k situaci na Slovensku

Tento článek je hloubkovou analýzou toho, proč jsou také z duchovního hlediska všechny pouliční protesty kontraproduktivní a nikdy nemohou přinést žádné zlepšení situace. Je už totiž nejvyšší čas, aby konečně padl mýtus o tom, že hlavní odpovědnost za všechno zlé, co prožíváme u nás doma, nebo i ve světě mohou politici, pak velké nadnárodní korporace a nakonec světová elita nejmocnějších a nejbohatších.

Vše je však úplně jinak a my si ukažme, jak ve skutečnosti vzniká výše zmiňovaná, mocenská hierarchie bezohlednosti, která opravdu utlačuje obyčejné lidi a oni mají dojem, že jsou pouze bezbrannými oběťmi. Oběťmi bezcharakterních politiků, oběťmi dravého nadnárodního kapitálu, nebo oběťmi úzké světové elity, která má s lidstvem své vlastní temné plány.

Otevřeně a bez obalu je třeba zdůraznit, že obyčejní lidé nejsou žádnými nevinnými oběťmi systému a poměrů, které musí snášet. Obyčejní lidé totiž zplodili tento systém, podporují ho a stále ho udržují při životě!

Jak to celé funguje?

Představte si spoře a provokativně oděnou ženu, kráčející po ulici, která na sebe doslova přitahuje chlípné pohledy mužů. Ba nejednou provokuje i vulgární poznámky. Jde samozřejmě o opravdu nízké mužské jednání, které nelze ospravedlnit, ale třeba si uvědomit, že největší podíl na tom nese především ten, kdo tomu dává prvotní podnět. Ten, z koho pohoršení pochází!

Proč o tom mluvíme? Protože na základě zcela stejného mechanismu vznikají i vnější poměry, ve kterých musí lidé žít!

Lidé jsou totiž žel obecně většinou povrchní, mělcí a materialističtí. Upoutali se pouze na sebe a svůj vlastní prospěch, za kterým jdou slepě, jako jakési obrovské stádo ovcí. A tyto ovce, tato masa ve své povrchnosti a plytkosti života, zaměřeného úzkoprse jenom na sebe doslova provokuje jinou kategorii lidí, takzvaných "chytrých" k tomu, aby těžili z jejich obecné plytkosti a malosti. Aby tuto negativní povahu mas obratně vyžili na jejich ovládání a zotročení, prostřednictvím jejich vlastních chyb a nedostatků.

Protože masy přitahuje živočišná tělesnost, dopřejme jim ji štědře ve filmech, v knihách, v časopisech, nebo na internetu, ať se do ní ponoří tak intenzivně, že už nebudou mít zájem o nic jiného.

Protože masy přitahuje mělká, až primitivní zábava nejrůznějšího druhu, dopřejme jim ji. Ať už v televizi, v rozhlase, nebo v bulvárním tisku. Ať jim vyplňuje celý jejich volný čas a celý jejich duševní obzor, abychom my, ti šikovnější, mohli potom poza jejich záda dělat, co se nám jen zlíbí.

Masy chtějí žít v iluzi, že se někdo snaží o jejich dobro a proto jim bohatě, ale pouze slovně dopřejme tuto iluzi a neustále je bombardujme pojmy jako lidská práva, demokracie, mír, multikulturalismus, boj proti terorismu, nebo jiným světovým hrozbám a nepřítelům. Živme v nich takovou iluzi dobra, přičemž pod její pláštíkem si dělejme, co jen chceme. Vždyť oni jsou tak naivní a nemyslící, že nikdy nepoznají naše skutečné úmysly. A pokud se někdo myslící mezi nimi najde, většina i tak neuvěří jeho takzvaným konspiračním bludům

Současný systém se podobá stupňovité pyramidě. Její základ, její první stupeň tvoří obyčejní lidé se všemi, výše zmíněnýma chybami a nectnostmi. No a každý další stupeň pyramidy představuje o trochu vyšší, hierarchický stupeň moci, profitující z negativních vlastností mas.

A tak to jde od jednoho stupně pyramidy k druhému, stále výš a výš. Až se nakonec v tomto stupňování moci dostaneme k našim domácím politickým špičkám a pak k politickým lídrům světového formátu, stojícím nad nimi. Ti jsou zase ovládání mocnými nadnárodními korporacemi, a tyto jsou ovládány takzvanou elitou, čili nejbohatšími lidmi světa, stojícími na samém vrcholu pyramidy a soustřeďujícími ve svých rukou obrovskou moc.

Avšak stabilita každé pyramidy, ba každé stavby je možná jedině tehdy, pokud stojí na pevném základě. No a tím pevným základem, na kterém stojí současný pyramidální systém moci je plytkost, povrchnost, konzum, materialismus, nízké vášně a ubohý duševní a duchovní obzor obyčejných lidí, kteří jdou jako slepé stádo jedině za svým vlastním prospěchem.

Toto je základ, na němž celá stavba vznikla a který celou stavbu drží. A pokud se i střídají různí vládci, různé společenské systémy, nebo různá politická garnitura, charakter ovládání mas zůstává stále stejný. Stále stejný, protože to nejpodstatnější, to nejzákladnější, čili lidé ze svýma chybami, nedostatky a nízkostmi zůstávají stále stejní.

Je to tedy celé tak, že ti nahoře se všemi jejich negativními vlastnostmi ve skutečnosti lidem nevládnou, ale obyčejní lidé samotní svýma chybami a nízkostí své duše umožňují, aby jim vládli právě lidé takovéhoto druhu. Lidé plní bezohlednosti, chamtivosti, egoismu, pokrytectví, kariérismu a touhy po neomezené moci.

Z poznání všech těchto zásadních skutečností ale zároveň vyplývá, že k obratu k lepšímu může dojít pouze zdola. Pokud se totiž hodnotově změní základ, neboli obyčejní lidé, změní se tím absolutně všechno. Pokud se tedy změní směrem k vyšším a ušlechtilejším hodnotám první stupeň pyramidy, musí být také nezbytně nahrazena celá stará hierarchie moci lidmi nové hodnotové linie.

Netřeba proto vůbec žádných revolucí v dosavadním slova smyslu! To, co je třeba, aby se celkový život lidí změnil k lepšímu je jedině velká, revoluční změna hodnot! Revoluční změna hodnotového zaměření mas, která je schopna změnit tvář celého nynějšího světa, protože pokud se změní základ, musí se nutně změnit také všechno to, co bude stát na tomto základě. A to od základu až po samotný vrchol pyramidy.

Pochopme už přece konečně jednoduchou pravdu a dětsky jednoduchou zákonitost, že spravedlnosti se může přece dostat jedině tomu, kdo je sám spravedlivý! Že dobra se může dostat jedině tomu, kdo je sám dobrý! Že lidskosti a ohleduplnosti se může dostat pouze tomu, kdo je sám lidský a ohleduplný! Že čestně může být přistupováno pouze k tomu, kdo je sám čestný! A tak dále, a tak dále.

Avšak všeobecný sklon lidí k nečestnosti, zlu, nespravedlnosti, bezohlednosti a jiným nízkým negativním vlastnostem musel nutně zplodit právě takovýto negativní a zvrácený systém moci, jaký nám vládne v současnosti.

Lidé! Obyčejní, prostí lidé změňte se! Změňte se k lepšímu a tím změníte všechno! Tím přivodíte tu nejzásadnější změnu v dějinách, protože pohnete základem, na kterém všechno stojí! Neboť jedině ve změně jednotlivců, těch nejobyčejnějších lidí, v jejich hodnotovému obratu k vyššímu, lepšímu a ušlechtilejšímu se skrývá klíč k zásadní změně charakteru lidské civilizace na planetě Zemi.

O tom, v koho rukách se skrývá skutečná moc se však zarytě mlčí! Je naopak intenzivně živeno přesvědčení, že jednotlivec a takzvaný obyčejný člověk nic nezmůže. A dělá se ještě mnoho jiných věcí proto, aby lidé nikdy neprocitli a zůstali žít navždy v bludu, že jim skutečně vládnou ti, kteří stojí na nejvyšších příčkách pyramidy moci.

Mocní našeho světa srážejí nejrůznějšími způsoby obyčejné lidi dolů a všemožně jich duševně a osobnostně devalvují, jen aby neprocitli k poznání moci, která se skrývá v jejich rukou. V neuvěřitelné moci změnit svět prostřednictvím změny sebe samých!

Ano, skutečná moc nespočívá v rukou těch, kteří nám vládnou, ale v rukou těch, kteří je nechávají vládnout! A proto budou takzvaní mocní tohoto světa donekonečna, ať už mediálně, nebo mnoha jinými způsoby podvádět masy a duševně je degradovat, jen aby to nepochopili. Aby nikdy nepochopili, že jedině oni sami mají v rukou skutečnou moc! Moc měnit a změnit věci kolem sebe! Moc změnit celou společnost i celý svět!

Takovéhoto procitnutí jednotlivců se doslova hrozí současná hierarchie moci, profitující z toho nejnižšího, co v lidech existuje a všemožně to podporující, protože příklonem obyčejných lidí k lepšímu, morálnějšímu, vyššímu, spravedlivějšímu, čestnějšímu a ušlechtilejšímu by nevyhnutelně povážlivě zakolísala pyramida současného systému moci, aby se následně zcela zhroutila a navždy pohřbila celý tento zvrácený systém pod sebou.

Aby konečně na nových, obrozených základech dobra, spravedlnosti, ušlechtilosti a podobných vysokých lidských a duchovních hodnot mohla vyrůst nová pyramida úplně jiného druhu. Pyramida, která vynese na vrchol mistrů všech těchto ctností, zatímco žel dnes stojí na jejím vrcholu pouze mistři všech našich vlastních chyb, nízkosti a nectností. Neboť v konečném důsledku má a bude mít naše civilizace i každý národ na svém vrcholu vždy jenom takové lidi, takové vlády a takové společenské elity, jaké si zaslouží a jaké dokonale odrážejí základní hodnotovou orientaci nejširších mas obyvatelstva.

PS. Takzvaní slušní lidé a další, s nimi spřízněné iniciativy bojují v současnosti na Slovensku za výměnu morálně nevyhovujících politiků za morálně více vyhovujících. Neuvědomují si však zákonitost, že tito politici jsou pouze dokonalým odrazem celkového morálního a hodnotového klimatu ve společnosti. A pokud se v tomto směru nic nezemní a vše zůstane při starém, noví politici, kteří nahradí staré budou stejní.

Pokud by ale opravdu všem těmto iniciativám takzvaných slušných lidí šlo o dobro společnosti, nesoustředily by se s takovou vehemencí pouze na výměnu jednotlivých osob ve vládě, která prakticky nic nezmění, i kdyby se tam dostala opozice, ale bojovaly by za systémovou změnu celkové hodnotového a morálního klimatu ve společnosti, zakotveného jednak do podoby konkrétních zákonů a jednak do změny hodnotových společenských priorit. Jedině takovéto pozitivní změny by pak postupně samy o sobě začaly generovat mnohem slušnější politickou garnituru.

Z hlediska všech těchto zákonitostí se revoluční dění slušných lidí, bojujících za slušné Slovensko jeví jako pokrytectví, které sice požaduje změnu nevyhovujících lidí, ale ne změnu morálně a hodnotově nevyhovujícího systému, který musí vždy nutně produkovat pouze tomu odpovídající, morální a hodnotovou lidskou nekvalitu.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt duben 12, 2018 4:47 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: Matrix! Hodnotný film s hlubokým a silným poselstvím Citovat

Matrix! Hodnotný film s hlubokým a silným poselstvím

Nedávno jsem opět viděl známý kultovní film Matrix. Jeho skryté poselství nám má všem určitě co říct, jenom ho třeba správně dešifrovat. A právě o toto dešifrování se nyní pokusme, abychom také my nemuseli celý svůj život prožít pouze jako ozubená, nevědomá kolečka v iluzorní realitě matrixu, předstírajícího skutečný život, zatímco skutečnou, nedůstojnou realitou je realita našeho zotročení.

Dříve ale, než začneme mluvit o filmu je potřebné zdůraznit, že každý spisovatel, nebo v našem případě scenárista se ve své tvůrčí inspiraci vždy vnitřně napojuje na určité jemnější úrovně univerza, odkud čerpá. A podle charakteru toho, o čem píše, ale také podle charakteru své vlastní osobnosti a povahy se lze napojit buď na úrovně vyšší, nebo na úrovně nižší. V případě scénáře toho filmu šlo o napojení vyšší, ale žel, konečná podoba byla výrazně zkreslená a příliš zmaterializovaná. Ale i přesto má film přece jen značnou hodnotu.

Jeho děj probíhá v post apokalyptickém světě. Nad lidmi zvítězili stroje a zotročili je. Uvedli je do stavu jakéhosi hybridního spánku, poskytují jim základní výživu a čerpají z nich pro sebe biologickou energii. A tyto živé lidské baterie prožívají během svého hybridního spánku určitý snový stav, který vnímají jako realitu. Je to však jen neskutečná, stroji uměle vytvořená realita matrixu. Je velmi podobná životu, jaký žijeme my dnes. Dokonale totiž simuluje iluzi skutečného života se všemi jeho starostmi, prací a užíváním si.

Vítězství strojů by bylo dokonalé, kdyby neexistovala skupina lidí, kterým se podařilo pochopit, jak se věci mají. Kterým se podařilo odpojit z hybridního spánku a kteří začali usilovat o likvidaci matrixu. Ze skutečné reality do něj pronikají pomocí počítačových programů a jejich vůdcem je Morpheus.

Morpheus se dozvěděl, že v matrixu žije vyvolený, který ho je schopný zničit a začal ho hledat. Tak našel Nea, hlavního hrdinu. Odpojil ho od matrixu, probudil do skutečné reality a začal ho připravovat na jeho rozhodující boj.

Časem ale došlo k tomu, že strážcům matrixu, takzvaným agentům, se podařilo zajmout Morphea a mučením z něj chtěli dostat přístupové kódy k ráji, aby mohli zničit těch pár lidí, žijících ve skutečné realitě a tím pádem dovršit absolutní nadvládu strojů nad lidstvem.

Neo, spolu se svou přítelkyní Trinity se rozhodnou Morphea osvobodit, což se jim také podaří. Morpheus a Trinity uniknou z matrixu do skutečné reality, ale Neo to už nestihne. Zůstává v něm uvězněn a musí bojovat s agenty. Ti ho nakonec zastřelí.

Neo umírá ve svém fiktivním těle v matrixu, ale zároveň umírá i ve skutečné realitě. A ve skutečné realitě stojí při něm Trinity, která se do něj zamilovala a líbá ho na rozloučenou. Avšak její polibkem z lásky se Neo probouzí k životu a zároveň se probouzí k životu také v matrixu. Agenti to zpozorují a začnou do něj střílet. Silou lásky však Neo vítězí nad strojovou realitou matrixu. Gestem ruky zastavuje letící kulky, zničí agenta Smitha a snová realita se začne rozsýpat ...

Tolik k ději filmu. Kdo ho viděl, musí vytušit určitou zvláštní souvislost s naší současností. Pokusme se tedy nyní ozřejmit tuto souvislost a ukázat si, jak to s námi samými opravdu je.

Hlavní poselství filmu je prosté a jednoduché: realita, ve které žijeme a která je pro nás absolutně vším je v podstatě jen jakási dočasná iluze. Není to skutečná, pravá, věčná a autentická realita. Je jen cosi jako materializovaná iluze, za kterou se skrývá realita skutečná.

"Kdo se dívá ven, vidí iluzi! Kdo se dívá dovnitř, vidí skutečnost", říká dávná indická moudrost. Skutečná realita, ta věčná, pravá, trvalá a nehynoucí je tedy realitou nitra! Realitou srdce! Realitou ducha a realitou citu! To je skutečnost, ve které žije naše nejvnitřnější "já"! Naše nejhlubší, duchovní, nejvnitřnější "já"! To jsme ve skutečnosti my samotní! Skutečná pravda bytí je tedy pravdou ducha, v níž žije a přebývá naše pravé "já".

A toto naše pravé já, podobně jako ve filmu Matrix, sní sen iluze hmoty. Sní sen iluze těla. Sen iluze materiálních tužeb, žádostí, potřeb, vášní a všech obrovských možností hmotného světa. To je pro nás realita, která se nám stala vším. Považujeme to za to jediné, co můžeme od života očekávat, ale ve skutečnosti jde jenom o materiální iluzi reality matrixu, ve které jsme se svým mylným a omezeným nahlížením na svět sami uvěznili.

Tak jsme se stali bytostmi, plně zotročenými hmotným světem. A toto naše zotročení se projevuje falešnou hodnotovou hierarchií, kterou jsme si vytvořili na základě své fatální záměny snové reality hmoty za pravou realitu ducha. Našimi nejvyššími hodnotami se totiž staly jedině hodnoty hmotné.

Mít, vlastnit a užívat si! Peníze, majetky a moc! Pozemská sláva a velikost!

Důsledkem těchto "hodnot" je však nárůst bezohlednosti, chamtivosti, podvodu, nečestnosti a všech ostatních negativních vlastnosti, které z naší zmatené hodnotové hierarchie nevyhnutelně pramení. Žijeme proto ve světě zla, který vznikl z naší záměny iluze za skutečnost.

A tato, námi samými vytvořena iluze výlučnosti materiální reality a falešných hodnot z ní plynoucích způsobuje lidem mnoho bolesti, nepříjemností, stresu, nepohody, konfliktů a utrpení. V tomto hodnotově zvráceném světě se často daří lidem bezcharakterním, bezohledným a nepoctivým, kteří vytvářejí ze země peklo. Tito lidé osobně profitují z matrixu a proto se ho snaží udržet. Proto podporují komerční plytkost a tupý materiální konzum. Proto podporují zvrácenost, drogy, násilí a hazard. Obyvatelstvo totiž musí být plně pohlceno tím, co jim matrix nabízí, aby z něj nikdy nenašlo cestu ven.

Jsou ale mnozí, kteří vnímají a tuší, že materiální realita nemůže být vším. Že musí existovat i něco jiného a hlubšího. Tito lidé začínají tušit iluzi a klam dočasné materiální reality matrixu a její pomýlených hodnot. Začínají tušit, že vše může být jinak, podobně jako Neo, hlavní hrdina filmu.

A přesně toto jsou lidé, kteří se svým vnitřním tušením stávají připravenými na odpojení od matrixu. Proto bývají kontaktováni ze strany skutečné reality. Ze strany skutečné pravdy! Pravdy ducha, srdce a citu! Jsou vnitřně oslovení a mají, podobně jako Neo možnost rozhodnout se, zda chtějí zůstat nadále v matrixu, nebo se chtějí konečně probudit do skutečné reality.

Pokud se rozhodnou pro skutečnou realitu, poznají pravdu. Pravdu o dočasné iluzi matrixu materiálního světa a s ním spojených, nízkých, materiálních hodnot. Pravdu o pravém světě bytí ducha, v němž vládnou pravé a vznešené hodnoty, jakými je spravedlnost, lidskost, čestnost a dobro. Jedině toto je totiž to věčné, pravé a skutečné! Vše ostatní je jenom omyl, který zotročuje člověka.

No a vrcholným momentem filmu, ale také celého našeho života jako takového je poznání všemocné síly lásky. Poznání, že zlomit iluzi matrixu je schopna jedině láska. Láska k pravdě, láska k člověku, láska k dobru, láska k spravedlnosti a láska k Bohu. Jedině silou lásky k pravým hodnotám bytí může každý z nás zvítězit nad matrixem! Nejdříve sám v sobě a sám za sebe, čímž se stane vyvoleným, podobně jako Neo.

Vyvoleným k tomu, aby také on bojoval s matrixem a porazil ho! Ale ne zbraněmi, jako ve filmu, ale silou rozvíjení dobra, spravedlnosti, čestnosti, ohleduplnosti a duchovnosti. Čím více člověk takovým bude, tím více bude otřásat iluzí matrixu jedinečnosti dočasné reality hmoty a také všemi, s touto iluzí spojenými, nízkými materialistickými hodnotami.

Až nakonec, při dostatečném množství ve skutečné realitě ducha ukotvených lidí, bojujících proti materiální zvrácenosti pseudo hodnot matrixu prostřednictvím rozvíjení skutečného dobra a ctností dojde k tomu, že iluze padne. Že padne iluze výlučnosti hmoty a lidé poznají realitu takovou, jaká ve skutečnosti je. Poznají realitu ducha, srdce a dobra, která je jedinou pravou realitou.

Současnou, falešnou, pomýlenou a pokřivenou realitu výlučnosti matrixu materialistické reality pak vystřídá pravá realita pravdy ducha, citu, lidskosti, spravedlnosti a ušlechtilosti. Ta nově a na svůj vlastní obraz zformuje i materiální svět tak, že se v něm všechno stane skutečné a pravdivé.

Je tedy na nás, dokdy zůstaneme věřit iluzi matrixu, dokdy ho budeme živit svým přesvědčením, že je to jediná realita a dokdy budeme uctívat pseudo hodnoty, které tento náš omyl nutně doprovázejí. Je na nás, dokdy necháme své pravé "já" v hybridním spánku a v otroctví nedůstojného, pouze čistě materiálního bytí.

Ze skutečné reality ducha však zaznívá tiché volání ke všem, kteří začínají tušit pravdu o podstatě bytí, aby se staly vyvolenými …

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

út březen 20, 2018 9:14 am
Autor Zpráva
Václav
šaman


Založen: 13.1.2010
Příspěvky: 3650
Bydliště: Praha

Předmět: Re: O principu manipulace revolučními davy na Slovensku Citovat

fortis napsal:
O principu manipulace revolučními davy na Slovensku. Poučme se!

Možná by, fortisi, bylo lépe se poučit o pseudokřesťanské rudohnědé prokremelské manipulaci s hodnými prostými lidmi s touhou věřit.
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

po březen 19, 2018 8:40 pm
Autor Zpráva
fortis
uživatel


Založen: 10.5.2012
Příspěvky: 90

Předmět: O principu manipulace revolučními davy na Slovensku Citovat

O principu manipulace revolučními davy na Slovensku. Poučme se!

Tisíce slušných lidí, protestujících proti vládě na Slovensku má dojem, že na náměstí přišli sami a dobrovolně vyjádřit svou osobní nespokojenost. A přece to není pravda! A přece jsou skrytými silami v pozadí manipulováni jako stádo ovcí, které naivně bojuje za temné cíle těch, kteří jej manipulují. Procitněme proto a pochopme, na jakém principu to funguje.

Neuvěřitelně propastné jsou hlubiny zla a normálnímu, slušnému člověku je nepochopitelné, čeho všeho jsou schopní lidé, sloužící tomuto principu. Jaké jsou schopni lsti, zákeřnosti, přetvářky, podvodu a lži. Takové něco se doslova vymyká pochopení dobrosrdečných, slušných lidí, kterým jsou podobné věci bytostně cizí. Avšak právě proto jsou v současnosti služebníky tohoto destruktivního principu slušní lidé na Slovensku nedůstojně manipulováni!

Většina z nich přichází na náměstí vyjádřit své lidské a občanské rozhořčení nad vraždou novináře Jana Kuciaka a Martiny Kušnírové. Zároveň přicházejí vyjádřit svou nelibost vůči současné vládě, která již delší dobu selhává v základních mravních principech.

A mají pravdu! Mají pravdu v tom, že vláda je prohnilá, protože dlouhodobě kryje nekalou činnost vícero svých členů, jakož také mnohých, vládě blízkých osob. Vládě Roberta Fica se dostává také z hlediska vyšších zákonitostí přesně toho, co si ve své aroganci moci, nerespektující základní mravní principy zaslouží. Neboť jak se říká, Boží mlýny melou pomalu, ale jistě!

Proto slušní lidé na náměstích zcela oprávněně požadují novou kvalitu a čisté ruce. A právě v této změně nekvality za novou kvalitu vidí oprávnění a hlavní účel všech demonstrací, které v současnosti probíhají na Slovensku.

Toto vše je však pouze částí celkové pravdy! Je to pouze lícová strana mince! Ale jak víme, každá mince má také svůj rub! Avšak právě tento rub, tuto odvrácenou tvář současného dění není většina slušných lidí schopná vnímat, protože se ve své zvrácenosti jednoduše vymyká hranicím chápání průměrného, pozitivně uvažujícího člověka.

Oním tragickým a děsivým rubem současného dění je skutečnost, že síly, bažící po moci a dokonale znalé naivity dobrosrdečných lidí, promyšleně a rafinovaně manipulují jejich legitimním rozhořčením ze společenské a politické situace, aby dosáhly své vlastní cíle. Vědomě tedy manipulují s jejich legitimním odporem vůči prohnilé vládě a také s jejich oprávněným rozhořčením nad vraždou dvou mladých lidí. Lidé byli vyburcováni, aby vyšli do ulic, svrhli vládu a vyvolali rozvrat společnosti. A v tomto rozvratu se má vyprofilovat nová státní moc, která bude mnohem více nakloněna prozápadním, a vůči Slovensku destruktivním snahám.

Současné demonstrace, na kterých projevují slušní lidé své oprávněné rozhořčení se tedy ve skutečnosti dějí v režii transatlantických struktur a jejich domácích přisluhovačů, kteří se touží dostat k moci a okrást národ o vše, co mu ještě zbylo. O pitnou vodu, o půdu, nebo o podniky ve vlastnictví státu. Jde zde tedy ve skutečnosti jenom o boj o moc a o geopolitický vliv, přičemž k dosažení tohoto účelu dokonale posloužilo promyšlené zneužití oprávněného rozhořčení slušných lidí z vraždy novináře a z prohnilé vlády. A slušní lidé ve své naivní dobrosrdečnosti nepoznávají, jak se tímto způsobem stali pouze nástrojem v cizích rukou, určeným k dosažení vytčených cílů. Dále bude následovat už jenom dění v duchu slov: po použití odhodit!

Jde o osvědčený postup, který byl už mnohokrát v různých částech světa úspěšně aplikován. Ať už v Libyi, v Sýrii, nebo na Ukrajině. No a konečným cílem toho osvědčeného, manipulujícího zneužívání oprávněné nespokojenosti slušných lidí, v režii transatlantických destruktivních sil nebylo dosud nic jiného, než destrukce. Destrukce společnosti a národa, z níž vždy nakonec profitují pouze tyto zákeřné skryté síly a jejich poslušní domácí lokajové. Ale nikdy ne národ, protestující za zlepšení domácích poměrů.

Mnozí ze slušných lidí, kteří jsou dnes na Slovensku ve svém oprávněném rozhořčení ze současné vlády takto manipulováni jsou věřící. A tito věřící, ale také všichni ostatní by měli vědět, že Kristus, dokonale znající zákeřnou záludnost zla, nás před ní varoval slovy: Dávejte si dobrý pozor na všechny, kteří k vám budou přicházet jako beránci, ale uvnitř to budou draví vlci!

A přesně takovými vlky jsou současní opoziční, nevládní a západní beránci, nabádající slovenský národ ke svržení vlády. Jsou to vlci, kteří slušné lidi oklamali svým rouchem beránka a prostřednictvím jejich oprávněných protestů se snaží dosáhnout svých dravčích cílů. Štvou národ proti současné vládě mafiánů a zlodějů, aby po jejím násilném svržení sestavili svou vlastní vládu ještě horších zlodějů, mafiánů a lichvářů. A navíc zaprodanců a slepých poskoků západu.

Milí slušní lidé, protestující na náměstích! Vaše oprávněná nespokojenost se stala pouhým nástrojem v rukou transatlantických struktur, jejichž lokajové, to jest většina opozičních poslanců, nevládní organizace, mainstreamová média, herci, spisovatelé a jiní pseudo intelektuálové se snaží o převzetí moci. O nic jiného tu nejde! Nejde vůbec o vaše dobro, ani o dobro slovenského národa! Jde jen o nastolení takové vlády, která by byla mnohem vstřícnější záměrům transatlantických sil k dosažení úplného zotročení a rozkradení Slovenska, než byla současná vláda Roberta Fica.

Kdysi dávno žil národ Inků. Inkové sami sebe nazývali dětmi Slunce. A přestože šlo o národ maximálně dobrosrdečný, bílí dobyvatelé mu přivodili strašný konec. Tento národ byl totiž tak dobrosrdečně naivní, že nedokázal čelit lsti, přehnanosti a zákeřnosti bílého člověka, s jeho touhou po zlatě a moci. Byli totiž jednoduše jako beránci, neschopní čelit vlkům.

Poučení, které by si z toho mohli vzít všichni současní slušní lidé na Slovensku je následující: člověk může být sám o sobě dobrý, slušný, čestný a mravní, ale protože žije ve světě zla, lstivosti a bezohlednosti, musí být zároveň nutně ostražitý! Má žít ideálu dobra, ale musí si být také vědom úkladů, úskoků a zákeřnosti zla! Musí se mít před ním na pozoru, protože jinak, ve své dobrosrdečné naivitě utrpí nevyhnutelně škodu. Svým nedostatkem ostražitosti a bdělosti totiž umožňuje zlovolným, aby ho oklamali, aby jím manipulovali a jeho dobrosrdečnosti zneužili k dosažení svých vlastních, zištných, mocenských a bezohledných cílů, zaměřených v konečném důsledku právě proti těmto dobrákům.

A mimochodem, pokud mluvíme o osudu indiánů, zejména těch severoamerických ve vztahu k bílým dobyvatelům, je to něco víc než symbolické. Mezi bělochy a indiány bylo uzavřeno mnoho vzájemných smluv, z nichž běloši porušili více než devadesát procent, což je historicky dokázáno. Indiáni totiž smlouvám naivně důvěřovali, zatímco pro bělochy to byli téměř vždy jenom akty lstivosti, prostřednictvím kterých postupně připravovali naivní indiány o další a další území. Až je nakonec zákeřně zbavili jakýchkoliv práv na svou vlastní zemi a zvřeli do rezervací.

A tento princip falešné lstivosti, jehož prostřednictvím služebníci principu zla dosahují svých vlastních zištných cílů se stal v posledních desetiletích nedílnou součástí americké zahraniční politiky. Jde o princip, který je již samozřejmě moderním způsobem sofistikován, ale ve svém základním rysu je to stále stejné. Právě takovýmto způsobem to bylo efektivně uplatněno vůči mnohým národům světa, které byli nakonec zbaveny všeho ekonomického a přírodního bohatství a stali se cizinci na svém vlastním území.

A tento osvědčený princip lsti, kdy jedna strana naivně prvoplánově věří, že věci se dějí ve jménu dobra a spravedlnosti, zatímco druhá strana od samého začátku zneužívá tuto dobrosrdečnou naivitu na dosažení svých vlastních, nekalých cílů, tento osvědčený princip manipulující lstivosti se v současnosti odvíjí před našima očima v přímém přenosu na náměstích na Slovensku.

A nakonec ještě jedna důležitá věc. Skutečný vzestup národa se nikdy nerodí z pokřiku davů! Skutečný vzestup národa se odvíjí jedině od vnitřního, duchovního, morálního a mravního vzestupu každého jednotlivce, tvořícího základní buňku národa.

Neboť jedině národ, usilující o dobro, spravedlnost, lidskost a ušlechtilost může doufat, že se mu dostane společenské a politické reprezentace stejných kvalit. Právě takto to totiž funguje na základě železné logiky zákona zpětného působení, činného v našem univerzu, jehož prostřednictvím se každému jednotlivci, ale také každému národu dostane přesně toho, co si zaslouží. Bez zásadní vnitřní změny k lepšímu je proto jakákoliv vnější změna vlády vždy jenom kosmetická a kontraproduktivní.

V roce 1989 jsme byli nespokojeni se socialistickým zřízením a svrhli jsme ho, protože jsme se cítili být utlačováni a doufali jsme, že bude lépe.

Dnes, v roce 2018 jsou lidé opět na náměstích, protože nejsou spokojeni s vládou a doufají, že když vládu svrhnou, budou se mít lépe.

Je však téměř stoprocentně jisté, že se tím nic zásadního nezmění, protože lidé samotní se duchovně nezměnili a zůstávají stále stejnými. A proto tak, jako jsme v roce 89 změnili jenom tehdejší formu útlaku ideologie na novou formu útlaku kapitálu a peněz, tak v roce 2018 změníme pouze Ficovu nemorální vládu, za novou vládu přesně stejných, ne-li ještě více nemorálních lidí s jediným zásadním rozdílem: že budou mnohem více vycházet vstříc záměrům transatlantických struktur, které se v skrytu samy, prostřednictvím svých nastrčených a financovaných loutek podílejí na organizování nepokojů.

Změnou vlády se tedy v podstatě vůbec nic nezmění, pokud se nezmění současný politický systém. Ve světě již existují dobré a fungující příklady, jak by se to dalo po novém. Třeba princip přímé demokracie ve Švýcarsku.

Ale ani to není samospasitelné, pokud národ samotný neprocitne duchovně, morálně a mravně. Neboť pouze morální, mravní a duchovní pozvednutí národa mu může přinést spravedlnost, čestnost a lidskost, za které v současnosti bojuje na náměstích. Tohoto cíle však nikdy nedosáhne skandováním, ani demonstracemi, ale jedině snahou každého jednotlivce, nebo minimálně alespoň větší části národa o spravedlnost, lidskost a čestnost. Jedině pak budeme moci mít nakonec takovou vládu, která bude sama reprezentovat všechny tyto kvality.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š.
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  
Zaslat odpověď Jdi na stránku 1, 2, 3, 4, 5, 6  Další

 
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


      Na začátek stránky  

Strana 1 z 6
Jdi na stránku 1, 2, 3, 4, 5, 6  Další
Přejdi na:  

width=30/ Poslední příspěvky width=30/
         

 
   
Postaveno na phpBB, překlad Azu
Provozuje bodyia.cz
 
         
TOPlist